Židlický kývl Rulíkovi na práci u áčka: S obránci problém nevidím
Do realizačního štábu Radima Rulíka patří i Marek Židlický. Když to není vyloženě nutné, mediální povinnosti objede hodně velkým obloukem. Ale před odletem ze Švédska do Finska nakonec kývl. Hlavní kouč hodně stál o to, aby měl svého experta na defenzivu u sebe. Poznal jeho sílu. Židlický odehrál přes 800 zápasů NHL, patřil ke hvězdám ligy. „Chci klukům předávat nějaké moje zkušenosti,“ říká.
Dlouhodobě platí, že elitních obránců má Česko méně, byť se v posledních mládežnických ročnících rýsuje slušná sestava. Jak vypadá váš pohled na situaci s beky?
„Takhle bych o tom nemluvil. Když si vezmete i kluky, které máme teď tady? Není tam žádná propast a třeba i ve čtvrtek proti Švédsku to ukázali. Hráče pořád máme, neviděl bych to tak pesimisticky.“
Jde o to najít jen beky do systému a dát jim roli, ve které se cítí dobře?
„Fakt bych neřekl, že tady máme nějaké problémy. Máme tady zkušené kluky, kteří ví, jak se připravit na další zápas, mladé, kteří se chtějí zase ukázat.“
Jen v NHL není deset beků v prvních dvou obranných párech. To určitý ukazatel je.
„Já vím, ale kluci jsou tady. Nemáme tam ani tolik útočníků, doba je, jaká je. Můžeme si říkat, že v NHL nejsou takové počty našich hráčů, co byly dřív. Ale kvalitní hokejisty pořád máme.“
Radim Rulík chtěl mít celý svůj realizační tým pohromadě. Dohromady vypadáte hodně silně. Kývnul jste mu hned na práci u reprezentačního áčka?
„Pár dní na rozmyšlenou jsem si vzal.“
A co byl rozhodující faktor?
„Náš kolektiv, ve dvacítce nám to opravdu fungovalo. Měli jsme dvě mistrovství, neměli ani jediný náznak ponorky. Fungovalo to mezi námi skvěle, vyhověli jsme si. Pro mě to byl důležitý aspekt.“
Po stovkách zápasů v NHL a dlouhatánské kariéře jste nemusel v sobě hledat chuť se naplno téhle práci věnovat?
„Kdybych ji neměl, tak tady nejsem. (usměje se) Čas to samozřejmě zabere, ale o něm to není. Těžko se mi čte, nebo poslouchá, že nejsou obránci. Mrzí mě to, něco jsem tady odehrál a opravdu mi to je líto. Pan Hadamczik mi dal šanci jít k osmnáctce, tam se hodně o becích psalo, jak chybí. Chtěl bych to vrátit způsobem, že klukům zkusím předat nějaké zkušenosti, co mám.“
Systém ze dvacítky jste si přenesli i k reprezentačnímu áčku. Je pro vás rozdíl aplikovat ho u starších beků?
„Pro mě není. Kluci na to reagovali dobře na dvacítce a tady taky. Nevidím markantní rozdíl, teď je pro hráče všechno nové, běží jejich sezona a mají celkově hodně zápasů. Hlavní spíš je, jak na to zareagují. Tohle zvládli výborně, proti Švédsku hráli od prvního střídání velmi dobře. Ještě po zápase jsem si všechno pustil na počítači znovu. Líbilo se mi, jak všechny páry fungovaly, jak vystupovaly.“
Běžně si zápasy pouštíte hned večer znovu?
„To zase ne. Chtěl jsem si omrknout nějaké věci, které jsem měl zrovna v hlavě, abych hráčům mohl pak něco říct.“
Hraje pak ve vašem herním schématu roli, proti komu nastupujete?
„Ne, když hrajete proti TOP týmu a nedáte mu šanci se rozjet, tak proti tomuhle systému nemají šanci. Pro kluky je tedy hodně náročný, ale zvládli ho. Koukáme se hlavě sami na sebe, podat stoprocentní výkon, u něj všechno začíná.“
