Proč je Hradec v semifinále: úspěšný mixér, skokan Machovský i poučení

Od Tomáše Martince vždycky spíš uslyšíte, že postup je zásluhou hráčů. Jistě, je. Ale někdo jim musí dát noty. Pak je otázka, zda je oni dovedou plnit a zda jsou správné. Tady do sebe všechno zapadlo. Hradec pod Martincovým vedením dvakrát vyhučel ve čtvrtfinále. V roce 2019 hladce s Kometou, před rokem jako vítěz základní části s Mladou Boleslaví. Teď trenér do série výrazně vstoupil tím, že dělal tahy, které vycházely. Po první porážce vyndal ze hry překvapivě brankáře Kiviaha a s Machovským se začalo vyhrávat. Když nasadil do zápasu Matěje Chalupu, hned dal vítězný gól. Neublížilo šíbování na tribunu s kapitánem Radkem Smoleňákem. A když ho poslal na přesilovku do prodloužení v Liberci, nahrál na vítězný gól. Kouč měl prostě šťastnou ruku. Trefoval se.

Přiznejte se, kdo ho čekal v bráně? Henri Kiviaho chytal na konci základní části báječně, měřit jste ho mohli s Dominikem Furchem, zdálo se, že jedničky Hradce a Komety mají zářivou formu. Jenže Mountfield prohrál první zápas a mezi tyče napochodoval Matěj Machovský. Vyhrál čtyři zápasy v řadě. Výsledek? Brilantní. Při hře pět na pět má nadpozemská čísla Ondřej Kacetl. Ale za ním je hned Machovský, chytil 3,75 gólů nad očekávání, což je druhý nejlepší výkon play off (ano za Kacetlem). Hodně pomáhal při rozehrávce. Liberec v každém zápase dotahoval, v závěru riskoval, stupňoval tlak. V součtu od 55. minuty vypálil 15 střel, proti jeho bráně šlo jen 8, Machovský pustil jen jednu. Taky proto Hradec zvládl vypjaté koncovky.

Před rokem jste ani moc nepoznali, jestli Christophe Lalancette play off hraje, nebo ne. Teď? Kanadský centr válel. V Liberci vstřelil jeden z nejhezčích gólů čtvrtfinále, když protisměrnou kličkou pláchl bránícímu hráči u mantinelu a hned v prvním střídání dal gól. Celkově posbíral tři body (2+1), jeho technické kousky fungovaly, nešlo jen o efekt. A Kevin Klíma? Řádil hlavně v prvních dvou zápasech. Kritická bitva číslo dva, kdy Hradec musel vyhrát, jde i za ním. Vstřelil dva góly a Mountfield bral výhru 3:2.

Když už trenér Tomáš Martinec dovede říct tohle? „Se vší pokorou bych řekl, že jsme byli v každém zápase o trochu lepší než Liberec. Hráli jsme poměrně dobře, drželi se plánu a systému. To nám dávalo víru, že jsme schopni soupeře porazit.“ Pokoru klidně stranou, většinu času jeho tým opravdu dominoval, byl silnější na kotouči než Liberec a soupeř se musel vždycky do zápasu nějak vracet. Jeho tým dokázal hrát podobně jako v základní části, to znamená, že se valí za výhrou, nečeká. Jen oproti první půlce sezony šlo vypozorovat zásadní změnu, jak se vždy minimálně čtyři hráči vracejí pod puk. Najednou je pro soupeře náročnější vyrazit k brejku, když díky kvalitním bruslařům na straně Mountfieldu pořád jezdí do plných.

Vždycky je lepší vyhrávat, než stát na špatné straně. Ale pokud se povede vzít špatný zážitek jako učební materiál? Hradec ukázal, jak rok staré bolavé vyřazení od Mladé Boleslavi uchopit. Změn najdete dost. Třeba před rokem Mountfield vypálil jen 3 % střel s hodnocením vysoké nebezpečí (po přihrávce přes osu, ze slotu, s tečí), teď je na 10 %, proto dává i víc gólů. Před rokem přes 45 % hracího času (5 na 5) trávil s pukem v útočné třetině, teď je opatrnější a stačí mu 39 %, přitom je ve výsledku nebezpečnější. Výrazně se zlepšila i forma brankářů, což jde hlavně za Machovským. Protože podle čísel vidíte, že se kouč Martinec patrně obával opakování staré zkušenosti. Kiviahovi s Novotným play off nevyšlo a dostali víc gólů, než podle metriky očekávaných gólů měli. Kiviaho přesně takhle rozjel i první zápas, nevyšel mu. Možná, že i tohle byl důvod, proč se trenér odhodlal měnit brankáře. Zkušenost.