Vrána nadhodil, proč zlatá dynastie vyrostla v Třinci, ne na Spartě
Před osmi roky si přišel ze Švédska do Sparty pro titul. Ideálně pro víc než jeden. Petr Vrána dostal tým na starost jako lídr nebo jeden z lídrů. Tři roky se snažil, ale nevyšlo to. V průběhu sezony 2018/19 přešel do Třince a… A zbytek je příběh, který se bude vyprávět věky. Pět mistrovských titulů z pěti možností! Ve 39 letech navíc třinecký centr odehrál v sedmé finálové partii 24 minut, nejvíc z útočníků svého týmu. „Fyzicky a psychicky asi nejnáročnější play off,“ přiznal šťastný kapitán vítězů.
Do třetice sedmý zápas a opět vítězný. Pohádka, nebo jak to nazvat?
„Obrátit sérii nebo vyhrát sedmý zápas s Budějovicemi a pak i tady proti obrovské síle Pardubic je neskutečný. Všichni kluci si toho strašně moc váží. Byl to jeden z nejtěžších titulů, fyzicky a psychicky asi nejnáročnější play off. Na tohle člověk nejspíš nikdy nezapomene.“
Co vám blesklo hlavou při vítězném gólu Davida Ciencialy ve druhém prodloužení?
„Asi vůbec nic… (usmívá se) Zahodil jsem všechny věci a byl rád, že je konec.“
To je další příběh. V lednu ještě útočník Pardubic sebere Dynamu titul…
„Tak to někdy bývá. Ten nahoře se dívá na všechny věci, Činel přišel k nám zpátky a dnes hrál výborně. Celé play off si vedl skvěle. Vrátilo se mu to a je slavnej.“
V prodloužení jste jeli na morál?
„Buďme upřímní, sil nám moc nezbývalo. Měli jsme i hodně štěstí. Káca (Ondřej Kacetl) znovu chytal neskutečně, kluci vyblokovali spoustu střel. Sil už moc nezbývalo, ale prohodili jsme, že takhle to prostě je, nic s tím neuděláme. V prodloužení jsme si řekli to samé, co se Spartou. Že zkrátka budeme šlapat a uvidíme, co z toho bude. Nechci se opakovat, ale snažili jsme se držet pospolu, bojovat jeden za druhého. Nehledal bych v tom nic víc. Je to o tom, aby každý z nás šlapal pro toho, co je vedle něj. Vypadli nám někteří zranění a všichni ostatní dělali práci, kterou jsme si řekli a která po nich byla žádaná.“
Povězte mi, proč to všechno, co jste vybudovali v Třinci, nešlo vybudovat na Spartě?
„Nemyslím si, že je to jenom o hráčích. Je to o všech lidech okolo. Všechno začíná shora a tady všichni víme, jaký je k nám dolů přístup, jak se k nám chovají, jaké máme zázemí. Od toho se vše odvíjí.“
Jak náročné je naučit se nebát prohrát? V nejkritičtějších a zlomových okamžicích máte nad soupeřem vždy navrch.
„Věřte mi, že klidní určitě nejsme. Člověk se dostane do situace, v níž je, a stejně s tím nic neudělá. Vždycky jsme si všichni opakovali, že si dál jedeme to svoje. Vím, že se na to někdy nedá koukat, nebo lidi říkají, že je to takový a makový hokej… Ale je to efektivní. Nebo efektivní… Zkrátka se nám ta práce vrací a dneska jsme zase byli o ten gól šťastnější.“
Odehrál jste nejvíc času z třineckých útočníků, s nadsázkou řečeno, nepřipadal jste si jako za starých časů?
(rozesměje se) „Šlo o to, že naše sestava byla hodně okleštěná. Přišla zranění, každý z nás měl svou roli, naše lajna hodně bránila, měla dost bulí v našem obranném pásmu, takže ice time se postupně nasčítal.“
V jaké fázi play off jste si řekli, že zlato vybojujete pro zraněné parťáky?
„Určitě jsme chtěli vyhrát i pro ně. Věděli jsme, že kluci s námi dýchali, jezdili s námi, kdykoli to šlo. Zlato je nás všech.“
Jste dojatý?
„Určitě tam je i dojetí. Těch emocí a fyzické únavy je tolik, že to na nás všechny brzy dopadne.“ (usmívá se)
Bude síla na oslavy?
„Ty se vždycky najdou, zároveň si myslím, že spousta z nás toho bude mít dost.“
