ROZHOVOR | Bouři dokáže rozproudit při hokeji. Jako uragán se prožene přes celé hřiště a zavěsí. S podobnou vervou vtrhl Jaromír Jágr i na sociální sítě. Jeho stránka na Facebooku (facebook.com/68Jagr) za poslední týden láme rekordy, obsah sdílí už přes 60 tisíc fanoušků.
Největší poprask vyvolalo ojedinělé video, na kterém názorně ukazuje do této chvíle utajená cvičení při svém tréninku. „Beru jako své poselství, že když ke mně lidi mají aspoň nějakou důvěru, můžu jim něco poradit,“ říká legenda v rozhovoru pro Sport.
Minulou neděli se na svém Facebooku zeptal, jestli má proti Kladnu hrát chomutovský útočník Michael Frolík, zapůjčený právě od Rytířů, nebo ne. A strhla se obrovská vlna diskusí, fanoušky komunikace s legendou s číslem 68 uchvátila.
Jágrovy stránky získaly během jediného týdne přes třicet tisíc nových obdivovatelů. „To mě moc těší, je vidět, že lidi se o hokeji rádi baví. Ale nejen o něm. Mým přáním je, aby si tam každý našel nějaký názor a komentář, který mu dokáže pomoct v jakékoliv životní situaci,“ tvrdí Jaromír Jágr.
Přiznejte upřímně – čekal jste, že svou aktivitu na sociální síti rozpoutáte takový humbuk?
„Ono je to hlavně tím, že se toho v posledním týmu dělo dost zajímavého. Začalo to tím Froldou (Frolíkem), byla neděle, šel jsem do kostela, a když jsem se vrátil, koukám na telefon a mám několik promeškaných hovorů právě kvůli tomu. Nikdo to nechtěl rozseknout, jestli ho necháme hrát, nebo ne. A čekalo se na mě. Jenže mně se v tu chvíli zrovna moc nechtělo s nikým bavit...“
Tak jste si nechal poradit od hokejových příznivců na Facebooku…
„To byl okamžitý nápad, když jsem doma seděl u počítače. Že se zeptám, co na to lidi říkají. A chtěl jsem zjistit i to, jak lidi prožívají hokej. Byl jsem až překvapený, jak je to chytilo, a hlavně jak byli jednotní. Tak 99 procent bylo pro, aby Frolda za Chomutov hrál. Což mě docela překvapilo, říkal jsem si, že hlavně příznivci z Kladna radši upřednostní tři body, než aby se dívali na hvězdu soupeře. Je vidět, že lidi chtějí, aby se rozhodovalo o výsledcích na ledě. Ne někde v kanceláři. Což je správné.“
Kdyby se hokejová veřejnost naopak vesměs vyjádřila, aby nehrál, skutečně byste ho nenechal nastoupit?
„To je kdyby... A na to nemůžu odpovědět, nevím, co by se stalo.“
Potom jste pokračoval v dalších nápadech, svoje fanoušky jste označil jako Hokejová rodina. Jak vás tohle napadlo?
„Spontánně... Rozhodně to není tak, že bych o tom dopředu nějak přemýšlel.“
Facebookové stránky Jaromíra Jágra »
Lidi fascinuje i to, že pečlivě projíždíte stovky komentářů a dokonce na ně reagujete. Jak to stíháte?
„Abych byl upřímný, tak ono to bylo hlavně tím, že byla reprezentační pauza a nehráli jsme. Takže jsem po trénincích byl spíš v posteli a odpočíval jsem. Času jsem tedy měl víc. Nepřečetl jsem asi úplně všechny, ale většinu jo. A musím říct, že tam jsou fakt zajímavé názory.“
I pro vás inspirativní?
