Naše výkony jdou nahoru, těší kata Plzně Jergla. Měli jsme lepší fyzičku
Euforie! Puk v síti, Olomouc vítězí nad Plzní 3:2, vede v sérii 2:1 a hrdina okamžiku Aleš Jergl skáče na plexisklo před tribunou, na které sedí jeho nejbližší. Při gólové ráně v 79. minutě prodloužení přitom kreativní útočník ani nemířil. Nestihl to. Jen švihnul do kotouče a jel slavit…
Koho jste při gólové oslavě zdravil?
„Seděly tam přítelkyně, máma, babička s dědou. Trošku jsem ten gól věnoval jim.“
A taky všem ostatním fanouškům, ne?
„Diváci nás ohromně ženou dopředu. Byla to nejlepší atmosféra, co jsem v sezoně zažil. Doufám, že v sobotu přijde ještě víc lidí.“
Věděl jste, kam pálíte?
„Po pravdě, ani jsem nemířil. Chtěl jsem to poslat na bránu, ale postavil se mi puk, tak jsem to měl trošku obtížnější. Ale trefil jsem to, takže super.“
Před vámi to hrnul do útočného pásma David Ostřížek. Co se vám honilo hlavou?
„Řval jsem na něho: „Hrabej, hrabej, ať jim ujedeš.“ Říkal jsem si, že pojedu za ním a třeba to někde vypadne. A vypadlo. Vystřelil jsem a byl z toho super gól.“
Vedete v sérii 2:1, už myslíte na semifinále?
„Jdeme zápas od zápasu. Třeba až to bude 3:1, tak si něco takového řekneme. Teď chceme vyhrát sobotní utkání. Naše výkony jdou nahoru. První zápas se nám nepovedl, od druhého už hrajeme to, co chceme. A v pátek jsme to potvrdili. Oběma týmům docházely síly, ale přišlo mi, že jsme měli lepší fyzičku. Dokázali jsme hrabat celý zápas.“
Jak jste uvažovali před prodloužením?
„Není to klasické prodloužení na pět minut, ale klasická třetina. Tak to také hrajeme. Jsem rád za to, že jsme vyhráli. Každá výhra dostane tým na koně, ale musíme zůstat nohama na zemi. Furt ještě není rozhodnuto. Ještě musíme urvat dva zápasy, abychom mohli postoupit.“
