Šlapání na kole jsem už měl dost, usmíval se po návratu Kaberle
ROZHOVOR - Jako kdyby se chtěl odměnit za dlouhé čekání na zápas. Když po dvou měsících léčení zlomených žeber ostrý ligový mač konečně přišel, zahrál si plzeňský obránce František Kaberle nejdéle jak to jen šlo. Šedesát minut napínavého zápasu, prodloužení s množstvím střel a nájezd, na který ho trenéři poměrně nečekaně poslali.
„Odehrál dobrý zápas. Dali jsme ho na nájezd, aby měl šanci dát rozhodující gól, což by byla odměna za jeho dřinu. Nakonec se netrefil,“ vysvětloval plzeňský asistent trenéra Michal Straka. I tak Plzeň vyhrála na nájezdy 5:4 v zápase, v němž už 1:4 ztrácela.
Kaberle bral závěrečnou minelu s humorem. Utkání zvládl v pohodě, na led chodil s jeho pokračujícím průběhem stále častěji. Z pěti zlomených žeber ho prý nezabolelo ani jedno.
Dostal jste do nich testovací ránu?
„Nějaké naražení tam bylo, ale vyloženě velkou ránu jsem nedostal. Nehrál jsem dva měsíce, s načasováním a herními činnostmi to ještě nebylo ono, ale žebra drží a z tohoto hlediska jsem spokojený. A hlavně že máme dva body.“
Navíc po tak dramatickém průběhu.
„Nezačali jsme dobře, první třetinu jsme prohráli, ve druhé třetině to bylo to samé a mohli jsme dostat i víc gólů. Klíčové pro celý zápas bylo, že jsme snížili ještě na konci druhé třetiny na 2:4. Ve třetí části už jsme byli lepší.“
Museli jste se na třetí třetinu hodně hecovat?
„Hráli jsme celkem dobře, a pořád jsme si říkali, že šance přijdou, akorát je musíme proměňovat. Měli jsme je i v minulých zápasech, tam to s proměňováním bylo slabší. Dnes nám to tam napadalo. A taky Áda Svoboda chytal dobře.“
Řekl jste si o nájezd?
„Neřekl. Trenér mně vybral, chtěl jsem dát gól, ale skočil mi puk.“
Zahrál jste si dosyta, co říkáte?
„Je to tak. V první třetině jsem tam tolik nechodil, ale postupně se to zlepšovalo, tak jsem si zahrál víc. Musel jsem si zvyknout na zápasové tempo. Člověk může trénovat jak chce, ale zápas, to je něco jiného.“
Jaké byly ty dva měsíce? Měl jste už někdy černé myšlenky?
„Černé myšlenky ne, ale šest týdnů jsem byl denně na rotopedu, což už mě moc nebavilo. Našlapané mám do konce sezony. Na Tour de France to se mnou nebude.“
Myslel jste někdy na konec sezony?
„Byla to normální zlomenina, jenom jich bylo pět a ne jedna nebo dvě. První dva dny byla diagnóza taková, že to nemám zlomené vůbec. Pak mě doktor viděl, jak lezu z auta, a tak znova volal do nemocnice, kde jsem byl na vyšetření, aby se na to podívali znova. Tak se zjistilo, že mám žeber zlomených hned pět.“
Docela divný omyl, ne?
„To se stane, je to prý na neobvyklém místě, asi se to dá přehlídnout.“
Měl jste aspoň čas na sledování bratrových zápasů v NHL?
„Že bych kvůli zápasům vstával, to tedy ne. Nekoukal jsem se v noci. Sleduju to na dálku, ale žádný zápas jsem neviděl.“
Jak vnímáte Tomášovu pozici v Carolině, když se mluví o jeho výměně?
„Je to těžké. Měl dlouhou minulou sezonu, moc toho nenatrénoval, takže může být trochu unavený. Já věřím, že po vánocích se to zlomí, že se bude cítit líp. Sám říkal, že se to zlepšuje, tak věřím, že bude hrát líp on i celé mužstvo. Když se nedaří týmu, tak hráč do toho zapadne taky.“
