Hudba, smích a nahý spoluhráč. K nezaplacení, smál se hrdina Smoleňák
Úsměvy a tanečky. Z kabiny řev hudby a všudypřítomná rozlévající se dobrá nálada. Jen kousíček přitom chyběl, aby byly pocity hradeckých hokejistů o sto osmdesát stupňů opačné. Hrdinou Mountfieldu se stal holohlavý raubíř Radek Smoleňák. Během už tak dost uvolněného rozhovoru kolem něj začal poskakovat nahý spoluhráč Martin Látal. „Proto ten hokej hrajeme, tohle budou vzpomínky k nezaplacení,“ smál se po výhře 2:1, kterou zařídil gólem v 80. minutě prodloužení.
Jak se zrodil váš vítězný gól?
„Ani nevím. Špatně rozehráli a šlo to na našeho beka. Bláža (Blaž Gregorc) vystřelil, já se motal kolem brány, tečoval jsem to a padlo to tam. Důležitý gól. Bylo to dlouhé, moc sil už nezbývalo. Jsme rádi, že jsme dokázali vyhrát, tohle nás nakopne!“
Před čtvrtým zápasem jste na první gól do sítě Třince čekal. Štvalo vás to hodně?
„ Abych byl upřímnej, chci dávat góly, pomáhat mužstvu, ale spíš prožívám, že je nedáváme nikdo. To je to hlavní, hrozně moc se na góly nadřeme. Věřím, že ty ošklivější góly, třeba ten můj vítěznej, je ta cesta, kterou jít. Musíme prostřelovat clonící hráče, tečovat, dorážet a vyhrávat zápasy.“
V poslední minutě jste rozhodl také šestý čtvrtfinálový duel s Libercem. Považujete se za experta na důležité góly?
„Nevím, jestli expert. Jsem opravdu rád, že týmu dokážu pomoct, i když góly nedávám. Snažím se dělat ty malé věci, ať už v oslabení, není to jen o gólech. Každý z nás má nějakou práci, kterou musí udělat.“
Trefil jste se 29 sekund před koncem prodloužení. Nevyhlížel jste už nájezdy?
„Docela jo! Já už měl mžitky před očima. Spíše než gól jsem vyhlížel maséra, aby mě nahodil… Pro nás ale ohromně důležité vítězství.“
Co jste změnili? Vaše bojovnost a tlak do branky mi přišla s pondělním představením nesrovnatelná.
„ To máte pravdu, jako den a noc. Stoprocentně jsme se zlepšili. Bylo to o přístupu, od začátku jsme hráli aktivně. Nechci říct, že Třinec nevěděl, kam skočit, to by byla blbost. Ale kdybychom nehráli a jen čekali, co udělají, to by byla sebevražda. Museli jsme se trošku tlačit, makat, srážet se. Bylo to od začátku vidět.“
Jak vám bylo při šanci domácího Daniela Rákose v prodloužení, když se řítil sám na Patrika Rybára?
„Viděl jsem ji, nic příjemného to nebylo. Ještě že to byl Dan Rákos. Kdyby to byl třeba Růža (Martin Růžička) z press boxu… Ale to je stará písnička, máme super dva gólmany, co nás drží nad vodou. Kdybychom je neměli, tak už se tady možná nebavíme.“
Balancovali jste na hodně ostré hraně, byli jste blízko konce. Namísto toho vám tady teď řve hudba z šatny a všichni se smějí…
„Je to paradox, no. To je to … (kolem jde nahý spoluhráč Martin Látal) Bacha, protože tady paní bude potřebovat nosítka! Ty úsměvy, radost… Tohle to, že vám Látoš chodí nahej, to je k nezaplacení. To jsou vzpomínky, co člověku zůstanou.“
