Hrdina Okuliar: Překonat Stezku bylo těžké, má podepsaný kontrakt do NHL
Bude to jeden z finálových příběhů. Oliver Okuliar proti Danielu Voženílkovi. Třineckého bojovníka, který se často přimotává do rozmíšek, nemají v Hradci Králové v lásce. Zkraje roku jim ze hry na šest týdnů vyřadil právě Okuliara, tedy jednoho z klíčových hráčů. A od té doby je Voženílek pod Bílou věží brán jako nepřítel č. 1. Při posledním utkání základní fáze schytal dost sekyr v rámci odvety a stěžoval si na zákeřnost soupeře. Když slovenský útočník dostal po postupu (2:1p v sedmém utkání) do extraligového finále otázku, co ho napadne jako první při zmínce o příštím soupeři, vyřkl právě Voženílkovo jméno.
Píšete hradeckou historii, jak se vám to poslouchá?
„Jsem za to nesmírně rád, všichni lidé v klubu a okolo si to za svoji práci zaslouží. Jsme velmi rádi, že se nám to povedlo. Z gólu jsem měl samozřejmě velkou radost, člověk už neměl moc sil a proto ani nebylo tolik šancí. Bylo to o jedné takové střele, která se mi nakonec povedla. O to samé se pokoušeli i oni.“
Životní trefa?
„Nevím, je mi 22 let, uvidíme, kde budu ještě hrát. Ale nesmírně si gólu vážím, v mém srdíčku bude hodně dlouho.“
Věřili jste s týmem pořád, že to dotáhnete k postupu?
„Kdybychom tomu nevěřili, asi bych tu teď s vámi nestál.“
S Vítkovicemi to byla rekordně dlouhá série, hrálo se 578 minut, převedeno na klasické zápasy šlo o 9 utkání a dvě třetiny navrch. Kde jste sebrali síly na triumf?
„Moc jsme jich už neměli, ale to oni také ne… Bylo to už jen o vůli a o štěstí. Stejně jako před sérií jsme věděli, že to bude fifty-fifty, tak i před sedmým zápasem tomu bylo tak.“
A v něm jste rozhodli z vůbec první své přesilovky v utkání…
„Vítkovice hrály po celou sérii přesilovky lépe, my jsme si jí pomohli jenom jednou. Nehráli jsme je bůhvíjak, ale nakonec jsme z přesilovky dali vítězný gól.“
Jak těžké bylo v sérii překonávat Aleše Stezku?
„Bylo. Má podepsaný kontrakt do NHL… Asi zaslouženě. Klíčový byl na druhé straně i náš gólman. Oba dva jsou velký gólmanský kalibr. Klobouk dolů před nimi. Nás držel Machy i Kivi, na druhé straně to samé v podání Stezky a Klimeše. Ukázalo se to i na výsledcích, všechny byly o gól.“
Nepřevažuje nakonec únava nad postupovou radostí?
„Jasně, že únava je. Spíš ale bereme s pokorou to, co se nám povedlo, protože jedna série je ještě před námi. A Vítkovice si zaslouží velký hold. Za způsob, jakým hrály a v jakém stylu se vrátily zpět do série. O všem rozhodl jeden gól.“
Jak složité bylo po šestém rekordně dlouhém utkání hodit porážku a další promarněný mečbol za hlavu?
„Nikdy to není jednoduché, pokud přijdete do postele o půlnoci a s tím, že z předchozího zápasu jsme přijeli ve tři ráno. Energie není moc, navíc po porážce. Ale klobouk dolů před každým za to, jak si sáhl na své dno. Bylo složité všechno to ustát. Hokej je takový, že nikdy dopředu nevíte, co se může stát a hrana mezi štěstím a neštěstím je strašně tenká.“
Jak jste to v kabině nahecovali s výhledem na zápas v Ostravě?
„Starší hráči nás vždycky povzbuzovali a připomínali, že je to všechno o jednom gólu. Tak ať si to někdo z nás vezme za své.“
Finále začíná už v úterý, jak se s tím vypořádáte?
„Asi jako Třinec. Taky hrál na sedm zápasů. Bude to náročné, play off stojí síly. Ale já věřím, že se s tím vypořádáme a půjdeme do série čerství.“
Řekne-li se Třinec, co vás napadne na první dobrou?
„Daniel Voženílek, protože mě zranil. Co dál? Urputný tým, dobrý do defenzivy. Tři mistrovské tituly po sobě.“
Hradec nemá Voženílka rád, má smysl připomínat mu to hned zkraje série?
„Ne.“
