Prolomil prokletí. Jak jinak to chápat? Lukáš Mensator konečně po předchozím paběrkování předvedl povedené vystoupení v národním týmu. Nemusel sklesle hledat, kde se stala chyba. Místo toho mohl karlovarský brankář po právu prohlásit: „Ukázal jsem, že v nároďáku můžu chytat.“
Odechl jste si, že už se příště nebude řešit, jestli na reprezentaci stačíte?
„Je to tak. Sám pro sebe jsem si před turnajem říkal, že je to teď, nebo nikdy. Že mám poslední šanci a buď se mi to povede, nebo si do nároďáku zavřu dveře. Zdálo se mi, že to tak je, a jsem moc rád, že se to nakonec povedlo. Něco jsem pochytal, přispěl jsem k vítězství, které přišlo po sedmi letech. A to je přece jen nějaká doba."
Čtěte více:
Proč jde z Čechů zase strach? »
Hudler zachránil triumf, hokejisté ovládli České hry »
Tlak, který jste si na sebe sám uvázal, vás neznervózňoval?
„Přiznávám, že před prvním zápasem proti Finům jsem trochu nervózní byl. Ale zároveň jsem se i těšil. Proto, že se ten turnaj Varům povedl. Byl moc příjemný, provázela ho fajn atmosféra. To, že jsem si mohl zachytat právě tady, doma, mi hodně pomohlo."
Příště už tedy pojedete na sraz národního týmu s tím, že máte na co navazovat a nemusíte už jen dokazovat?
„Určitě. Jednak v lize, ale i v nároďáku. Jak sobě, tak ostatním jsem ukázal, že tam chytat můžu. Přece jenom, v těch zápasech to asi nebylo tak špatné. Doufejme, že to tak půjde dál. Jestli dostanu pozvánku na ostatní srazy, pojedu určitě sebevědomý."
Tak jste působil i od začátku těžkého utkání s Ruskem. Nešlo jen o dojem, že?
„Ne, taky jsem to tak cítil. Když se v takových zápasech, kde mají soupeři na začátku vyložené šance, povede hned něco chytit, hodně vám to pomůže. I když jsem potom stejně dostal gól poměrně brzy, cítil jsem se dál doopravdy dobře. Některé zákroky jsem udělal stylově správně, přemístil jsem se na správné místo. To mi pomohlo k pohodě v tom zápase, pak už jsem se jen snažil minutu od minuty koncentrovat, abych neudělal nějakou zbytečnou chybu, která by zkazila celkový dojem."