„Podívej, ten Facebook má neskutečnou sílu. Lidé, kteří jsou z různých krajů a absolutně jiných profesí, mají šanci se na jednom místě sejít a popovídat si. Jinak by to nešlo, každý má svoje starosti, pracuje, vydělává peníze, stará se o děti. Takže nemá čas ještě někam jezdit, aby někoho viděl a probral s ním ty svoje problémy. Takže jsem si řekl, že by to mohlo být zrovna tady u mě na těch stránkách. Protože i když každý děláme něco jiného, zabýváme se podobnými problémy. V práci, při rozchodech, při výchově dětí. A ač člověk chce, nebo ne, musí je řešit. Je jedno, kolik vydělává peněz, co dělá, kde je. Lidé píšou svoje příběhy, zkušenosti, nejsou to jen holé věty. A jsme u toho. Já nechci, aby to bylo jenom pro mě. Ale chci, aby to bylo inspirativní pro všechny! Aby lidé měli šanci si to přečíst a něco si z toho vzít. Člověk nikdy neví. Třeba tam fakt narazí na radu, která mu skutečně pomůže. A přesně tohle je můj cíl.“
V tomto duchu chcete pokračovat?
„Rád bych. Ale ono je třeba to občas zpestřit i něčím jiným, třeba tím videem z tréninku jako naposledy. Když jsem nad tím přemýšlel, šlo mi ale i o další věc.“
VIDEO: Takhle tvrdě trénuje Jaromír Jágr
O co?
„Aby trochu lidi změnili svůj pohled na sportovce a konkrétně na hokejisty. Spousta fanoušků si myslí, že místo mozku máme puk a jediné, co nás zajímá, jsou peníze. Neříkám, že v některých případech to tak není, ale když si vezmete jakoukoliv profesi, tak se najdou lidé, kteří jsou horší nebo lepší než ti druzí. To je všude. Chci jen ukázat, že i my máme srdce na pravém místě a řešíme stejné problémy jako každý jiný. A je jedno, jestli člověk vydělává míň, nebo víc. Jasně, peníze ten život dokážou usnadnit. Ale jsou situace, kdy jsou skutečně na nic. Třeba když se zraníte nebo jste nemocní...“
Právě i tohle fanoušci oceňují, že jste jim to video z tréninku umístil na Facebook úplně zadarmo, kdekdo v NHL by z toho udělal učebnicové DVD a začal by ho prodávat za velké peníze.
„Tahle otázka mi přijde zcestná. A je vidět, že když se takhle někdo zeptá, vůbec mě nezná.“
Já jen vybírám jeden podstatný moment z těch reakcí.
„Mě by v životě nenapadlo, že bych lidem něco zamlčel a pak čekal, až jim to prodal. Tohle nejsem já. Já jen dělám věci, které cítím... (na chvíli se zamyslí) Na tom Facebooku se mi líbí, že to jsou moje stránky, mám tam svoje fanoušky, kteří mě berou takového, jaký jsem. Nemusím brát ohledy na jiné. Vnímám to jako svou rodinu. Nemusím koukat na okolí, jestli se to někomu líbí, nebo ne. Jsem v tomto ohledu naprosto svobodný. Lidi mají volbu, jestli se tam stanou mým fanouškem, nebo ne. A když jo, většinou mají ke mně nějakou důvěru a třeba mě i respektují. Kdežto když se občas podívám na diskuse jinde v článcích na webu, jsou i lidé, kteří tvrdí, proč tam v těch novinách furt cpou Jágra, že už to ani nechtějí číst... Tohle jsou moje stránky, moji fanoušci. A chci, aby to bylo tak, jak já cítím. To je svoboda, kterou jsem ucítil. Proto se mi to líbí, nikdo mě nekontroluje, jestli to můžu říct, nebo ne. Nebo jestli napíšu nějakou hrubku.“
Vážíte si toho, že i když jste na vrcholu popularity už přes dvacet let, stále dokážete vzbudit takový rozruch, pořád vyprodáváte stadiony?
„Spíš jsem v této souvislosti uvažoval o něčem jiném.“
O čem?
