Pavelec u repre: Žádný problém se nevyřeší sám. Líná huba, holý neštěstí
Hezky se u něj všechno otočilo. Ondřej Pavelec zabalil kariéru v 31 letech, vycítil, že dál by mu práce nedělala takovou radost. I když patřil do NHL, řekl, že stačí. Posunete se o pět roků dál a do hokeje je zažraný, objíždí extraligové zimáky, v reprezentaci má na starosti brankáře. Ve velkém rozhovoru mluví o komunikaci s gólmany, jak vidí jejich role i citlivou duši chlápka v brance. „Kdybych tady po klucích chtěl, ať se mění? Jedině cesta do pekla,“ přibližuje svůj přístup.
Končil jste v roce 2018 jako brankář NY Rangers. Hokej vás zase přitáhl?
„Letí to, pět let je pryč. Od hokeje jsem si dal nejdřív úplně volno a nakonec ho začal sledovat víc. Všechno najednou nějak vyplynulo ze situace, přišli jsme ke dvacítce a jsme u áčka. Seběhlo se to rychle. Ale jsem takový, že kdyby mě něco nebavilo, radši bych to nedělal. Nemá cenu dělat věci napůl, tady by to bylo poznat.“
Potkávám vás po celé extralize, můžu potvrdit, že se gólmanům věnujete dost pečlivě. Čekal jste, že vás tahle práce chytne až tak?
„Když už se do ní ponoříte, jedete. (usměje se) Věřím tomu, že když ji chcete dělat, musíte mít přehled a s lidmi se bavit. Je hezký, že máte všechno v televizi, ale přeci jen na stadionu vidíte věci, které v televizi nemáte šanci chytit. To samé trénink. Když ho sledujete naživo, vypozorujete hodně věcí. Ale zase ani trénink není všechno.“
Proč?
„Bylo hodně tréninkových gólmanů a zápasy jim pak nevycházely z nějakého důvodu, takže rád sleduju všechno. Mně trénink celkem dost napoví. V extralize se hrálo většinou jen pátek-neděle, prostor na tréninky kluby měly dost. Já mám čas, tak proč toho nevyužít a nevyrazit se někam podívat?“
Takže přijedete, dáte si kafe, popovídáte si s trenérem brankářů, s gólmanem. Takhle nějak probíhají vaše inspekční cesty?
„Úplně ne. (usměje se) Před tréninkem nemluvím většinou vůbec s nikým. Maximálně s trenérem brankářů, někdy jsme jeli i s Radimem (Rulíkem), tak se po tréninku bavíte s trenéry.“
Brankáře necháváte být?
„Většinou ano, občas se stane, že se mihnou někde kolem, když jdu k nim do kabiny.“
Kolik brankářů máte v merku?
„Číslo vám z hlavy neřeknu, máme long list, kde jich pár je. Ale když se na to zaměříte úplně konkrétně, zase tak moc jmen nemám. Radim jich má v poli víc. Navíc sleduju v Česku všechny brankáře, i Slováky, protože na ně můžeme narazit třeba na mistrovství světa. Projedu si pak záznamy z NHL, informace, které potřebuju, si seženu. To samé o brankářích v Evropě.“
Takže vidíte Branislava Konráda v Olomouci, je mu 36 jako vám. Vyskočilo někdy v hlavě, že jste mohl ještě zůstat v brance?
„Ne, ani jednou, nenapadlo mě to ani na minutu. Když jsem skončil, věděl jsem, že je to napořád. Už mě to napadlo rok před tím, ale ještě sezonu jsem zkusil. Věděl jsem, co dělám, takže jsem toho rozhodnutí nelitoval ani jednou. Měl jsem výhodu, že jsem nemusel končit kvůli zranění. Do brány už mě to netáhlo tolik.“
A co vás tedy táhne k současné práci?
