ROZHOVOR | Moc nechybělo o brankář Roman Málek vyšachoval Pardubice z play off i na pátý pokus. S Vítkovicemi jej od toho dělilo pouze 31 sekund, než Martin Bartek ze závaru vyrovnal na 4:4 a poslal sedmý čtvrtfinálový duel do prodloužení. V něm pak udeřil Daniel Rákos.
Dá se popsat, co se vám po takovém zápase honí hlavou?
„Nedá… Byli jsme 31 vteřin od toho, abychom slavili my. Bohužel jsme dali tyčku do prázdné a dostali jsme pak gól my… Hrozná smůla, co na to říct? Takový zápas bolí, čtyřikrát jsme vedli a čtyřikrát jsme to neudrželi. Tohle se nám nemůže stát.“
Při Bartekově vyrovnání jste odklouzal mimo bránu a do závaru už jste nemohl zasáhnout, bylo to tak?
„Byl tam hráč (Bartek), vyjel jsem proti němu, abych mu zmenšil úhel. Střílel to podél brány, trefil do někoho (Cetkovského) a puk zůstal před bránou. A pak už ani nevím, jak to dorazili.“
Pochopitelně to pro vás byla velká rána. Atmosféra před prodloužením byla pořád pozitivní?
„Jo. Ze začátku bylo samozřejmě ticho, ale chtěli jsme to ještě urvat. Ale bohužel, takový je sport. Někdy je radost, někdy to hodně bolí.“
Klíčovou ránu v prodloužení jste viděl? Nebo ne?
„Vůbec si to nepamatuju, abych pravdu řekl. Najednou byl gól a víc nevím…“
Je to paradox, že se v prodloužení trefil zrovna provokatér Rákos?
„Ježiš, to já vůbec nevím, kdo dal gól. A hlavně, je to úplně jedno.“