Chránil Jágra, za Rusy sbíral medaile. Teď 45letý veterán debutoval za Litvu
S dlouhými blonďatými vlasy zastavoval nejlepší útoky NHL, s úsměvem na tváři se nebál sestřelit i ty největší hvězdy soupeře. Darius Kasparaitis. Pamatujete? Vzrůstem nepříliš vysoký obránce, který na přelomu tisíciletí v Pittsburghu kryl záda „české mafii“, je živoucím důkazem, že hokejové sny se dají plnit v každém věku. Až včera, měsíc po svých 45. narozeninách, totiž poprvé oblékl dres rodné Litvy.
Podsaditý bek si po rozpadu Sovětského svazu podmanil NHL, během 14 sezon v barvách Islanders, Penguins, Avalanche a Rangers nastřádal bezmála 1500 trestných minut. Právě jeho ostré lokty dodávaly klid hráčům jako Jágr či Lemieux, aby mohli naplno rozvinout svoji hokejovou genialitu.
Obránce, jehož kariéru odstartovala účast na olympiádě v Albertville v roce 1992 pod hlavičkou Společenství nezávislých států, završil svůj příběh v nejslavnější lize světa v roce 2007. Bez prstenu pro vítěze Stanley Cupu, avšak s kompletní sbírkou olympijských medailí – ke zlatu z Albertville přidal stříbro z Nagana a bronz ze Salt Lake City, při své derniéře v ruském dresu na hrách Turíně stál v rozhodujícím zápase o třetí místo na straně poražených.
Na závěr své profesionální kariéry ještě oblékl dres Petrohradu v nově vzniklé KHL, pak už ale jeho 179 centimetrů vysoké tělo řeklo dost. Stovky střetů a nárazů si vyžádaly svoji oběť a Kasparaitis byl donucen pověsit brusle na hřebík.
Hráč, kterého měla většina hokejových fanoušků zaškatulkovaného jako ruského hokejistu, následně řešil, co dál. Krátce působil v Petrohradu jako asistent trenéra, následně se věnoval hokejovému potěru ve švédském Stockholmu, údajně zvažoval i kandidaturu na šéfa litevského hokeje. Nakonec se ale rozhodl pomoci své rodné zemi poněkud jiným, nečekaným způsobem.
VIDEO: Na poslední gól v NHL nahrál Kasparaitisovi Jaromír Jágr!
„V roce 1992 (po rozpadu Sovětského svazu) jsem se musel rozhodnout: reprezentovat Rusko, nebo Litvu? Rozhodování bylo snadné, vždyť v té době nebyl v Litvě snad jediný hokejový klub,“ obhajoval před necelými dvěma lety svoji volbu v rozhovoru pro The Hockey News. „Převážila touha po olympiádě a hokeji na nejvyšší úrovni.“
I přes kompletní sbírku olympijských medailí (z toho dvou pod hlavičkou Ruské federace) Kasparaitis nezapomněl na zemi, v níž se narodil. „Vždycky jsem měl někde vzadu v hlavě, že bych jednoho dne rád oblékl dres litevské reprezentace. Alespoň na jeden oficiální zápas.“
A tak místo užívání si hokejového důchodu na slunné Floridě oprášil v roce 2013 svoji hokejovou výstroj a vydal se na náročnou cestu. Nikoliv fyzicky, nýbrž časově. Podmínkou pro možnost obléct národní dres jiné země bylo totiž nastoupit minimálně ve třech sezonách v tamní soutěži.
V 41 letech by řada hráčů hledala motivaci jen těžko, Kasparaitis se však přinutil každý rok na nějaký čas odcestovat zpět do Litvy, aby nastoupil v tamní soutěži. Během čtyř let odehrál celkem sedm utkání, v nichž nasbíral 22 kanadských bodů. Proměna z neoblíbeného raubíře v produktivního zadáka byla způsobena především nízkou úrovní soutěže.
Kasparaitis původně vyhlížel účast na světovém šampionátu v roce 2017, svůj plán ale ještě o rok odložil. Právě Litva totiž hostí nadcházející mistrovství světa divize 1B – a kde jinde by se měl takový příběh uzavřít než právě zde?
Do startu šestičlenného turnaje pod hlavičkou IIHF zbývá ještě pět měsíců, Kasparaitis je však vítězem již nyní. V pátek, necelý měsíc po svých 45 narozeninách, poprvé oblékl dres litevské reprezentace v soutěžním utkání. S číslem 11, které nosil po většinu své zámořské kariéry, navíc s kapitánským céčkem hrudi.
Pohádkový debut navíc Kasparaitis okořenil dvěma asistencemi a vstřeleným gólem, čímž přispěl k vítězství svého týmu nad Estonskem 7:2. Jeho tříbodové představení navíc sledoval z tribuny jeho krajan a bývalý útočník Dainius Zubrus, který naposledy oblékal dres San Jose v sezóně 2015-16.
Zatímco jiný hráč ročníku 1972 s číslem 68 i nadále udivuje experty na genetiku a anatomii svojí schopností držet krok s nejlepšími, Kasparaitis si užívá výrazně nižší úrovně. Cítí, že zemi, která mu dala hokejové základy, by rád něco splatil.
Nikdo od něj nečeká okamžitý posun své země v hierarchii světových šampionátů, jeho inspirativní příběh však může oživit litevskou hokejovou kulturu a přilákat mladé naděje. A právě o to možná 45letému veteránovi jde.
