ROZHOVOR - Ptal se na názor každého a vždycky slyšel - počkej, odpočívej. Jenže ne, to Petr Nedvěd nemůže. „Jsem hodně mizerný marod,“ usmíval se liberecký kapitán po zápase se Spartou. Nastoupil do něj jen 9 dní poté, co si zlomil čelist v Kladně. Byl výborný. Svému týmu pomohl gólem k bodu za prohru 1:2 v prodloužení a odehrál přes dvacet minut.
Doktoři ho uklidňovali, za šest týdnů budeš v pohodě. No, Petr Nedvěd se tomu jen pousmál. Má svou hlavu, své tělo dobře zná. A ono mu napovídalo, že chce zpátky na led. Tak mu druhý muž extraligy vyhověl.
Copak vás od tak rychlého návratu nikdo neodrazoval?
„Bavil jsem se o tom s hodně lidmi. S bráchou, s rodiči. Samozřejmě i s trenéry a doktorem. A všichni na to vlastně měli stejný názor.“
A ten zněl?
„Že mám počkat, byli odpůrci té myšlenky. Je jasné, že rodiče mají samozřejmě strach. Brácha s tátou byli hokejisti, vědí, jak to chodí. Stejně mě varovali, bylo to jednostranné. Ale byla to pohodová debata. Každý mi nakonec řekl, že to je na mně. A abych to dobře zvážil.“
Zatím se zdá, že se návrat zdařil?
„Zatím jo. (usmívá se) Ale je jasné, že teď to bude tři čtyři týdny každý zápas s otazníkem. Než čelist pořádně sroste, bude to mít svoje riziko.“
„Já myslím, že jo. Vždycky jsem se snažil hrát. Když to aspoň trošku šlo, chtěl jsem nastoupit. Nejsem vůbec dobrý marod, tak jsem to zkoušel stále. Ačkoliv ne vždycky se to vyplatilo. Teď to sice byl velký zásah do zdraví, ale s rukama a nohama nic nemám, takže to prostě jde. Vrátil jsem se daleko rychleji než jsem původně čekal.“
Chtěl jste si pospíšit i z toho důvodu, že Liberec bez vás měl ze tří duelů jen dva body?
„Vůbec, to takovou roli nehrálo. Jasně, kdybychom byli devátí desátí, tak asi ano. Takhle sice třeba v absolutní pohodě taky nejsme, ale pořád se pohybujeme v klidných vodách. Já do toho šel spíš proto, že to prostě nebude zítra ani pozítří lepší. Jak jsem si to počítal, tak na sto procent by to bylo za šest týdnů – to je moc dlouhá doba.“
Jak jste se tedy na ledě cítil?
„Byl jsem spokojený, dalo se to vydržet. Při tréninku to samozřejmě člověk naplno neprověří, ale dopadlo to dobře. Párkrát mě to při nějakém střetu zabolelo, tomu se člověk nevyhne. Musím však říct, že mít na obličeji to plexi zas takový problém nebude. Jde o zvyk.“
Takže dýchání vás už nelimitovalo?
„Vyndali mi z pusy takové gumičky, ty mi předtím bránily v tréninku. Dvakrát jsem přejel hřiště, funěl a nemohl popadnout dech. Teď už to bylo v pohodě.“
V zápase Sparta dlouho vedla 1:0 gólem, který padl při vašem vyloučení. Neříkal jste si, že jste měl zůstat v posteli?
„Ne, to vůbec ne. Tohle vyplívá ze hry zranění nezranění. Samozřejmě z toho radost nikdo neměl, ale to je prostě hra. Věděli jsme, že 1:0 nás doma neporazí a to nakonec vyšlo. Mohli jsme vyhrát, byla tam spousta šancí v přesilovkách, jenže skvěle zachytal Tomáš Pöpperle. Byl opravdu výborný.“
Jak se k vám chovali protihráči? Nesnažili se vaší indispozice využít?
„Všechno bylo korektní. Tohle bylo úplně v pohodě, bez problémů.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
