Kovář chytal s injekcemi: Cítil jsem se hrozně, ale chtěl do toho jít
Dva góly z rychlých brejků, další po tečované střele. Brankář Jakub Kovář ve čtvrtečním zápase proti Švédsku nemohl ani za jeden gól. Do akce šel se zraněním, které po první třetině musel tlumit injekcemi. „Na rozbruslení se mi zranění vrátilo po půl roce,“ vysvětlil. Ani na chvilku však nepřemýšlel, že by do utkání nenaskočil, chtěl se ukázat na domácím ledě. Úžasnou atmosféru si pochvaloval. „Tohle je úplně nejvíc, co český sportovec může zažít, když dělá svou práci před nelepším publikem na světě,“ rozplýval se.
Jak jste se v zápase cítil?
„Cítil jsem se úplně hrozně, protože po tom, co jsem loni měl dost nepříjemné zranění, tak se mi na ranním rozbruslení po půl roce vrátilo. Po první třetině jsem si musel napíchat injekce do nohy, protože jsem vůbec nemohl stát na bruslích. Doktoři byli naštěstí zázrační, bolest odešla, ale kvůli tomu jsem si zápas zezačátku moc neužíval. Jak to pak odešlo, tak to bylo lepší. Zápas byl dobrý, kluci hráli výborně. Měli jsme trošku smůlu, druhý gól padl z takové střely, která pořádně nebyla ani nebezpečná, tečoval ji hráč, nebo jestli to byl dokonce náš vlastní hráč. Ten nás na chvilku vykolejil, za chvilku přišel třetí a spadli jsme trošku dolů. Gólem na 2:3 jsme se vrátili. Chybělo štěstíčko, abychom vyrovnali ve třetí třetině. Jinak si myslím, že zápas byl parádní.“
Zvažoval jste po ranním rozbruslení, jestli nastoupit, nebo ne?
„Ono nešlo o ranní rozbruslení, spíš se to rozjelo na rozbruslení před zápasem. Chtěl jsem do toho jít, doufal jsem, že to odejde. Bohužel se to v první třetině ještě zhoršilo, už jsem byl připravený, že budu střídat, ale injekce mi nakonec nohu trošičku umrtvila a řekl jsem si, že to v bráně vydržím.“
Budete v turnaji pokračovat dál?
„Určitě budu pokračovat dál. Doufám, že až se v pátek probudím, tak nebudu mít opuchlou nohu, abych ji vůbec mohl dát do brusle. Je to docela malá, ale dost nepříjemná věc.“
Už jste zmínil druhý gól, který padl po teči. Jak jste ho viděl?
„Letěla na mě střela, která mi šla do břicha. Hráč ji zvednul do protisměru, ještě jsem s tím zkoušel něco udělat hlavou, ale už to šlo vedle mě.“
Další dva góly dali Švédi po rychlém přečíslení. Ukazuje to na jejich individuální vyspělost, že nabídnuté šance dokáží potrestat?
„Samozřejmě je to o tom, jak to trefili. Udělali jsme takové nešťastné chyby, které kdyby se nestaly, tak zápas byl úplně jiný. To samé, kdybych zvládnul ten nájezd, tak to bylo 1:2 a třeba by to bylo taky úplně jiné. V těch dvou přečísleních oni rozhodli zápas.“
Vy jste se do nich snažili tlačit, ale takové chyby neudělaly. Byla to zásadní věc?
„To je jedna věc. Druhá, i když to bude znít jako výmluva, tak tady byl od 5. minuty každé třetiny opravdu špatný led. Je možné, že v rozehrávkách, ve kterých jsme chybovali, nám třeba zrovna přeskočil puk špatně a Švédům se to v situacích, kdy hrozilo přečíslení, nestalo. Jsou to takové věci, které zápas můžou ovlivnit a my to pořádně nijak neovlivníme.“
Stihl jste si na střídačce všímat trenéra Říhy? Postupem času z něj bylo cítit víc a víc emocí.
„Proč ne, jsou to emoce a trenér to prožívá tímhle stylem. Není to první trenér, který běhá dopředu. Měli jsme trenéry, kterým bylo vyčítáno, že tam stojí, ať se vede či prohrává, stejně. Teď máme trenéra, který je víc impulzivní, víc to prožívá. Takhle to je, bude a uvidíme, jaké to bude mít výsledky.“
Co jste říkal na atmosféru?
„Skvělá! Hala už samozřejmě není úplně komfortní, ale má obrovské kouzlo, a když přijde taková návštěva, fantastičtí čeští fanoušci, tak tomu dodají šmrnc. Bylo to super, posledních deset minut jsem doufal, že ještě dáme gól a rozdáme si to s nimi v prodloužení, protože lidi by si zasloužili zařvat si po vítězství. Bohužel museli jít domů s prohrou. Je mi to docela líto, protože atmosféra byla opravdu skvělá.“
Běhal vám mráz po zádech?
„Běhal. Jak říkám, posledních deset minut jsem myslel jen na to, aby lidi byli po zápase spokojení, protože zápasů doma za nároďák jsem zase až tolik nechytal. Je to obrovský svátek. Kdo to nikdy nezažil, tak pořádně asi neví, o co přesně jde. Škoda, že zápasů před českými fanoušky není víc, protože si myslím, že tohle je úplně to nejvíc, co český sportovec může zažít, když dělá svou práci před nelepším publikem na světě.“
Národní tým začal novou éru s novými dresy, pod novým realizačním týmem. Byla v tomhle atmosféra nějak jiná?
„Ne. Byla úplně skvělá, jako je vždycky, když jsme hráli s nároďákem v Budějovicích, Brně, Pardubicích nebo O2 areně. Zápasy doma jsou pokaždé skvělé. Je to úplně něco jiného, když pak odletíte do Finska, Švédska, Běloruska a hrajete tam před místními a poloprázdnými, ne-li prázdnými stadiony. Když hrajete doma před plnou halou, tak je člověk na chvíli hrdý Čech a je to hrozně hezký pocit. Tomu pocitu štěstí pak už chybí jen výhra, abychom se o to s lidmi mohli podělit, protože to za to stojí.“
