Kolem dětí se projížděl na ledě, sledoval pečlivě jejich pohyby. Několikrát se k malým klukům nebo i holčinám sklonil, aby jim něco vysvětlil. Jaromír Jágr strávil v neděli spoustu času při trénincích Školy hokejových talentů, kterou zastřešuje Kaufland a právě legendární útočník je jejím ambasadorem. Pak se rozpovídal i o tom, jak chce pozvednout mládež v Kladně. „Je to ostuda pro mě, jak to s ní vypadá,“ přiznal. Promluvil také o baráži, která startuje příští neděli. Nebo o bojovníkovi MMA Petru Knížeti.
Rozdal spoustu podpisů, pózoval při společných fotografiích. Ale hlavně i radil. Nejslavnější český hokejista je rád, že tahle Škola hokejových talentů uplatňuje metody, které právě jemu v kariéře pomohly. „Trošku si to upravuju k obrazu svému,“ hlásila padesátiletá ikona.
To je hlavní know-how tohoto projektu?
„Snažím se, aby v téhle škole byla většina cvičení, která dopomohla k tomu, kam jsem se dostal. Co jsem viděl, většina jsou to cviky, které dělám já. A jsou nejdůležitější.“
Jaké hlavně?
„Jeden na jednoho, osmičky, střela... Všechno, co potřebuješ, abys byl rozdílový hráč. Na tom by se mělo trénovat. Nejsem zastáncem toho, aby někdo zkoušel věci, které použiješ jednou za život. To je zbytečný. Dát jeden gól, který všichni uvidí na youtube? Ale mít jenom jeden? Pro to jsem nikdy nebyl. Trénuju věci, které můžu použít desetkrát dvacetkrát za zápas. Opakovat je tisíckrát denně. Abys při tom vůbec nepřemýšlel a tělo to dělalo automaticky.“
Jak to děti zvládaly?
„Musím říct, že jsem byl mile překvapený, když jsem viděl, jak jsou šikovné. Ale talent sám o sobě nestačí. Vždycky říkám, že talent je dvacet procent a tvrdá práce osmdesát.“
Vnímáte, že jste pro děti vzorem už spoustu let? Takže je to i pro vás zodpovědnost?
„Spíš by to měla být zodpovědnost tady na Kladně. Budeme se snažit s mládeží něco udělat, bylo by nejlepší, kdybych mohl říct, že za pět sedm let budeme mít nejlepší mládež v republice. To by měl být náš cíl. Protože když jsem odcházel do zámoří, bylo to tak. Bohužel v posledních letech se nám to nedaří. Věřím, že pokud budeme mládež zase mít, pak i juniory, tak mají velkou šanci, že dostanou šanci v áčku. My to opravdu chceme mít založené na odchovancích. Nemůžeme si dovolit kupovat drahé a hotové hráče.“
Velká role pro Plekance
I proto je důležité teď udržet extraligu? Aby děti měly motivaci?
„Samozřejmě. Párkrát jsem opakoval v kabině hráčům, že teď vlastně nehrají sami za sebe. Je to jejich práce, povolání, musí zabezpečit rodinu. Na druhou stranu jsou zodpovědní vůči všem hráčům, kteří přijdou po nich. I dětem a mladší generaci.“
Takže mládež je teď pro vás priorita?
„Ano. I s Plekym (Tomášem Plekancem) jsem v poslední době v daleko větším kontaktu. Jsme pořád na telefonu, protože to řešíme. Pleky se chce angažovat ve velice důležité roli, měl by to i celé řídit. To neznamená, že už příští rok nebude hrát. Věřím, že jo. Ale naším cílem je dostat zase kladenskou mládež na úroveň, jaká byla dřív. Je to trochu ostuda pro mě, že se nacházíme tam, kde se momentálně nacházíme... Určitě dojde k velkým změnám. A ano, s tím souvisí i baráž. Je důležitá pro budoucnost klubu.“
Kladenská mládež opravdu zaostává, což vás musí štvát.
„Je spousta věcí, proč je obecně v problémech. Většina lidí to hází na děti, že ztratily pohyb. To si úplně nemyslím... Jasně, není to jako dřív, ale podle mě je to hodně v trenérech. Trénink se dá udělat dvojím způsobem. Člověk, který tomu moc nerozumí, nerozezná vůbec rozdíl. Kdo to hrál na vysoké úrovni, dokáže vidět jakýkoliv detail. Jde o to, aby trenéři k tomu lépe přistupovali, aby byli více akční. Vadí mi, že spousta z nich tam jenom stojí, nechávají tomu volnost.“
Měli by se více zapojovat?
