Na úvod reprezentační sezony přišla prohra 2:3. Jiří Sekáč si ale pochvaloval výkon, kterým se národní tým proti Švédům prezentoval. „Rozhodně jsme byli silnější na pukách,“ uvedl produktivní útočník Kazaně, který se i přes solidní šance nedokázal prosadit. Co ho potěšilo ještě víc, byla atmosféra. Téměř deset tisíc diváků v pražské Tipsport aréně vytvořilo pořádné peklo. „Pecka! Víc asi není.“
Jak vypadal první reprezentační zápas v sezoně?
„Na to, že se všichni seznamujeme se systémem, spousta kluků tady je dva dny, tak to nebyl vůbec špatnej výkon. Celkem solidní na to, že je to pro každého nová věc. Kluci makali 60 minut za jakéhokoliv stavu.“
Souviselo tempo i s kratšími střídáními? Ke konci trenéři stáhli hru i na tři útoky.
„Samozřejmě. Když je takhle vysoké tempo, tak člověk nedokáže hrát moc dlouho. Snažili jsme se tam 20-30 sekund nechat všechno a jít si zase na chvíli odpočinout.“
V čem byli Švédové lepší?
„O moc lepší nebyli. Co jsem já cítil z naší hry a ze všech kluků, tak jsme podle mě byli možná i lepší. Rozhodně jsme byli silnější na pukách, bojovali jsme. Nemyslím si, že by v něčem byli lepší.“
Povedlo se jim ale trestat vaše chyby…
„Tak samozřejmě. Hokej je hra chyb, ty se stávají. Každopádně to byl dobrej výkon. Pokud budeme takhle pokračovat, tak to přinese úspěchy.“
S jakou taktikou jste šli do zápasu?
„Musím říct, že nás Miloš (trenér Říha) ničím extra nezahlcuje. Řekl nám, že je to dost na nás. Samozřejmě jsme měli poradu, něco málo si k tomu řekli, ale potom je to o nás. Všichni jsme tady zkušení hráči a každý se na ledě dokáže pohybovat tak, jak má, aniž by mu někdo musel furt něco říkat nebo radit.“
Vyhovuje vám tenhle styl?
„Myslím si, že není člověka, kterému by tohle nevyhovovalo.“
Jak jste vnímal trenéra Říhu na střídačce?
„Za mě osobně musím říct, že super. Ví, jak má s hráči komunikovat, není vůbec negativní. Kluky se snaží spíš podporovat, než na ně nějak řvát a ještě je shazovat. To je to poslední, co hráč potřebuje, když se padá nebo něco tak. Osobně mám dost pozitivní náhled na první zápas.“
Co souhra vaší první lajny? Místy jste si dokázali vytvořit slušný tlak.
„Jsem spokojený, jak jsme hráli. Naše lajna maká od beků až po nás v útoku, nikdo se tam nevozí, Kubas (Dominik Kubalík) i Nesty (Andrej Nestrašil) jsou super hráči. S Nestym jsem někdy možná hrál, s Kubasem ale ne, takže na první zápas to byl od nás dost kvalitní hokej.“
Vy sám jste měl hodně šancí, trefil jste tyčku. Není to už k vzteku, že vám to v reprezentaci padá málo?
(usměje se) „Ono to jednou přijde. Hlavní je, aby člověk šance vůbec měl, aby se do nich dostával. Mívám chvilky, kdy to tam nepadá, ale pak zase naopak mi tam spadne, dá se říct, všechno. Nebudu se tím nijak stresovat nebo se na to vázat. Věřím, že to protrhnu a pak to bude padat.“
Pražská Tipsport aréna je celkem specifická hala, bylo v ní teplo, což se trochu odrazilo i na led. Jaké to bylo pro hráče?
„Teplota byla dost vysoká, všem bylo asi dost horko. To je prostě hokej, takové arény jsou. Když je tam víc lidí, tak je teplo. Nemyslím si, že by led byl nějak extra špatnej. Hrával jsem tady dřív a nemyslím si, že by to bylo horší než obvykle.“
Co jste říkal na atmosféru?
„Pecka! Jak už jsem říkal, hrál jsem tu dřív a mám na to hrozně dobré vzpomínky. Zápas se Švédskem mě jen utvrdil v tom, že tahle hala je super, i když má už nějaký svůj věk.“ (usměje se)
Domácí zápasy s výbornou kulisou se asi nikdy neomrzí, že?
„To určitě ne, je to pecka. Myslím si, že víc asi není. Hymnou počínaje až tím koncem, kdy si fanoušci stoupnou a poděkují vám za výkon. Jsem strašně rád, že jsem si tady mohl zase jednou po čase zahrát a ještě před takovým publikem.“
Jak vypadaly nové dresy na ledě?
„Na to jsem vůbec nekoukal. Když jdu do zápasu, tak se snažím soustředit na hru a ne na okolí.“
