Ještě před třemi lety obrážel prvoligové stadiony. Hrál za Prostějov, pak za Litoměřice. Až v létě 2020 se nastálo posunul Daniel Voženílek do extraligy. Šanci dostal v Motoru. Od nové sezony přesídlil do Třince. V únoru oslaví forvard 27. narozeniny. K nim dostal předčasný dárek, na Švýcarských hokejových hrách zažije debut v národním týmu.

„Před sezonou jsem něco takového samozřejmě nečekal. Je tu spousta hráčů, se kterými jsem jezdil v mládeži na repre turnaje. Říkal jsem si, že by bylo super být s nimi zase v týmu. Jsem strašně rád, že se to podařilo,“ zářil štěstím, když po prvním úterním dopoledním tréninku odpovídal na otázky novinářů v útrobách mrazivého stadionu v pražském Edenu.

O tom, že od Kariho Jalonena dostane pozvánku, se dozvěděl od sportovního manažera Ocelářů Jana Peterka. Právě ten je mimochodem dodnes nejstarším nováčkem, který reprezentační dres oblékl poprvé až v pozdním hokejovém věku. Bylo mu 34 let.

Po listopadovém debutu devětadvacetiletého Patrika Poulíčka tak čeká premiéra dalšího zkušeného forvarda. „Každý máme nějakou svou cestu. Třeba Filip Chlapík za pár let, co jsme se neviděli, procestoval stadiony NHL, zatímco já jezdil do Kadaně. Pak jsme se zase sešli v jednom týmu při mém hostování ve Spartě. Hokejové cesty jsou různé, teď jsme se ale zase sešli v jednom dresu tady. Kdo by to ještě před pár lety řekl?“ usmívá se Voženílek.

První reakce na reprezentační nominaci? Šok a výbuch emocí byste čekali marně. „Musím přiznat, že úplně překvapený jsem nebyl. Už před Karjala Cupem jsem měl nějaké náznaky. V Třinci je tým velmi kvalitní, je tam spousta kluků, co už má s nároďákem zkušenosti. Chodili za mnou a říkali: Hraješ první lajnu tady, tak to by pozvánka měla přijít, ne? Jen jsem se tomu smál. Pak se to ale stalo pravdou.“

U Ocelářů navázal na to, co ho zdobilo v Motoru. Důrazná, poctivá hra. Žádný jiný extraligový útočník nemá na kontě víc hitů (23). K tomu však Voženílek přidává i poměrně nečekanou bodovou nástavbu. Byť byl v sezoně 2019/20 druhým nejproduktivnějším hráčem první ligy, za dva následující roky v extralize uhrál dohromady jen 34 bodů.

V Třinci je už teď na patnácti punktech. Hraje v prvním útoku vedle Martina Růžičky a Tomáše Marcinka. V průměru na utkání stráví mezi mantinely přes dvacet minut! Jen deset ligových forvardů dostává více času.

„V takhle výraznou roli jsem ani nedoufal. Měnili se trenéři, nevěděl jsem, kam se mnou bude pan Moták počítat. Od prvních hovorů jsem měl ale dobrý pocit. Říkal mi, že se mu moje hra líbí. Od prvních tréninků jsem byl ve druhé lajně, pak mě přesunuli do první k Růžovi a Marcimu. Tak jsme hráli celou dobu. Jsem strašně rád, že mám takovou důvěru,“ září.

O tom, že nový ročník začne ve Slezsku, se vědělo dlouho dopředu. Jako posilu si ho vyhlédl a přivedl Václav Varaďa. Jenže ten pak v Třinci nečekaně mandát složil. „Je to přesně tak. Přivedl mě Venca Varaďa. Když jsem se dověděl, že odchází, dost jsem znejistěl. Hned jsem volal agentovi, jestli se něco neděje, jestli se nic nemění. Bylo to ale v pohodě. Pan Moták i pan Országh mi řekli, že jsem skvělý hokejista a chtějí mě. Potěšilo mě to, chci jim to splácet,“ pokyvuje hlavou.

Na cestu do Prahy, kde má národní tým sraz, dostal Voženílek od parťáka Růžičky varování. „Gratuloval mi, prý mě bude sledovat. Nakázal mi, že si o sobě nemám začít moc myslet, že nemám zpychnout. Hned jsem říkal, že bych ho přibalil do tašky a vzal s sebou,“ říká na adresu aktuálně nejproduktivnějšího hráče soutěže.

Premium

Reprezentace

Lakatoš v nemilosti. Jalonena naštvaly fotky z dovolené, hráč se brání

Reprezentace

12. prosince 2022 • 15:23

V repre se kupí omluvenky, nejede Kempný ani Sobotka. Kdo je nahradí?