Jágr se podíval na tabulku a šel hrát: Nechtěl jsem mít výčitky svědomí!
Je to možné? On opravdu bude hrát? Dělá si legraci? Fanoušci se divili. Stejně jako většina lidí z kladenského klubu. Když se číslo 68 objevilo na rozbruslení před zápasem s Litvínovem, okamžitě z toho byl poprask. „Nechtěl jsem nikomu něco slibovat, že budu hrát, když jsem to nevěděl jistě,“ vysvětloval útočník Dallasu, který při svém posledním extraligovém vystoupení dvěma body (0+2) pomohl porazit Litvínov 3:2.
Kdy jste se definitivně rozhodnul?
„Po pravdě? Já jsem na zimáku nebyl tři dny, chtěl jsem si pořádně odpočinout, nic jsem nedělal, ani netrénoval. Navíc mám problémy se spaním, mám to převrácené, což je na druhou stranu výborné, protože už to nebudu muset zase otáčet v Dallasu, ale v noci skoro nespím, přes den jo. A když jsem si šel odpoledne lehnout a vzbudil jsem se ve čtvrt na čtyři, myslel jsem, že vůbec nevstanu. Byl jsem úplně hotovej.“
Přesto jste si řekl: Jdu do toho?
„Podíval jsem se na tabulku, viděl jsem, jak je to vyrovnané a díky tomu jsem se rozhodnul, že nakonec nastoupím. Abych neměl výčitky svědomí, že jsem neudělal maximum. Kdyby se pak třeba nepostoupilo do play off, tak by mě to mrzelo.“
S kým jste tento krok se zámoří konzultoval?
„To jsem s nikým nemusel, kolektivní smlouva ještě není podepsaná, k tomu dojde až v sobotu. Což jsem ale předtím nevěděl. Kdyby jo, nastoupil bych už i předtím v neděli v Plzni. Šlo jen o to, abych se nějak nezranil. Což se, díkybohu, nestalo. Protože tréninkový kemp je krátký a kdyby se mi něco přihodilo, asi bych nestihl začátek sezony.“
Drtivá většina zámořských hokejistů ale už nehrála...
„Mám jít trénovat, nebo hrát? Každý zápas je lepší než trénink, když se nikomu nic nestalo.“
Nikdo nic nevěděl
Pro všechny byl šok, že jste naskočil do hry, že?
„Nikdo to nevěděl. Jediný, kdo to tušil, byl Zdeněk Vojta (trenér), ale tomu jsem říkal, ať to nikomu nepovídá, protože jsem stoprocentně nevěděl, jestli budu schopný hrát.“
Na ledě ale nebylo znát, že jste moc netrénoval, znovu jste vládl.
„První třetinu jsem se cítil dobře, pak už jsem vůbec nemohl. Tlačil jsem čas dolů do konce, ale on se ploužil tak pomalu...“
Neinspiroval vás k tomu, že nastoupíte, i ruský útočník Ilja Kovalčuk, jenž ještě během úterý hrál za Petrohrad?
„Toho jsem si vůbec nevšiml.“
Jste rád, že jste zakončil svou extraligovou misi vítězstvím?
„Je dobře, že jsme získali extra tři body, které se nám můžou v konečné fázi moc hodit. Ale i kdyby to dopadlo špatně, nechtěl jsem mít výčitky svědomí.“
Nastoupil jste i proto, abyste se mohl rozloučit s domácími fanoušky?
„O to vůbec nešlo. Kdyby se to dělalo jenom pro to, aby přišel plný dům, nahlásí se, že hraju poslední zápas a věřím, že lidi dorazí. Neříkám z celé republiky, ale z blízkého okolí jo. Já nevěděl, že budu hrát a nechtěl jsem nic slibovat, když nebylo nic jistého. Aspoň jsem viděl, jaká bude realita, až odjedu. Na rozbruslení tu bylo tak 62 lidí, možná 63, jeden neplatící. Ale pak doběhli!“ (usměje se)
Co říkáte tomu, jak mužstvo hrálo?
„Dobře, co? A věřím, že až se vrátí zranění hráči, bude to ještě lepší.“
Celý rozhovor si přečtěte v zítřejším vydání deníku Sport!
