Slzy a pohár. Nebylo to jednoduché, hlesl Vrána po titulu. Vyzdvihl tým
Hotovo. Dobojováno. Extraligový titul má stejného majitele jako v poslední dohrané sezoně. Oceláři ovládli pátý finálový zápas 3:0, celou sérii pak 4:1. Liberec na nabitého soupeře nestačil. „Nemuseli jsme, ale strašně jsme chtěli. Tohle jsem hráčům celý rok opakoval. Je to úžasný pocit,“ leskly se oči trenérovi Václavu Varaďovi. Na krku se mu houpala zlatá medaile. Zisk poháru mu vyšel na den 45. narozenin.
Od prvního buly dominovali. Oceláři v pátém finále Tygry roztavili. Za třetím titulem v historii je hnala v rámci možností „vyprodaná“ Werk Arena. Celkem tisícovka otestovaných fanoušků. Za normálních okolností návštěva jako na letní přátelák s Trenčínem. Po měsících zápasů před liduprázdnými tribunami to však byl rozžhavený kotel. „Byl to nezvyk,“ smáli se po zápase třinečtí hráči.
Liberci v pátém finále scházeli dva elitní útočníci Michal Birner a Dávid Gríger. A bylo to znát. Ofenziva Tygrů na tu třineckou nestačila. Ve dvou utkáních v řadě nedokázala pokořit brankáře Ondřeje Kacetla, který se stal nečekaným hrdinou celého zlatého tažení Ocelářů. „Odložený“ brankář vyčapal v play off rekordní šestou nulu, čímž z historie vymazal Romana Málka.
„Je to pohádka, fakt neskutečná! Na začátku ročníku jsem byl bez práce, pak jsem si prošel vším možný… no a nakonec titul. Neuvěřitelné. Snažil jsem se celou dobu věřit sám sobě, být v klidu. Věřit týmu, že mi pomůže a já pomůžu jemu. V základní části to nebylo úplně ono, v play off ale štěstí stálo při mně. Teď budeme slavit dlouho a hodně,“ smál se.
Po zápase si užíval skandování nadšených fanoušků. V týmu plném příběhů však dominoval ten kapitána Petra Vrány. Po rodinné tragédii se vrátil k týmu, jako lídr ho pak dovedl k titulu. Z pozice kapitána přebíral pohár. Po ledě pak dojemně kroužil se synem v náručí.
„Staly se různé věci, nebylo to jednoduché,“ odmlčel se Vrána se slzami v očích. „Jsme rádi, že jsme dokázali opět vyhrát. Play off jsme zvládli parádně. Všichni pracovali společně, všichni to strašně chtěli. Je radost v tomhle týmu hrát,“ povídal po utkání.
Vítěznou zlatou branku zařídil ve 30. minutě Jack Rodewald. Pojistku pak přidal devět minut před třetí sirénou Michal Kovařčík. Po druhé trefě už stadionem začalo znít nesmělé skandování: MISTŘI! Úleva byla cítit i z domácích hráčů, kouč Václav Varaďa na střídačce oslavně pumpoval rukama. O půl hodiny později už v nich těžkal pohár.
Z pozice hlavního kouče dovedl Oceláře k druhému titulu. Pondělní večer pro něj byl speciální ještě v další rovině, v pondělí oslavil zlatým kovem své 45. narozeniny. „Tohle je něco úžasného, jsem strašně šťastný. Takhle jsem si to představoval. Byla to taková zvláštní motivace. Čeká mě teď velký přísun do týmové kasy,“ culil se pak s mistrovskou kšiltovkou na hlavě. Slezský gigant hrál třetí finále v řadě. V historii klubu je to třetí titul.
Emoce s Varaďou hodně cloumaly. „Slzy tam byly, další ještě přijdou. Štosuje se to ve mně, to hlavní ještě přijde,“ usmíval se. Hlavní klíč k úspěchu Ocelářů? Víra ve vlastní schopnosti. „My jsme nikdy nemuseli, my jsme si to prostě přáli. Tohle jsem hráčům říkal každý den, že základ je chtít. My jsme chtěli strašně moc, což bylo vidět,“ přidal.
Když Liberec přebíral stříbrné medaile, třinečtí fanoušci je ocenili skandováním. „Těžká série, těžké zápasy. Kromě prvního utkání to bylo hodně vyrovnané, rozhodovaly přesilové hry. Ofenziva Třince byla prostě kvalitnější, poslední dva zápasy jsme nevstřelili ani jednu branku. Trápila nás zranění. Není to vůbec výmluva, ale prostý fakt. Někdy se to tak sejde. Třinci gratulujeme k titulu,“ hodnotil sérii smířlivě trenér Bílých Tygrů Patrik Augusta.