„Práce v kolektivu, ta mě strašně baví. Odmala jsem dělal kolektivní sport, nějak to vyústilo sem. Asi nic moc jiného bych dělat nemohl, do hráčů se montovat nebudu. (směje se) Každý by měl dělat, čemu aspoň trochu rozumí, a držet se toho.“
Taky jste ale hledal cestu, se kterými gólmany pracovat, ne?
„Párkrát jsem šel na Kladno, kde se konaly kempy s malými dětmi. Měl jsem dřív hokejovou školu a věděl, že tahle práce je o něčem úplně jiném. Důležité jsou trpělivost a opakování, což nemám. S dětmi je to úplně jiný sport než trénovat dvacítku nebo áčko. Klobouk dolů před všemi trenéry, kteří učí děti bruslit a dávají jim základy. Věděl jsem, že tohle teď dělat nebudu. Fungovat u dvacítky a u áčka je si celkem podobné.“
Už nikoho neučíte bruslit.
„Právě. (usměje se) Hrajete velké turnaje, což je super.“
Až přijde MS v Praze, dovedete si představit, že na největší turnaj povezete tři jedničky, tři brankáře, kteří chtějí místo a chytat, nebo spíš pojede jasná trojka, třeba mladý brankář na zkušenou?
„Za poslední dobu se několikrát stalo, že potřebujete všechny tři brankáře. Takže i pokud berete mladého jako trojku, musíte o něm být přesvědčeni, že turnaj odchytá, když ho pošlete do akce. Domluvili jsme se, že už před turnajem ale všichni dostanou svoje role, které budou jasně dané. To je pro nás priorita, aby každý věděl, na čem je. A jestli s tím kluci budou souhlasit, nebo ne, už bude na nich. Jen tedy Praha kluky samozřejmě láká.“
Jasně, na domácí MS berete i roli stánkaře, který opéká buřty, když to přeženu.
„Je to možný. Pamatuju si, jak jsem přijel minule z NHL a začal jako dvojka. Role jsme měli dopředu jasně. Během turnaje se může stát ale cokoliv, zranění, nemoc, forma se nějak rozhýbe nahoru nebo dolů. Na to všechno musíte reagovat. Důležité je, že musíte kluky znát, přidělit jim správnou roli. A hlavně s nimi o tom mluvit.“
Berete jako výhodu, že jste sám v reprezentaci zažil jasně dané role i rvačku o místo, kdy brankář neví, co přijde dál?
„Jo, zažil jsem všechno. Většinou jsem měl dopředu dané role, věděl jsem, co bude.“
Jen na olympiádě v Soči ne, jestli si dobře pamatuju...
„Tam ne.“ (usměje se)
Ale ze zpětného pohledu velká zkušenost?
„Obrovská, teď rozhodně. Jen v daný moment, když jste hráč, o takovou zkušenost zase tolik nestojíte. (usměje se) Ale ve výsledku přijde hlavní trenér, udělá rozhodnutí a tak to je. Vám nezbývá, než ho respektovat a posunout se, přenést se i přes věci, které se vám třeba nemusí líbit, a otočit je. Zažil jsem fakt všechno, jednička, dvojka, trojka.“
Po zápase ve Švédsku jste si vzal druhý den Jakuba Málka na lavičku a na tabletu jste...
(vpadne do otázky) „Počítač, ne tablet.“
Pardon, já to sledoval z velké dálky.
„Udělal jsem velkej krok, pořídil si počítač. (usměje se) Ale tam měla padnout nějaká otázka, co?“
Jasně, když tam máte tedy počítač. Co když vy brankáři něco chcete vysvětlit a on vám řekne, že z klubu jede ale trochu jinou cestou?
„Právě potřebujete najít správnou formu komunikace. Nebudu tady nikoho za čtyři dny předělávat. Není čas, prostor a ani se to moc nehodí. Bylo by to špatně. Záleží na malých detailech, které ve finále mohou udělat velký rozdíl. Mám rád, když se mnou kluci komunikují a řešíme dobré věci i ty špatné. Zastávám směr, že problém se nikdy nevyřeší, když se o něm nemluví. Líná huba, holý neštěstí. Tady to platí dvojnásob. Důležité je, že kluci chtějí slyšet, co si myslím.“
Dáváte rady?
