Tři minuty po půl šesté ráno dorazil rozjásaný autobus třineckých Ocelářů s mistrovským pohárem před domovskou Werk Arenu. Šampiony vítaly zhruba dvě desítky nadšených fanoušků. Potleskem, skandováním, dýmovnicemi a narychlo spíchnutým nápisem MISTŘI. „Ohromně si toho vážíme, jsme rádi, že dorazili,“ děkoval fandům obránce Milan Doudera. „Sami jsme nevěděli, v kolik vlastně přijedeme, chudáci tu museli čekat v zimě, patří jim obrovský dík. Jsme rádi, že nás podpořili. Teď, i v celé sezoně.“
Oceláři slaví čtvrtý mistrovský titul, ale poprvé si ho přivezli ze hřiště soupeře. V letech 2011, 2019 a 2021 rozjeli po posledním finále oslavy doma. „Já mám asi osm titulů a všechny jsem slavil doma,“ vyprávěl útočník Vladimír Dravecký. „Představoval jsem si, jaké to asi bude, vyhrát na půdě soupeře. Nová zkušenost, užil jsem si to! Stáli jsme na každé třetí pumpě, zpívali jsme, tancovali. Byli jsme víc při sobě, než když se rozlezeme po krčmách a barech. O to to bylo hezčí.“
Reakce obsluhy pump při rozverných zastávkách? „Někteří gratulovali, někteří nám dali hned uklidit led, protože jsme tam trochu...,“ usmál se Dravecký. „No, tohle patří k tomu. Bylo to úsměvné, pěkná zkušenost.“
Andrej Nestrašil upřesnil, že až zase tolik zastávek po cestě nebylo. „Stavěli jsme dvakrát, vytáhli jsme pohár... Asi budou nějaké fotky z pump, ale myslím, že jsme se chovali jako lidi. A věřím, že i lidé na pumpách z toho měli radost.“
Sám dal do prvních momentů oslav všechno. „Jdu spát, jsem úplně hotový,“ hlesl Nestrašil poté, co si odnesl bágl do útrob stadionu. „Byla to dlouhá cesta. Jak v sezoně, tak teď po posledním zápase. Jsem úplně hotový, pořebuju se na chvíli vyspat.“
Brankář Marek Mazanec sice bezprostředně po zápase plánoval, že se v autobuse vyspí, aby měl sílu na oslavy v Třinci, ale tento plán nevyšel. „Já zkoušel chvilku spát, ale po deseti minutách jsem zjistil, že to nemá cenu,“ usmál se Nestrašil. „Nikdo nespal. Možná trenéři vepředu chvíli. Ale hráči ne.“
I podle kapitána Petra Vrány byla mistrovská jízda hodně živá. „Autobus, myslím, přežil. Tak nějak v pohodě, byli jsme slušní,“ glosoval po příjezdu. „Chovali jsme se normálně, ještě držíme standard. Kdo se nejvíc rozjel? Všichni, každý měl svoje momenty. Někdo byl unavený, někdo rozjetý, střídalo se to. Protože tohle si chcete užít. Nikdy nevíte, jestli to není naposled.“
Role dýdžeje se pohotově ujal slovenský dravec Marko Daňo. Ostatně, měl to nacvičené z nedávné olympiády, kde se Slovenskem urval senzační bronz. „V Pekingu jsme jeli housové písničky, tak jsem v tom pokračoval,“ culil se. „Ke konci se do toho trošku zamontoval Petr Vrána a taky se pouštění písniček chytil. Parádní cesta, užili jsme si ji.“
Olympijský bronz a ligové zlato podle Daňa srovnávat nejde. Obojí mělo svoje kouzlo. „V Bratislavě to po návratu byla třídenní jízda, teď jsme z Prahy jeli šest hodin. Uvidíme, co bude dál. V Bratislavě nás po návratu čekalo deset tisíc lidí, tady nás v brzkých ranních hodinách také přišli přivítat fanoušci Třince. Jsme za tuhle skupinku vděční a moc nás těší, že jsme mohli přivézt pohár domů.“
Třinecké oslavy pochopitelně pokračují. Po krátké zastávky u haly a oslavy s fanoušky se tým přesunul do oblíbeného klubu. Mistrovská párty jede dál.
HC Oceláři Třinec
Vše o klubu ZDE
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