„Když se vrátím k těm svým stránkám, tak chci říct: Já jen říkám svoje názory, nikomu je necpu! A nikdy jsem takový nebyl. Na druhou stranu jsem si ale uvědomil jednu věc. Jsou miliony chytřejších a zkušenějších lidí než jsem já. A mají i daleko lepší názory, které by mohli rozšiřovat. Ovšem problém je v tom, že lidi si nechají poradit od hrozně málo lidí. Tedy tak, aby to od nich skutečně vzali. A já beru jako své poselství, že když ke mně mají aspoň trochu důvěry, že bych jim nějakou tu radu měl dát. Teď mám na mysli hokej. Věřím tomu, že na mě mohou rodiče dát a byla by obrovská škoda, kdybych si jednou řekl, že jsem mohl tím, co vím, někoho obohatit, aby byl lepším hokejistou. Ale já to neudělal...“
To byste si vyčítal.
„Přesně tak. Když něco vím, řeknu to. Ale pozor, nikomu to necpu! Zase na druhou stranu ten hokej hraju tak dlouho, že si troufám tvrdit, že už něco poradit můžu. A říkám jen věci, o kterých jsem stoprocentně přesvědčený, že fungují. Neříkám, že fungují pro všechny. Ale pro většinu jo.“
Získáváte si důvěru lidí i tím, že se na ně nepovyšujete?
„Jsem stejný jako všichni ostatní, i tohle mohou fanoušci třeba ocenit. Tohle ale nechci hodnotit. Jen se snažím říct, že pokud aspoň jednomu klukovi moje rada pomůže v tom, aby se zlepšil, budu mít obrovskou radost. Stane se, že někdo v mládí má talent, vůli, ale neslyšel tu konkrétní věc, kterou potřeboval. Když se ji dozví třeba ode mě, potěší mě to.“
Jednou jste prohlásil, že popularitu berete jako dar, který nějak musíte lidem vrátit. Je i tohle ten způsob?
„Takhle o tom teď nepřemýšlím, že bych měl nějaké výčitky, že něco musím vrátit. Tak to prostě cítím. (přemýšlí) Jak bych to popsal... Prostě to jde ze mě. Jako když chcete jít na záchod, taky cítíte, že musíte. A já něco podobného cítím teď v souvislosti s tím Facebookem. Může se stát, že někdy člověku v tom, aby něco dělal, brání nejrůznější důvody. Mně teď ne. Připadám si svobodný, proto to dělám. Navíc se k lidem dostane přesně to, co napíšu.“
Což jindy není pravidlem?
„Stane se, že se mnou někde vyjde rozhovor, ale už je tam něco napsáno jinak, než myslím. Jako naposledy v časopise Sedmička. Bylo téma, jestli se má kvůli nevěře rozvádět. Já odpověděl, že nevěra je rozhodně špatná věc, ale zase na druhé straně pokud by se rozvodem měla zničit rodina a tím by hlavně trpěly děti, tak to zase kvůli jedné noci nemá cenu. Aby to neodnesly právě ty děti. Jenže ono to vyznělo, že schvaluju nevěru. Což je přitom blbost! Pak se stává, že z jednoho rozhovoru jiné noviny něco vycucnou, vytrhnou z kontextu a je to naprostý opak toho, co jsem chtěl říct... Což mě štve. Ale na Facebooku napíšu přesně to, co chci. A co cítím.“
Pomohla vám komunikace s fanoušky i při osobně těžkém období po rozchodu s dlouholetou přítelkyní Innou Puhajkovou?
„Jakákoliv situace, hlavně nějaká negativní, vás přinutí k tomu, abyste o určitých věcech více přemýšleli. A zamysleli se nad tím. Takže opravdu se při diskuzích objevila spousta podnětných názorů a už jsem lidem vzkazoval, že jim za ty rady a zkušenosti děkuju.“
Nějak jsme zamluvili ty vyprodané stadiony.
„Moc si toho vážím, hokejovým příznivcům děkuju. Jenže chci jasně říct, že oni to vyprodávají Rytíři Kladno. Ne já. Je to příjemné hlavně z toho důvodu, že je daleko snadnější hrát před plným stadionem, než před prázdným. To se pak hrozně těžko hledá motivace. Je pravda, že i já osobně z toho mám radost, protože se hokejem bavím. A vím, že tohle lidi vyhledávají, když už si zaplatí, chtějí se pobavit. Vždyť pro ně hrajeme. Mám tu výhodu, že kolem sebe mám spoluhráče, kteří hokej umějí, dokážeme se doplnit.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