„Mám nějaké postřehy. Jde mi o to, abych brankáři třeba řekl něco, o čem bude mít pak prostor přemýšlet. Někdy v budoucnu mu to může pomoci.“
Petra Mrázka nebo Pavla Francouze budete znát ještě z akce. Není někdy těžší si hledat cesty ke gólmanům, které jste do teď neviděl a musíte na ně třeba opatrně?
„Právě k tomu jsou i turnaje Euro Hockey Tour, abychom se poznali. Moje první otázka vždycky je: ´Co vám vyhovuje?´ My jsme tady pro kluky. Spolu nějak vždycky dojdeme k tomu, co jim sedí. Každý gólman má jinou rozcvičku, přípravu... Vůbec nechci, aby tady bylo všechno najednou po mém. Nebudu po nikom chtít, aby měnil rituály a svoje osvědčené věci. To by byla leda cesta do pekla.“
Co když má brankář po špatném zápase v hlavě černé brouky. S tím mu dovedete pomoci?
„Tohle je věc, na které gólman pracuje celý život. Někdo se třeba nenaučí hodit chybu za hlavu do konce kariéry, občas to jde hodně špatně. Můžete být po dobrém zápase na vlně, ale během dvou střel se všechno může změnit a jste dole. Každý gólman si musí najít věci, které mu pomůžou, když se zrovna nedaří.“
Je výhra, když gólman přijme jako fakt, že někdy zápas prostě dopadne blbě?
„Špatný dny budou a budou vždycky. Góly dostanete, s kariérou vám špatné zápasy naskakují, i když vy byste se radši bavili jen o těch dobrých. Ale každý má skoky nahoru a dolů. Kdo se s nimi naučí nejvíc pracovat, patří mezi nejlepší.“
Což je asi nejtěžší, držet si stejné nastavení, ať mám pět nul po sobě, nebo třikrát za sebou střídám, ne?
„Je. Ale hráči to mají stejný, tak to chodí.“
Jen jich jde na hřiště dvacet, zatímco...
„Jo, vy tam jste sám, jedináček v bráně. Tak to je. Stoprocentní pak máte, že vám z problému nikdo nepomůže, musíte se z něj umět sám vyhrabat. Já můžu trošinku něco říct, naznačit, co vyhovovalo mně, jaké mám zkušenosti. Ale zase jak jsme se bavili před chvílí, každý brankář je úplně jiný a má rád jiný přístup. Vlastně proto je kolektivní sport tak hezký, neexistuje jedna cesta. Ani vlastně nevíte, kolik jich je a kdy najdete nějakou další.“ (usměje se)
ONDŘEJ PAVELEC
Narozen: 31. srpna 1987 (36 let) v Kladně
Pozice: trenér gólmanů u reprezentace
Hokejová kariéra: Kladno (2002-05), Slaný (2004/05), Cape Breton/QMJHL (2005-07), Atlanta Thrashers (2007-11), Chicago Wolves/ AHL (2007-09), Winnipeg Jets (2011-17), Liberec (2012/13), Lahti/Fin. (2012/13), Manitoba/ AHL (2016/17), New York Rangers (2017/18)
Draft NHL: 2. kolo v roce 2005 týmem Atlanta Thrashers (41. hráč celkově)
Reprezentace: 35 zápasů, 2x ZOH (2010, 2014), 4x MS (2010-11, 2013, 2015), Světový pohár (2016), MS „20“ (2007), MS „18“ (2005)
Úspěchy: zlato MS 2010, bronz MS 2011, Calder Cup 2008, nejlepší brankář, all-star tým MS „18“ 2005, nejlepší nováček QMJHL 2006, nejlepší defenzivní nováček QMJHL 2006, první all-star tým QMJHL 2006-07, nejlepší brankový průměr (Jacques Plante Trophy) QMJHL 2006-07