„Trenér by měl být učitel, vychovatel. Nemůžeš tomu dát volný průběh. Věřím, že spousta problémů, které český hokej má, se může zachránit kvalitou trenérů. Ale zase jsme zpátky u toho hlavního. Ne každý to chce dělat, protože to není tak finančně ohodnocené. Tam je zakopaný pes. Člověk navíc nemá čas na rodinu, trenér to musí brát tak, že jsou to jeho děti, které vede... Ale tohle ne každý dokáže.“
Věříte, že právě Plekanec se do toho jaké šéf mládež v Kladně zapojí?
„Ano. Je to i o tom, že člověk u toho nemůže být pořád. Musím najít lidi, kteří věří tomu samému. Abychom tahali za stejný provaz. Mít loajální trenéry, o kterých víš, že když tady nejsi, tak budou dělat absolutně stejné věci jako ty. Protože se nemůžeš naklonovat. Musíš důvěřovat trenérům, aby věřili tomu, co říkáš. Je špatný, když někdo dělá, co chceš, jenom v době, když jsi tam. Jakmile člověk vyjde z trenérské kabiny, musí všichni mít jeden názor a cíl. I kdyby to nebyl ten nejlepší cíl, musíš táhnout za jeden provaz. Jinak uvízneš v začarovaném kruhu.“
Doufáte, že se toho Plekanec zhostí už od příští sezony?
„Věřím, že ano. I když to bude těžký. Spousta trenérů zůstane, někteří odejdou. Chceme to u nás nastavit úplně jinak, než jak to fungovalo doteď.“
Plánujete tedy restart uvadající mládeže?
„Jasně. Nic jiného nám nezbývá! Pokud chceš být nejlepší do určité doby, tak to musíme změnit.“
Baráž? Nemusím hrát vůbec
Teď vás čeká baráž. Jak snášíte dlouhé čekání, které trvá 40 dní?
„Víme, že je velký problém nehrát takovou dobu. Je to těžké pro všechny. Hráče i trenéry. Museli jsme během té doby změnit tréninky, aby se víc podobaly zápasům. Budou rozhodovat detaily.“
Jak jste na tom vy?
„U mě byl trochu problém, že jsem se během druhé části extraligy zranil, takže jsem moc nehrál. Ani jsem se nikam necpal, protože jsem viděl, že mužstvo hraje dobře. Vyhovovalo mi to, spíš jsem se soustředil na to, že jsem pomáhal při trénování. Hrál jsem třetí, čtvrtou pětku. Tvrdá příprava mi teď trochu pomohla, pak i dva zápasy na Slovensku. Chodil jsem na led dvakrát denně, cítil jsem se po dvoufázových trénincích nejlíp.“
Jakou sám sobě určíte při baráži roli?
„Takovou, na jakou budu mít. Výhoda je, že jsem majitel, takže je to na mně. Pro mě je nejdůležitější tým. Pokud budu vědět, že na to nemám, nemusím hrát vůbec. O mě tady vůbec nejde. Na druhou stranu chci být připravený, kdyby se náhodou někdo zranil nebo kdyby se mi dařilo. Připravoval jsem se líp než poslední dva měsíce v extralize. Věděl jsem, že se nám docela daří, odsunul jsem se. Nechodil jsem na přesilovky, byl jsem ve třetí čtvrté lajně. Hrál jsem devět minut. Věděl jsem, že kdyby se náhodou někdo zranil, stejně mu nemůžu pomoct. Na to jsem neměl. Uvidíme, jak to bude vypadat teď.“
Co říkáte na to, že je nachystaný nastoupit i 44letý trenér Jiří Burger, někdejší skvělý útočník?
„Víte co. Já to pociťuju na sobě. Pokud máš čas a chuť trénovat a jednou jsi to měl v sobě, tak na věku tolik nezáleží. Nevím, jestli jste koukali v sobotu na MMA, kde bojoval Petr Kníže, Monster. Ve 44 letech vydržel pět kol. Přál jsem mu, aby vyhrál, bojoval proti Kozmovi, který je vynikající. Přitom je snad o dvacet let starší! Ale jakmile to v sobě máš, tak to prostě máš. Věřím tomu, že kdyby měl více času na trénink, byl by ještě lepší.“
Takže i u Burgra je vidět, že na to má.
„No jasně. To není náhoda, že předtím hrál vynikající hokej.“
Jak sledujete finále první ligy mezi Jihlavou a Vsetínem?
„Neviděl jsem ani jeden zápas, ale vím, že je to 2:2 zatím. Když hráli, zrovna jsme měli tréninky, byli jsme na ledě dvakrát denně.“
Jaká je nálada v kabině?
„Víme, že to vůbec nebude jednoduché. Zažili jsme si to minulý rok, když jsme měli podobné mužstvo a ve finále první ligy jsme hráli s Jihlavou až na sedm zápasů. A to, možná, ani neměla takové ambice postoupit. Protože byla šance, že ani nebudou mít stadion. Ale i tak málem postoupila. Pro jakéhokoliv hráče je to výzva. Počítám s tím, že to bude hrozně těžké.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
