Byly to hlavně jeho góly, které Mountfield držely při životě v play off. Radek Smoleňák po prosincovém nástupu ze Slovanu Bratislava zanechal v Hradci Králové výraznou stopu. Na ledě, u osazenstva hlediště a v neposlední řadě u extraligové disciplinárky. S tou se ostatně chystá vyjasnit vzájemné postoje, hokejoví revizoři totiž usoudili, že 31letý útočník je simulant.
Na ruce má Radek Smoleňák sádru, památku na čtvrtfinále s Libercem, v němž mu po jednom ze soubojů praskla kůstka. Hrál pod injekcemi. Je tak zvyklý. O to víc se ho dotýká případ zkraje dubna, kdy měl podle extraligových revizorů obalamutit arbitry semifinálového duelu. „Budu se bránit,“ hlásí střelec pěti gólů v partiích o Masarykův pohár.
Momentálně čekáte, jak se vyvine vaše odvolání vůči verdiktu disciplinární komise, která vám uložila srážku 10 procent ze mzdy za nafilmovaný pád. Kam až chcete jít daleko při obraně svých práv?
„Přijde mi to celý nešťastný. Vím, že jsem nesimuloval a kdo mě zná, tak asi rozumí tomu, jaký styl hokeje preferuju. Rozdám dost ran a ještě víc jich dostanu. Dostávám pecky do zad, do hlavy, beru to jako normální věc. Na jednu stranu respektuju, že disciplinárka dělá svoji práci, na druhou mi přijde hloupý se nebránit, pokud cítím, že jsem zcela v právu. Svoje jméno chci očistit.“
V sérii s Třincem jste měl podle oficiálního vyjádření uchopit hůl protihráče Daniela Rákose a následně nevynuceným pádem na ledovou plochu předstírat, že se protihráč dopustil nedovoleného zákroku. Váš pohled?
„Dost dobře nechápu, jak mi někdo může nadiktovat, co se mi odehrávalo v hlavě. Nevím, jestli na disciplinárce mají nějaké nové přístroje, že se na dálku napojí lidem do hlavy a zjistí, co měl kdo za lubem. Zaráží mě i další věc. Žalování jednoho týmu na druhý. Nedovedu moc pochopit, že někomu stojí za to investovat tisícikorunu za podání nějakého podnětu. Budiž, pokud Třinec ročně vydá čtyři miliony za nákup proteinů a dalších věciček do posilovny, tak pro ně tisíc kaček nic není. To pak za zápas můžou poslat šedesát podnětů na Karla, Pepu, Frantu a další a věřit, že to dvakrát, třikrát vyjde. Je to jen můj pohled, ale nepřijde mi to jako dobrá metoda. V cizině jsem se pohyboval čtrnáct let a na nic podobného nenarazil. Že by někdo na druhého žaloval. Jako bychom si někde na písku kradli bábovičky. Řešíme vyloženě ptákoviny, dětinské záležitosti. Přijde mi to pod úroveň. Každý má však svoji morálku jinak nastavenou.“
Ještě k tomu zákroku, který je docela známý. S Rákosem jste v klinči, on pustí hůl, vy padáte k zemi. Jak by zněla vaše obhajoba?
„Šlo o víc věcí dohromady. Základem je, že to bylo na začátku utkání, souboj v bogně na ledu, který patří k nejhorším v republice. To nic proti, ale fakt není úplně dobrej. Proč bych měl tyhle blbosti dělat hned na začátku zápasu? Když už, tak spíš v průběhu zápasu, za určitého stavu, jako to dělají někteří ostatní kluci, ne? On měl hokejku v mém podpaží, páčil s ní, já do toho dělal bognu, ale neudržel balanc a spadl jsem. Vážně nevím, proč zrovna já, hráč vychovaný cizinou, kde jsem neměl žádný škraloup, bych se měl někde válet. Z fleku bych přitom mohl vyjmenovat hráče, kteří rádi skáčou, doslova to milují.“
Kam až tedy zajdete v očištění svého jména?
„Já se chci hájit ve vší slušnosti. Rozhodně nepřijdu na disciplinárku na někoho pořvávat. Ale pokud se nedovolám pravdy, jsem připravený se bránit přes všechny další orgány, přicházející do úvahy. Nenechám si od někoho říkat, co jsem zamýšlel, když ho nemám v hlavě. Respektuju trest, pokud o někoho přerazím hůl. To je jasné. Kdežto tenhle případ mi přijde padlý na hlavu.“
Zažil jste v jiných soutěžích zákaz komentování výkonu rozhodčích v den utkání?
„Ne. Narazil jsem na to až tady. Najednou se dozvídám, jak někteří kluci dostávají flastry za vyjádření k sudím, kluby inkasují pokuty za skandování fanoušků… Zarazilo mě to. Je jasné, že slušnost je důležitá, ale mně přijde, že to ženeme do extrému, že jdeme proti přirozenosti. Jako bychom si přáli, aby se hokej hrál někde ve sklepě bez diváků, v saku, bez prudších pohybů, aby se nikdo neušpinil, nespadl na led.“
Odradí to časem lidi?
