I do válcovny drátu nebo k vysoké peci se ve čtvrtek podívali hokejoví Oceláři s pohárem pro vítěze extraligy při už tradiční slavnostní jízdě Třincem. Ve werku, jak místní Třineckým železárnám říkají, rozdali stovky podpisů, naobědvali se se zaměstnanci v závodní jídelně, na ředitelství dostali dort a pak se prošli několika provozy mezi dělníky. Na rozdíl od předchozích let jeli městem běžným klubovým autobusem, protože ten upravený na kabriolet už dosloužil.
K nístěji (spodní části) vysoké pece došli hokejisté ve chvíli, kdy tam zrovna probíhal odpich surového železa. Někteří hokejoví mistři si vyzkoušeli ochranné pláště vysokopecařů a zapózovali s pohárem kousek od žhavé hmoty. „Je to velmi náročná práce, klobouk dolů před nimi. Jsme rádi, že jim můžeme přijít ten den trochu zpříjemnit,“ řekl útočník Marko Daňo. Práci u vysoké pece by si ale vyzkoušet nechtěl. „Je to asi fakt stokrát náročnější než hrát hokej, takže zůstanu při tom, co umím,“ řekl Daňo.
Útočník Andrej Nestrašil už v Třineckých železárnách jednou byl, když byl ve městě první týden. „Minul jsem odbočku a zavedlo mě to až sem k závoře. Tady mě otočili, zrovna byla zácpa a trvalo mi asi 45 minut, než jsem vyjel ven,“ řekl Nestrašil. Dodal, že doufal, že se do podniku na konci sezony při oslavách podívá znovu.
„Myslím, že je to super pro nás i pro lidi. Většina lidí, kteří chodí na hokej, buď tady pracují, nebo všichni, kdo v tom městě žijí, mají co do činění s železárnami. Je fajn, že se můžeme vidět při takové slavnostní příležitosti na konci sezony,“ řekl Nestrašil. Užil si i oběd v závodní jídelně, kde si dal gulášovou polévku a výpečky se špenátem. „Bylo to výborné. Poslední týden po titulu jsem si trošku pustil uzdu a dal si do nosu,“ uvedl.
Do železáren se podíval i v Magnitogorsku, kde hrál předchozí dva roky. Řekl, že za současné situace si v žádném případě nedovede představit, že by v Rusku ještě někdy hrál.
Útočník Erik Hrňa zažil s Oceláři už čtvrtý titul. „Je to těžké srovnávat. Každá série, každé čtvrtfinále, semifinále a finále bylo v něčem náročnější. Roky zpátky to bylo většinou semifinále, kdy jsme se prokousávali hodně těžce. Teď na nás čekala nabitá Sparta ve finále, a když se podíváme na jejich soupisku, tak tam měli jednu hvězdu vedle druhé. Ale i tak jsme je dokázali týmovým výkonem porazit,“ řekl Hrňa.
Zato oslavy podle něj jsou podobné. „Já říkám, že oslavy jsou stejné. Když máte konec sezony, tak stejně si to jdete užít, a jestli skončíte šestý nebo sedmý, tak stejně chcete na chvilku vypnout. Ale přece jenom tomu vždycky dodá takovou tu třešničku na dortu, je to o to zábavnější, když se vám to podaří vyhrát,“ řekl Hrňa.
Podstatný rozdíl byl v tom, že letos Třinec získal rozhodující vítězství na soupeřově hřišti. „Předtím jsme to vždycky sbírali doma a tam s námi mohly být rodiny a děti na ledě. U některých hráčů vyšlo letos, že tam přijely manželky, u některých, třeba i u mě, bohužel ne, protože jsme nesehnali hlídání pro děti. Nemohl jsem tam mít manželku, i děti bych tam rád měl, takže to bylo jediné, že je to hezčí možná doma, protože tam máte i rodinu,“ řekl Hrňa.
Náročné ale podle něj oslavy byly. „Z toho se dáváme nějak do kupy, ale teď už jsme ve fázi, kdy se spíš soustředíme na to, abychom byli s rodinami. Ještě udělat něco pro fanoušky a potom už bude fakt 'vypínák' na nějakou dobu, než do toho skočíme znovu,“ řekl Hrňa. Dodal, že hráči i fanoušci by si samozřejmě příští rok nepřáli zase nic jiného než titul.
HC Oceláři Třinec
Vše o klubu ZDE
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
