Po zlatém triumfu na mistrovství světa se odrazil k životní sezoně. Ondřej Beránek v extralize nasypal 18 gólů. Už po 25 sehraných zápasech pokořil své sezonní maximum, v hitparádě střelců ční vysoko nade všemi. „Daří se jak týmově, tak osobně. Moc si toho vážím,“ pochvaloval si 28letý útočník na srazu reprezentace v Pardubicích. Po sezoně mu v Karlových Varech končí smlouva, a řeší, co dál. Čemu dá přednost?
Výtečný bruslař, obrovský bojovník, obětavec. Vítěz, jehož jméno zůstane vyryto na podstavci poháru mistrů světa. Ondřej Beránek, mimo led vášnivý rybář a myslivec, v sobě probudil instinkt střelce. „Šampionát mi strašně pomohl, nakopl mě do sezony a zatím to vychází,“ řekl. Na trhu se stal žádaným zbožím. Vybírat může z balíku nabídek.
Dáváte plno gólů, jen bod vás dělí od vyrovnání osobního rekordu. Jak si užíváte nejlepší sezonu?
„Všechno vychází a moc si vážím, že to tam padá a daří se jak týmově, tak i osobně. Je to dobré. Uvidíme, jak bude sezona probíhat dál.“
Kde se ve vás vzalo, že jste udělal takový skok?
„Mistrovství světa mi strašně pomohlo a zatím všechno klape. Úplně se změnil můj pohled na hokej, uvědomil jsem si, že ho asi tak nějak umím hrát.“
Takže vás šampionát až natolik povzbudil?
„Přesně tak. Otevřel mi úplně jiný náhled, dal mi jiné sebevědomí. Když hrajete s nejlepšími hráči na světě, navíc přijde takový úspěch, určitě vás to nakopne.“
Góly sypete po hrstech, ve čtyřech zápasech jste se trefil aspoň dvakrát, v dalších dvou měl hattrick. Záleží taky na začátku do sezony, který vám vyšel parádně, a potom se udržet v laufu?
(usměje se) „Pro každého hráče je důležité sebevědomí, Věří si, dovolí si víc na puku, je to úplně o něčem jiném, než kdyby se trápil a dal za jednu čtvrtinu dva, tři góly. Na puku jste pak silný, můžete vystřelit, třeba z rohu, a ono to tam prostě někdy padne. Tohle má ohromně povzbuzující účinek.“
Navíc Karlovy Vary taky šlapou, nemotáte se na spodních příčkách a držíte se spíš v horní polovině.
„Přesně tak. Troufnu si říct, že za dobu, co jsem ve Varech, tam nebyla disciplína a fungování okolo klubu, jako je teď. Promítá se to i do výkonů na ledě. Zatím dobrý, musíme pokračovat v práci.“
Přitom hráči přicházeli a odcházeli, zase jsou noví trenéři, kádr se obměnil. Značí to, že se všechno ustálilo, nebo se podařilo přivést ty pravé a že to zapadlo do sebe?
„Přišel nový manažer pan Kalous. Provedl radikální řez, myslím, že odešlo snad třináct, čtrnáct lidí, což je opravdu velké sousto. Změnila se hra, obměnil se tým a zatím to vychází. Doufám, že všechno bude ku prospěchu.“
Hodně hrajete s Jiřím Černochem. Je fajn, že pokračuje spolupráce, která dobře funguje několik let?
„Samozřejmě. Jirka je výborný kvalitní hráč a jsem moc rád, že s ním můžu hrát. Tak nějak se doplňujeme, známe se už dlouhá léta. Jezdili jsme spolu na nároďák. Víme, co od sebe čekat. Je dobře, že i v kabině všechno funguje.“
Považujete pozvánky do reprezentace za bonus? Na srazy jezdíte šestou sezonu. Znamenají pro vás zpestření, když člověk potřebuje občas změnit prostředí a atmosféru?
„Ano. Už nějaký rok na nároďák jezdím, vždycky vás to v práci nastartuje. Změníte stereotypy, přepnete na něco úplně jiného, na jiný systém, jinou rychlost. Zase vás to posune strašně dopředu. Tři zápasy jsme na vlně nároďáku a moc to pomáhá.“
Jak přemýšlíte nad budoucností? Končí vám smlouva, jste jedním z nejžádanějších. V téhle době už se takové věci rodí.
„Už se to řeší od září. Možná ještě dřív. Je hezké, že je takový zájem. Ale zatím nejsem rozhodnutý. Záleží, jak se domluvíme. Necháme se překvapit.“
Máte nabídky odtud i odjinud?
„Myslíte z Čech?“
Ano. Jestli odtud nebo i z ciziny. Ve dvaceti byste asi o zahraničí neváhal. Ale je vám osmadvacet, máte dvě děti.
„Nějaká cizina tam taky byla. Zatím jsem rozhodnutý, že dám přednost Česku a zůstanu. Chci zvolit co nejlíp, abych měl zázemí a prostor, abych byl prospěný týmu, Nechci ještě nic rozkrývat, když ještě nemám úplně jasno. Uvidíme.“
Ve Varech působíte od dorostu. Neláká vás ale jít někam blíž Vysočině, odkud pocházíte?
„To je jedna stránka, že bych měl blíž domů. Nevím… Pardubice jsou od Havlíčkova Brodu padesát kilometrů. Brno to samé. Praha, všechno má své. Ale pak je ještě druhý život, příroda, všechno kolem. Já jsem v tom vyrostl a naplňuje mě to. Musí se všechno tak nějak skloubit.“
Stanovil jste si, dokdy se chcete rozhodnout? Abyste měl čistou hlavu a neřešil, co bude dál?
„Chci to mít jasno co nejrychleji. Rozhodnout se, ať na to nemusím myslet a můžu se soustředit zase jenom na hokej.“
