Před rokem přišel o mistrovské oslavy kvůli mistrovství světa do osmnácti let, o to víc si Martin Nečas užíval euforii se zlatou medailí na krku teď v útrobách třineckého stadionu. „Fantastický pocit. Jsem hrozně rád, že jsem u toho letos mohl být,“ líčil nejmladší člen brněnské sestavy s vítězným doutníkem mezi prsty.
Nechybělo však mnoho, a i tentokrát se brněnská sláva odehrála bez něj. Ráno před utkáním se probudil s horečkami a start v pátém finále byl nejistý. Kombinace medikamentů a touhy po vítězství byla ale silnější a třetí útok Komety tak nastoupil v obvyklém složení.
Sám Nečas navíc nakonec napsal vítěznou tečku za třináctým titulem Komety, když v deváté minutě zápas vstřelil gól na 2:0, který se nakonec ukázal jako rozdílový. „Určitě je to krásný pocit, ale je jedno, jestli dám gól já, nebo někdo jiný. Byli jsme tady za tým, abychom vyhráli titul, a ten máme,“ vyzdvihl týmový úspěch.
Mistrovská jízda Komety za obhajobou byla podobná cestě za titulem v minulé sezoně. I složení kádru prošlo jen drobnými obměnami. Co se však změnilo, byla Nečasova role v mužstvu. Z vyjukaného „košíkáře“ se stal platný člen týmu, tahoun třetího útok a člen první přesilovkové formace Komety.

„Před rokem jsem ještě neměl takovou roli jako v téhle sezoně. Byl jsem tam první rok, mladší, ale zase jsem nabral nějaké zkušenosti a letos to bylo o to lepší,“ pochvaloval si při srovnání obou sezon.
Krátce po skončení utkání přišlo na řadu i téma reprezentace. V souvislosti s ní a blížícím se světovým šampionátem se Nečasovo jméno často skloňovalo. Sám hráč přiznal, že na začátku play off mluvil s trenérem Josefem Jandačem, ale nad tím, kam povedou jeho kroky v nejbližších dnech, jen krčil rameny.
„Určitě se budu při oslavách trochu šetřit. Za pozvánku a šanci bojovat o mistrovství bych byl hrozně rád. Pro každého je to asi nejvíc, reprezentovat na nejvyšší úrovni. Nechci to přehnat, abych byl ready, kdyby pozvánka klapla,“ usmíval se.








