Poprvé v české historii povede národní celek trenér ze zahraničí. Tato výsada náleží od čtvrtka Karimu Jalonenovi, dvaašedesátiletému finskému gentlemanovi. Má před sebou těžký úkol. Navrátit hrdost a naději značce, která v posledních měsících inkasovala několik tvrdých direktů. On sám o úkolu hovoří otevřeně. „Jediným cílem musí být zlatá medaile,“ pronesl bez ostychu na první oficiální tiskové konferenci v nové roli.
Není to tak, že by pro Kariho Jalonena bylo Česko neznámým místem. Jeho trenérská kariéra ho už do Prahy zavedla. V roce 2014 dotáhl pražský Lev, celek hrající KHL, až do finále. O rok později pak trénoval Finsko na tuzemském mistrovství. „Když jsem v Praze přistál, cítil jsem se, jako bych byl doma,“ pronesl s úsměvem. V prvním rozhovoru popsal, jaké změny chce provést, nebo co si myslí českém hokeji.
Víte, že před vámi leží nesmírně těžká mise?
„Ano a proto musím tiskovou konferecni nejprve začít tím, že jsem běžný finský muž. Rozhodně nejsem žádný kouzelník. To je nutné říct hned pro začátek. Dělám hokej osmnáct let jako hráč a takřka třicet let jako trenér. Je to má celoživotní vášeň. Ono, je to ostatně i největší důvod, proč tady nyní sedím. Když jsem před pár dny přistál v Praze, hned jsem cítil, jako bych zase dorazil domů. Mám na působení v Praze, když jsem vedl Lev Praha, krásné vzpomínky. A nyní doufám, že budeme mít nové, hezké společné vzpomínky, po nadcházejícím mistrovství světa ve Finsku.“
Můžete ještě trochu přiblížit, kdo vám nabídku na trenérský post jako první podal a kdy to bylo?
„Volal mi můj agent, který mi oznámil, že je tu šance trénovat národní tým Česka. Ve chvíli, kdy jsem se o té možnosti dozvěděl, cítil jsem, že jsem připraven do Česka přijet.“
Řekněte, co se vám honilo hlavou, když jste byl s nabídkou trénovat českou reprezentaci poprvé osloven?
„Důvod, proč jsem nabídku přijal, je ten, že jsem nejprve mluvil s Petrem (Nedvědem). Byla to velká čest. Tak jsem to cítil. Petr se mě ptal, zda bych měl zájem o vedení české hokejové reprezentace. Vést národní tým, to je pro mě vždycky čest, ať už jde o kohokoliv. Jsem opravdu rád, že nakonec vše vyšlo, domluvili jsme se a nyní je vše vyjasněné. Teď je na čase se pustit do práce.“
Nicméně vstupujete do pozice, kdy značka národního celku není v nejlepší kondici. Máte plán, jak ji vrátit zase do medailových pater?
„Hra se změnila. Dnes je to trochu jiné, než tomu bylo v minulosti. Už jsem stihl vidět asi čtyři zápasy v extralize a byl jsem potěšen tím, co jsem viděl. Viděl jsem tam úroveň a identitu českého hokeje, jakou znám. Jednu věc vám povím. Chci uchovat zmíněnou českou hokejovou identitu. Co tím myslím? Vím, že jste rychlí, dobří bruslaři, co mají kvalitní hokejové schopnosti. Ale ve stejný moment chci přinést něco nového. Poslední týden, co jsem tu, jsem shlédl všechna utkání týmu na olympiádě a zanalyzoval je. Je tam mnoho pozitivního. Zároveň tam však byly prvky, nad kterými jsem se zamýšlel, a které bude třeba změnit. Ale identita musí zůstat česká. V tom mi pomůže i přítomnost Libora Zábranského a Martina Erata, se kterými ještě probereme plán. Brzy je potkám.“
Vy jste ještě neměl možnost s Liborem Zábranským a Martinem Eratem probrat vaši trenérskou filozofii a vyjasnit si body, na kterých budete stavět?
„Ještě ne. Vše se dělo v rychlosti. Je před námi mnoho věcí, které si musíme společně projít. Setkáme se brzy a začneme se bavit o zápasových plánech.“
Zmínil jste, že chcete zachovat českou hokejovou DNA, ale chcete přinést něco nového. Co přesně to „nové“ bude?
„To vám teď neřeknu. Ale mám nápady. Zanalyzoval jsem utkání z olympiády a jeden z mých video kolegů mi zaslal materiály z loňského turnaje Karjala. Mám tak mnoho klipů, které je třeba projít. A pak budeme přemýšlet, jaké změny bude třeba udělat. Ale ne žádné markantní. Věřím, že je zde mnoho pozitivních věcí a ty je třeba udržet. Jistě, je zde několik věcí, které budeme probírat, ale pozitiva je třeba zachovat.“
A jaké cíle tedy vy osobně vnímáte při příchodu do této pozice?
„Pokud se bavíme o světových šampionátech, jediným cílem je zlatá medaile. Všechny celky, které na turnaj míří, doufají, že zlato získají. Musíme mít sny, to je důležité. Ten náš musí být, že postoupíme do play off, pak do finále a nakonec vyhrajeme zlato. Je pravda, že to nemůžu slíbit, ale vše je možné.“
Tušíte, jaké budou vaše první kroky?
