Divím se, že jsem to bez masky v bráně přežil, říká oslavenec Mikoláš
Josef Mikoláš, brankář mistrů Evropy a vicemistrů světa z roku 1961, dnes slaví 75. narozeniny. „Zajdu to oslavit s kamarády,“ usmívá se legendární vítkovický gólman. Jeden z posledních, kteří celou kariéru odchytali bez masky. „Když na to vzpomínám, tak se sám sobě divím, že jsem to vydržel a přežil.“
Mikoláš vzpomíná, že i na tréninku šlo kolikrát o zdraví. „Honza Kasper nebo Václav Bubník, dvoumetrový chlap, který měl dobrých sto dvacet kilo, měli strašné rány,“ líčí Josef Mikoláš. „Ti když vystřelili, to nelžu, tak za mnou lítaly třísky z dřevěných mantinelů. Horní zuby jsem měl vyražené všechny, lícní kosti zlomené několikrát…“
Mikolášův dres s číslem 1 visí pod stropem vítkovické ČEZ Areny. Na zápasy ostravského týmu stále chodí. A těší jej, že vítkovická brankářská škola má stále zvuk. Přestože za první tým chytají Málek s Šindelářem, kteří nejsou odchovanci klubu. „Martin Prusek, Jirka Trvaj, Kuba Štěpánek, Petr Mrázek nebo mladý Patrik Bartošák. Vítkovice pořád umí vychovat kvalitní brankáře.“
Nejslavnějším z vítkovických brankářů však stále zůstává Mikoláš. V roce 1961 v Ženevě byl oporou národního týmu, který poprvé v historii porazil Sověty 6:4 a získal evropský titul. O světové zlato přišli Čechoslováci jen díky horšímu skóre s Kanadou, hráli s ní nerozhodně 1:1. Zajímavostí turnaje bylo, že Mikoláš byl stejně jako jeho vítkovičtí spoluhráči Kasper a Vlach do reprezentace povoláni z druhé ligy. Další dvě bronzové medaile (MS i ME) pak získal Josef Mikoláš v roce 1963 ve Stockholmu.
„Na mistrovství světa 1962 do Ameriky nás nepustili, ale i tak jsem se nacestoval s hokejem dost,“ vzpomíná Mikoláš. „Právě cestování mě asi bavilo nejvíc, díky hokeji jsem poznal svět. S Vítkovicemi jsme třeba hráli i v Číně.“
Ostravané hráli v Číně šest přátelských zápasů na začátku roku 1957. „Byly to lehké zápasy, vyhrávali jsme 22:0 a podobně, ale gól jsem od Číňanů taky dostal,“ usmívá se Mikoláš. „Jeden ze zápasů jsme vyhráli 11:3, ten byl nejtěsnější. Hrálo se na přírodním ledě a byl strašný mráz, to nás kosilo. A s nároďákem jsem si po olympiádě ve Squaw Valley zachytal i v Kanadě a Americe.“
V lize hrál Josef Mikoláš za PZ Ostrava (1953-56), Vítkovice (1956-65 a 1968-70) a VTŽ Chomutov (1965-68). Dvakrát byl zvolen nejlepším brankářem ligy 1958/59 a 1962/63. Během kariéry pracoval i v ostravských dolech. „Jezdil jsem s lokomotivou na Hlubině a Šalamounovi, vozil jsem uhlí z rubání,“ říká Mikoláš. „Kdo nešel na vojnu – musel podepsat závazek deset roků na šachtě. A já se vojny bál… I když za mnou byl Pitner a chtěl mě do Dukly Jihlava, tak jsem odmítnul. Místo dvou roků jsem jich měl deset na šachtě.“
Po ukončení aktivní kariéry pracoval Josef Mikoláš jako redaktor Československého Sportu.
