Burger se do baráže nehrne: Jsem jen pojistka! Jágr inspiruje, MMA neznám
Kamarádi mu volají: „Tak co, budeš hrát? To abychom si koupili lístky!“ A když tu zprávu vypustil klub Rytířů, musel ji opatřit dovětkem: „To není apríl!“ Kladenský asistent Jiří Burger, jemuž bude v květnu pětačtyřicet, je totiž nachystaný naskočit v baráži. Ale sám z toho humbuku není nadšený. „Pište radši o týmu. O mně nic. Jsem jenom taková pojistka,“ usmívá se někdejší (i současný) útočník, který naposledy hrál v sezoně 2016/17.
Do telefonu se centr, jenž v extralize nastřádal přes tisíc zápasů, zeptal: „A je to vůbec nutný? Mluvit o mně?“ Moc se mu nechtělo. Pak se ale pro Nedělní Sport o chytlavém tématu, že je nachystaný naskočit do zápasů o všechno, na chvíli rozpovídal.
Tak jak se připravujete na baráž? Jako hráč, nebo jako kouč?
„Chystám se na obojí. Zatím jako trenér, pak se uvidí, jestli půjdu do hry, nebo je.“
Přejete si to?
„Určitě ne! Do akce bych šel jenom v případě, že se nám hráči zraní. Což si pochopitelně nepřeju.“
Vaše dlouholeté hráčské srdce by si to nepřálo?
„Už ne. Jsem rád, že když už trénuju, tak jsem si mohl zahrát jeden přípravný zápas na Slovensku. To stačilo. Už to přenechám mladším.“
Zaregistroval jste, že o vás Jaromír Jágr mluvil jako o veteránovi Petru Knížeti, bojovníkovi MMA?
„Něco jsem četl, ale MMA nesleduju. To spíš děti.“
Takže ho neznáte?
„Vím, že o něm doma kluci mluví, ale mě tenhle sport upřímně moc nebaví.“
Jágr říkal, že na věku nezáleží. Pokud to v sobě člověk má, stačí to oprášit. Jde jenom o to mít čas na trénink.
„Víte, já o sobě nechci moc mluvit. Navíc sám sebe hodnotit. Já bych byl nejradši, kdybyste o mně vůbec nepsal! (smích) Pište radši o našem mužstvu. Já z toho nechci dělat žádný humbuk. Ani jsem nebyl úplně nadšený, že se to zveřejnilo. Mně každý volá a ptá se: Hele, budeš hrát? A abych jim sehnal lístky. Říkají, že půjdou na hokej jenom v případě, že budu hrát já.“ (smích)
Co jim říkáte?
„Ať neblázní. Že hrát nebudu. Jsem jenom pojistka pro případ, že by se někdo zranil.“
Jak to vůbec vzniklo?
„Před koncem ledna, kdy se uzavíral přestupní termín, jsme měli rozdělané nějaké hráče, kteří ale nepřišli. Navíc se nám zranili dva kluci, takže jsme měli jenom dvanáct útočníků. Tak jsem se převlíknul, abychom měli čtyři kompletní pětky a mohli jsme nacvičovat nejrůznější věci. V tu dobu jsme nevěděli, jak to bude, takže mě dopsali na soupisku. Víc bych v tom nehledal.“
Museli vás hodně přemlouvat?
„To zase ne, prostě jsem chtěl pomoct. Domluvili jsme se takhle s Boganem (hlavním koučem Davidem Čermákem) a Džegrem, že začnu víc trénovat a kdyby byla potřeba, na pár střídání naskočím. Byla to interní dohoda, ale pak to šlo bohužel nějak ven. (smích) Aspoň jsem se začal víc hýbat.“
Podobně do play off naskočil před lety v Plzni obránce Jaroslav Špaček. Pamatujete?
„Jo, to si vybavuju. Ale nevím, po jaké to bylo pauze, kdy nehrál.“
Nehrál rok, což je trochu jiný případ.
(smích) „No vidíte, to je docela rozdíl. Já jsem hrál naposledy před pěti lety.“
Neříkal jste si, že trošku hazardujete se svým jménem?
„To mě nenapadlo. Spíš jsem si říkal, že hazarduju se svým zdravím.“
Co na to říkají vaši synové, kteří taky hrají hokej?
„Oni jsou spokojení, každý den se mě ptají, jestli naskočím. Doma se o tom bavíme, ale jak už jsem povídal – radši bych to nerozbíral. Je kolem toho zbytečný haló.“
V přípravě proti Liptovskému Mikuláši jste naskočil v první formaci místo Tomáše Plekance. Takže se má bát o místo?
(smích) „To tedy nemusí, rád mu ho přenechám.“
Motivoval vás při myšlenkách o návratu i padesátník Jágr?
„Když jsem na něj koukal, jaké dávky si ordinuje po tréninku, byla to pro mě inspirace. Občas jsem s ním na ledě zůstal i já, ale teď už si radši jedu svůj režim.“
Ale náročné tréninky jste během dlouhého zápasového volna zvládal, ne?
„Nějak jo. Když už jsem byl na pokraji zhroucení, tak jsem si chvíli pohověl. (smích) Ale žádné velké úlevy jsem neměl.“
Chodil jste si po kariéře zahrát jen tak pro radost?
„Jenom jsem byl na ledě v teplácích jako trenér. Občas jsem si byl zahrát fotbal, ale víc jsem nesportoval. Takže chvíli zabralo, než jsem se zase do toho dostal. Něco jsem i zhubnul, plus minus dvě kila jsem na váze, jako když jsem končil s kariérou.“
Na vás se nevztahuje pravidlo, že byste před baráží musel odehrát patnáct utkání, že?
„Zjišťovali jsme si to. A vzhledem k tomu, že jsem končil jako hráč Kladna, by to pro mě platit nemělo.“
Jak bylo nepříjemné, že jste na baráž po posledním soutěžním utkání čekali čtyřicet dní?
„O to víc se těšíme! Bylo fajn, že jsme odjeli na dva zápasy na Slovensko, bylo to zpestření. Doufám, že jsme nachystaní. A co to s námi udělá? To uvidíme.“
Asi bylo těžké nastavit jak trénovat. Aby toho nebylo ani málo, ani moc...
„Makali jsme fakt hodně, tak snad to bylo dobře. To se ukáže na ledě.“
