Hokejový Liberec se koupe ve frustraci. V Hradci Králové Bílí Tygři prohráli i druhý duel, ten páteční ztratili v závěru a padli 1:3. Dlouho vedli 1:0, ale po Ordošově vyloučení domácí srovnali, získali obrovský hlad po kořisti a zápas dovedli k druhému čtvrtfinálovému vítězství. „Vůbec nechápu, jak takový zákrok může rozhodnout zápas takového kalibru,“ vracel se naštvaný kouč Filip Pešán k Ordošově potrestání.
Co vás napadne jako první po utkání?
„Byli jsme o krok lepší, než domácí tým. Kontrolovali jsme celý zápas, bohužel osm minut před koncem se dostaly do hry další věci, které zápas ovlivnily. Bohužel jsme nezvládli závěr a prohráli jsme.“
Zlobíte se na hráče, že neudrželi nervy na uzdě? Anebo ne.
„Zlobím se na hráče, že to neunesli. Zbytečné jsou desítky za stavu 1:3, frustrace byla obrovská. Na druhou stranu, myslím si, že není úplně nutný, aby naprosto férový zápas z obou stran takto skončil.“
V Hradci jste pokaždé vedli, ale ani jednou to nedotáhli do konce…
„Věděli jsme, že chceme tady uhrát nejlépe obě vítězství, ukázali jsme, že umíme Hradec porazit. Ukázali jsme to včera i dnes. Ale neporazili jsme ho. Doufám, že se tak stane doma.“

Co tomu dnes chybělo? Druhý gól?
„Rozhodlo to, že jsme nedali gól na 0:2, jednoznačně. Měli jsme tam několik šancí. A pak samozřejmě rozhodlo směšné vyloučení osm minut před koncem, které zápas vyrovnalo a dalo obrovskou energii domácím.“
Nabudí vás emotivní závěr do domácích odvet?
„Já nechci, aby náš tým byl přebuzený, přemotivovaný. Když budeme hrát svoji hru, jsme schopni Hradec dvakrát porazit a vrátit se sem. Taky nechceme skákat, nechceme padat, nechceme někoho mlátit. Chceme zkrátka vyhrát tuto sérii. První úkol zní vyhrát první domácí zápas, druhý úkol zní vyhrát druhý domácí zápas.“
Počkat. Osm minut před koncem fauloval Jan Ordoš vysokou holí, tam nevidím nic jiného než faul.
„Nejsem si úplně jistý, jestli Béďa Köhler, který má oněch sto dvacet kilo, musí takhle spadnout na záda při zákroku, o kterém si nemyslím, že byl tak extrémní, aby tímto způsobem padl. Myslím, že Hradec měl vyhrát trochu jinou cestou.“

Tři minuty před koncem jste pořád měli šanci na srovnání, ale v přívalu frustrace a emocí to nešlo. Nebyla to škoda pro Liberec?
„Souhlasím, byla to škoda. Ano, závěr jsme nezvládli, musíme se poučit do dalších zápasů.“
Metr extraligových rozhodčích je daný, Liberci mnohdy nesedí. Jenže sudí se nezmění, budete to muset být váš tým, kdo učiní proměnu. Nebo to vidíte jinak?
„Kdo zápas sledoval, viděl, že jsme krom posledních minut byli velmi disciplinovaným týmem. Vůbec nechápu, jak takový zákrok (Ordoš) může rozhodnout zápas takového kalibru. Kluci makali, drželi se, dávali hokejky skoro za hlavu, přesto se zápas rozhodl v přesilovce. Ale souhlasím s tím, že jsme měli být disciplinovanější.“
Jde o nějaký spouštěč, který liberecké hráče nezřídka vyvede z míry?
„Byť se nám to nestalo poprvé, tak když tak dlouhou dobu ovládáte zápas a soupeře posadí na koně takové vyloučení, vím, jak je extrémně těžký pro hráče udržet nervy. Přesto jsme hráli dál, ale dostali jsme gól z brejkové situace. Závěrečná frustrace už vliv na utkání moc neměla.“
Nemáte pocit, že sudí mají na Liberec, ale spíš na vás, averzi?
„Ano, mám ten pocit.“