„To se uvidí. Zvláštní je, že chceme diváky na zimácích, ale nejradši bychom jim u vchodu strčili do ruky desatero příkladů, jak se chovat. Neskandovat, nekřičet, nevybočovat. Emoce k hokeji patří, platí to i pro vyjádření aktérů do médií bezprostředně po zápase. Byť někdy nesouhlasím s výroky libereckého trenéra Pešána, tak mi vadilo, když za obyčejné zhodnocení zápasu, ve kterém mluvil o omylu rozhodčích, dostane pokutu. Naposledy v Třinci jsme viděli, že rozhodčí je součást hry, s jeho přispěním jsme inkasovali gól. Tak proč nemůžeme komentovat i jejich počínání? Něco na způsob: Franta nám dnes chytil prdlajs, ale sudímu se to taky dvakrát nepovedlo. Tečka. Anebo jinak, zakažme rovnou přístup novinářů na stadion, nebudeme psát o hokeji vůbec a odpadnou starosti s prozkoumáváním výroků, ve kterých sice nepadlo slovo rozhodčí, ale je možné, že dotyčný mohl myslet zrovna jeho, tudíž dostane desítku flastr.“
Odchodu do Hradce nelituji! Za Kladno bych si rád zahrál
V zimě jste si z KHL přišel pro český titul. Vstřebal jste zklamání, že z toho není ani bronz?
„Nevstřebal. Pořád to ve mně je. Sice se nám proti Třinci nepovedly první tři zápasy, ale pak jsme do toho šlápli, byli lepší a vyhráli dvakrát po sobě. Následoval boj v Třinci, prodloužení a smolný gól po odrazu od rozhodčího. A konec.“
Upřímně, jak jste si mohli nechat utéct Třinec do brejku 0:3?
„Samozřejmě že k tomu nemělo vůbec dojít. Jenže my se celé play off trápili s góly. Obvykle jsme tam nacpali jeden, dva góly a doufali, že to naši gólmani vychytají. Oba nás drželi nad vodou, ale my se na ně spoléhali až moc. A po celou dobu, což z naší strany nebylo dobré ani férové.“
Hradci se oprávněně vyčítalo nedostatečné nasazení, mdlý projev. Odkud to pramenilo?
„Nevím a hlava mi to nebere. Začátky jsme měli strašidelné, sice tam byly kolikrát podivné odrazy, málokdo nás brutálně vymíchal, ale padalo nám to tam příliš. Až jsme se nad tím museli ze samého zoufalství pousmát.“
Máte pro celkové čtvrté místo svoje osobní označení?
„Nic speciálního, i pro mě je to veliké zklamání. Do Hradce jsem přišel vyhrát, byl to hlavní motiv mého návratu do Čech. Mrzí mě to moc, také z osobního důvodu. Mohl jsem udělat víc pro to, abychom neskončili hloupě v semifinále.“
V Hradci vám končí smlouva, budete tu pokračovat?
„Abych pravdu přiznal, v tuhle chvíli nad dalšími kroky nepřemýšlím. Já měl celou dobu hlavu nastavenou na play off, všechno ostatní šlo mimo mě. Teď se musím dát zdravotně do pořádku, dát do kupy ruku a taky regenerovat rameno, které mi v Brně během sezony vypadlo. Stroj se musí zase nahodit. A pak uvidím, co moji zástupci Jirka Hamal s Jirkou Ponnerem vymyslí.“
Nový sportovní manažer Mountfieldu Jaroslav Bednář vám nestihl učinit nabídku?
„S Bedýnkou jsme se průběžně bavili ještě jako parťáci z kabiny, nebylo to nic oficiálního. Všichni kolem mě věděli, že v sezoně nechci řešit další budoucnost. Přijde mi hloupý mít hlavu rozpůlenou hokejem a myšlenkami na to, co dál. Mám to asi daný trošku jinak než někteří ostatní.“
Nelitujete, že jste si v prosinci vybral Hradec?
„Absolutně ne. Pro mě to bylo super rozhodnutí. Kabina skvěle fungovala, byli jsme výborná parta, po nevalných časech ve Slovanu se mi vrátila obrovská chuť do hokeje. Hrozně rád jsem chodil každý den na stadion, nasál jsem tu atmosféru do sebe, pomůže mi to do letní přípravy.“
Jako Kladeňák neuvažujete výhledově o návratu k Rytířům?
„Téma to určitě je. Nemyslím zrovna teď, ale do budoucna ano. Klukům moc fandím, aby vybojovali zpět extraligu, hrají super. V pátek jsem jim zatleskal za výkon. Je to ve hvězdách, ale jednou bych si s kamarády za Kladno znovu rád zahrál.“
Takže i s Jakubem Voráčkem?
„Pokud vydržím čekat dvanáct let, tak i s Vorasem…“ (usmívá se)
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
