Nejlepší kouč v historii domácího ženského hokeje. Konečně někdo, kdo nás posune. Co kdyby Tomáš Pacina dostal mužský nároďák? K šéfovi českých hokejistek v minulých měsících padaly superlativy. Teď je vše jinak. Pacina po návratu z Pekingu po sedmém místu zkritizoval dění v týmu, hněv doletěl i na jeho stranu. Řada jeho svěřenkyň však na kontroverzně vnímanou figuru nedá dopustit. „Česká společnost není zvyklá na pravdu,“ hlásí v rozhovoru pro iSport Premium Alena Mills, vlajkonoška olympijské výpravy v Pekingu.

Zasáhl vás Pacinův nečekaný odchod od reprezentace?
„Ano. Velmi. Tomášův odchod je špatná zpráva. Velmi špatná. Myslím, že nás to v týmu ovlivní hodně negativně. Tomáš ví, jaký máme potenciál, zatím jsme ho nedokázaly plně využít. Kdyby pokračoval, posouvaly bychom se rychleji a výš. Zatím jsme jen poškrábaly povrch toho, co umíme. To jde za námi, za hráčkami. Asi jsme se bály té velké změny, nevím. V každém případě jsme jí nešly naproti a nebyly dostatečně otevřené.“

Dlouho se zdálo, že ženská hokejová reprezentace je prosluněným ostrůvkem na jinak zamračeném a rozhádaném českém rybníčku. Po Pekingu se však strhla bouřka ze všech stran, vše odstartovaly Pacinovy ostré výroky v podcastu Přes příkop. Co tomu všemu říkáte?
„Tomáš v podcastu říkal pravdu. Některé holky z týmu nebyly rády, co z trenérových úst padlo, ctí heslo, že dění z kabiny se nevynáší ven. Ale mně se líbilo, jak mluvil.“

Máte ráda tvrdou pravdu?
„Ano. Česká společnost není na transparentní pravdu zvyklá, ale Tomáš ji vyznává. Chápu jeho pohled, upřímnost je vždy lepší. Měl snad ve svých odpovědích lhát? Dostal otázku, proč jsme neudělaly větší úspěch a nehrály líp. Trenér na to velmi otevřeně odpověděl. Tak je to přece správně. Za mě to bylo OK. Já také razím názor, že pokud se problémy nepojmenují správně, neodstraní se. Proto jsem kvitovala, že Tomáš mluvil o Pekingu velmi otevřeně. A hlavně, nikoho neurážel, nejmenoval, to zásadní v kabině zůstalo. Neřešil venku, co kdo řekl, jak na to kdo reagoval.“

Pacinova otevřená kritika zarazila právě proto, že řada českých trenérů se schovává za fráze a povrchnosti, dává si pozor, aby nic důležitého neřekla, i když mluví pořád. Jeho výstup až šokoval. Třeba tím, že jeho svěřenkyně se jen vymlouvaly a nemluvily o svých chybách.
„Můj manžel je Američan a tyhle záležitosti ohledně různorodé kultury jsme řešili. Podle něj náš obvyklý vzorec chování vychází z minulosti, kdy náš národ trpěl pod komunistickým režimem. Lidé rezignovali a hleděli si svého.