„První kroky? Mluvili jsme o tom s Petrem. Připravíme společně program tréninků a setkání. Zároveň začnu bedlivě sledovat všechna utkání, abych si vyjasnil, které hráče chci do kempu vybrat a které ne.“
Kdy by měl kemp odstartovat?
„Ještě jsme se na přesném datu neshodli. Počkáme, až se dokončí předkolo play off. Také trochu čekáme na vývoj ve finské a švédské lize, abychom mohli některé hráče zvolit odtamtud.“
Měl jste už příležitost promluvit si s hlavními českými jmény v NHL, v Evropě, nebo v extralize? I vzhledem k účasti pro světový šampionát?
„Ne, ještě ne.“
Zdá se, jako byste byl spojen s Prahou víc, než s jiným městem. Nejen díky angažmá ve Lvu, ale i kvůli MS v roce 2015, kdy jste vedl Finsko a český tým vás vyřadil ve čtvrtfinále. To by nyní asi nestačilo, že?
„Pravda, to by nestačilo. Ale všechny síly teď dám do práce. Víte, pocitově je to trochu jako naskakovat do rychle rozjetého vlaku. Tým má za sebou Karjalu, hry v Rusku a olympiádu, takže to tak vlastně trochu je. Sezona je rozběhnutá. Je zde mnoho věcí, které musím promyslet a které bude třeba udělat, ale jediným cílem mým i týmu je nyní šampionát v Tampere, ve Finsku.“
V roce 2014 jste došel do finále KHL se zmíněným Lvem. Předpokládám, že vzpomínky jsou pozitivní.
„Byl to úžasný rok. Pro celý tým. Největší vzpomínka je, když jsme hráli v O2 areně a 17 tisíc lidí fandilo, skákalo a oslavovalo naše branky. Fanoušci byli vynikající. Lidé v Praze nás tehdy tlačili celé play off. Bylo opravdu smutné, že jsme sedmý zápas nezvládli a tudíž jsme nezískali Gagarinův pohár. Ale pro mě jsou to úžasné vzpomínky, jde o jedny z nejsilnějších momentů v mé trenérské kariéře.“
Váš příchod k národnímu týmu je často spojován s Kanaďanem Craigem Ramsaym, který velmi úspěšně vede Slovensko. Může být pro vás určitou inspirací?
„Jistě. Dělá tam dobrou práci. Myslím, že v té pozici působí už třetím rokem a nyní vše korunoval bronzem z olympiády. Vybudoval si okolo sebe kvalitní trenérský tým. I já věřím, že i my tady máme dostatek znalostí a zkušeností k tomu, abychom hráčům pomohli k medaili a k úspěchům.“
Jak vy vnímáte současnou situaci českého hokeje? Poslední roky byly všechno, jen ne moc úspěšné.
„Musíme si nalít čistého vína. Minulé mistrovství světa a olympijské hry opravdu nebyly úspěšné. Ale je to záležitost týmu, vyhrávat a prohrávat zápasy. Malé změny, o kterých jsem hovořil a které bych rád v rámci reprezentace provedl, by nám mohly pomoci zvládat klíčové momenty. Myslím, že český tým měl vždy v posledních letech možnost klíčové duely zvládnout. Ale hokej se v poslední době změnil a tudíž se musíme změnit i my. Nemohu teď vyjmenovat, jaké změny tu nastanou. Ale dám vám příklad. Nedávno jsem hovořil s Jukkou Jalonenem, který vede finskou reprezentaci. Řekl, že všechny rozhodující utkání dokázali vyhrát o jeden jediný gól. Tohle tu musíme změnit. V těchto chvílích být na straně, která vstřelí o gól víc. Tak to je.“
Ve dnech před vaším jmenováním volal Jaromír Jágr, mimochodem také člen výkonného výboru, po tom, abyste se zapojil i do jiných struktur hokeje u nás, třeba do těch mládežnických. Abyste měl vliv na hokej jako takový. Máte to v plánu?
„Samozřejmě. Chci své znalosti použít i tímto směrem. Mám plány, které bych chtěl v tomto směru realizovat. Po posledním světovém šampionátu jsem dělal ve Finsku analýzu herního výsledku. Chtěl bych, aby se něco podobného rozšířilo i v extralize u zdejších trenérů. Teď je tím nechci zatěžovat, protože startuje play off, ale po sezoně bych se s nimi chtěl potkat a promluvit si s nimi o tom, kam směřuje mezinárodní hokej obecně.“
Ptám se i proto, že na srpen je naplánováno dohrávání světového šampionátu do dvaceti let.
„Ano, a já u toho chci v Edmontonu být osobně a vidět, jak se českým juniorům povede. Je to podle mého velmi důležité. A znovu se budeme snažit o společnou analýzu toho, jak šampionát dopadne, ať už dopadne jakkoliv. Následně budeme moci přijít do klubů za trenéry a informace jim předat. A tím pádem spolupracovat a pomáhat si navzájem. Chci tímto směrem pomoci s tím, jak svaz funguje a co dělá.“
Následující mistrovství světa bude ve Finsku. Bude pro vás zvláštní trénovat v rodné zemi národní celek z jiného státu?
„Ne, jsem si jistý, že to bude spíše zábava. (směje se) Jsme navíc s Finskem v jedné skupině v Tampere a budeme proti sobě hrát poslední zápas ve skupině před startem čtvrtfinále. Ale je jasné, že pro mě to bude speciální den.“
