PĚT úkolů pro šéftrenéra Pešána: být český Klinsmann i říkat pravdu
Z Filipa Pešána se stává mocná figura českého hokeje. Jeho původní nová role svazového šéftrenéra a GM U20 se rozrůstá o post kouče národního týmu. Elitní výběr země po příští sezoně opustí Miloš Říha a liberecký mozek to vezme za něj. Nastanou lepší časy? To se uvidí, jisté je, že Pešán velký průvan nechystá. Deník Sport vybral 5 úkolů, na které by se měl především zaměřit.
1. Změnit pohled k práci
Tohle je suverénně nejtěžší úkol. Ale má smysl o jeho splnění usilovat každý den. Tedy? Nakazit všechny libereckou cestou. To znamená, že nejde o to hráče využívat, zásadní je, abyste je zlepšovali, znali přesný mustr jak plus kudy a oni sami mu věřili a stáli o další lekce. Pokud nový šéftrenér přiměje české hokejové prostředí, že 90 minutami na ledě to nekončí, začne být veselo. Pokud se začne ještě víc a centrálně pracovat na dovednostech a zvládneme v domácích podmínkách vychovávat výjimečné jedince bez toho, aby museli odcházet do zahraničí, kde vás vysoká konkurence donutí pracovat jinak, často i tvrději? Pak bude jeho mise úspěšná. Z průměru se český hokej posune, když rázně vystoupí z pohodlí.
2. Důraz na výběr trenérů
Filip Pešán byl na své první tiskové konferenci hodně opatrný, ale jednu věc naznačil, chce víc zapojit mladé trenéry do chodu českého hokeje. Hokej jenom na srdíčko je už pryč. Budoucnost se přesunula jinam. V téhle době musí jít o dokonalý mix praxe, vědy, znalostí a dovedností. Pokroku nejde uhýbat, je potřeba ho využít ve svůj prospěch. S tím i souvisí, že u mládežnických reprezentací nutně potřebujete lidi, kteří to vidí stejně jako šéf. A dál, rozhodně neuškodí, pokud uvidíte nějakou návaznost i ve výběru reprezentačních trenérů. Tedy? Dejme tomu, že hlavní kouč juniorky je asistentem u áčka. Trenér šestnáctky jde se svou kategorií dál. Koncepce věci posune dál.
3. Být český Klinsmann
Český hokej je pořád docela prestižní značka, která ale čeká na někoho, kdo ji dovede zvednout. Ideální varianta zní, že se zjeví někdo jako Jürgen Klinsmann u německé fotbalové reprezentace v roce 2004. Z kulhající kobyly zase udělal závodního koně. Přinesl nové metody, zapojil do fotbalu vědu, všichni jeho cestě uvěřili a výsledkem bylo, že upocený německý kolos začal být zase trendy. Proč by tohle nemohl splnit i Pešán? Klíčové je, aby ani na sekundu nemyslel, že zajede do kolejí, které budou pohodlnější a které nikoho nebudou bolet. Čekáte od něj, že bude argumentovat, vysvětlovat a držet si svoji linku. Neuhne. Tak, jak neuhnul Klinsmann.
4. Získat si prostředí
Jako trenér Liberce svojí, kolikrát hranou, arogancí dost lidí naštval. Teď je jeho úloha jiná. Ostatní si potřebuje spíš naklonit, aby kopali za něj, věřili mu tak, jak mu začali věřit pod Ještědem. Má vizi, v klubu si ověřil, že funguje, sám ukázal, že je ohromně vytrvalý, když ho klub několikrát z pozice šéfa prvního týmu odvolal, ale on se vrátil. Pracoval na sobě, nepřestával se vzdělávat a nakonec v Liberci zakotvil jako velmi mocný muž. V českém hokejovém hnutí se od něj čeká podobná věc. Ne, že bude chtít stát u zdi a nechá věci jet samospádem, ale u jména Filip Pešán máte představu, jak bude chtít dělat věci po svém. A k tomu potřebuje i podporu kolem sebe.
5. Říkat pravdu
Zásadní věc. Pravda bolí, tím spíš, když někomu chcete oznámit, že svoji práci nedělá naplno, nevykonává ji dobře, nebo si zkrátka nepřejete, aby ji dělal dál. Z téhle linky nemůže uhnout, pokud má cesta někam směřovat. Ano, někdy přijde konflikt a podobné rozhovory nebývají příjemné. Na druhou stranu, upřímnost hodně věcí zjednoduší, nakonec pročistí vzduch. Ve výsledku pak má od takového šéfa smysl i chvála, protože víte, že to není jen zdvořilostní fráze, ale myslí věci vážně. Když upřímnost chybí, sportovní prostředí to rychle pozná. Znáte to, jednou slíbíte tohle, pak tamto, dvěma lidem řeknete to samé, oni si informaci povědí a vy jste jen za povídálka. Nový šéftrenér nesmí uhýbat.
