Kolem nosu a pusy má hodně hluboké vrásky, že byste do nich možná schovali i trenérský notes. Někdy pochybujete, jestli se dovede vůbec usmát. Umí to, ale při hokeji s veselými emocemi šetří. Česko se snaží, i výroky Filipa Pešána hned po olympiádě v Pekingu, pasovat do role týmu, který medaili z turnaje přiveze leda zázrakem.

Jalonen vyhrál sedmkrát finskou ligu, dvakrát švýcarskou, má stříbro z MS z finským áčkem a taky s dvacítkou. Zázraky? Ty právě taky celkem zvládá. Už to jednou předvedl Česku. Vzpomenete si ještě? Lev Praha se svým koučem s nejpřísnějším pohledem v soutěži došel až do finále KHL. V něm před osmi lety padl po sedmi zápasech s Magnitogorskem. Jalonen odešel k finské reprezentaci, Lev zmizel z mapy.

Ale stopu nechal kouč v Praze velmi silnou. „Vypadá občas tak přísně, že ani já se na něj neodvážím promluvit,“ usmíval se tehdejší klubový manažer Rašíd Chabibulin. „Ale realita není tak zlá. Má výborný smysl pro humor, je to demokrat a dobrý psycholog. Ví, kdy musí být tvrdší a  kdy je zase možnost povolit otěže,“ přidal.

Neřekli byste, že Lev je zvíře, které může jít do finále KHL, když Jalonen přicházel. U týmu ale poměrně rychle zavedl přísný režim, hráči kolikrát brblali, že už se jde zase na poradu. Kouč chtěl neustále ladit detaily, věřil defenzivnímu systému. Vyloženě se svou představou hráče tak otravoval, až jim svoji hru vecpal do podvědomí, všechno se podařilo zautomatizovat.

Přišel v říjnu 2013 a první důkaz, že věci pod vysokým Finem mohou fungovat, se dostavil v listopadu, Lev vyhrál na tripu čtyři zápasy. Neměl největší hvězdy v soutěži, to ani ve snu. Přesto na cestě do finále ligy vyřadil obry Dynamo Moskva a Petrohrad. V dlouhodobé soutěži Jalonen sestrojil něco, co potřebuje Česko pro krátký turnaj.

Vymyslel systém přesně podle kádru,