Padesát dní nehrál kvůli zlomené ruce. Plzeňský útočník Jozef Balej, který si v únoru nešťastně polámal ruku o otevřená dvířka střídačky, naskočil znovu na led až do finále proti Zlínu. A hned se blýsknul vítězným gólem. Plzeň vyhrála 3:0 a vede v sérii 1:0 na zápasy.
Naskočil jste na led po dlouhé době, nebyl jste nervózní?
„Ani ne, finále už jsme párkrát hrál, těšil jsem se. Bylo to nekonečné čekání. Jsem rád, že to kluci zvládli, dostali se do finále a já už jim mohl i pomoct.“
Pravdou je, že se vám dlouhodobě návraty po zraněních daří, je to tak?
„Já na sobě pracuju poctivě, nikdy jsem s tím neměl problém. Udržoval jsem se kondičním cvičením. A nastoupit do rozjetého vlaku je vždycky lepší, než kdyby to bylo naopak.“
Měl jste vůbec sílu sledovat předešlé zápasy Plzně?
„Samozřejmě. I mě to trošku mrzelo, že nemůžu hrát, ale kluci hráli výborně. Bylo to blbé zranění, zlomil jsem si ruku o otevřená dvířka. To se stane jednou z milionu.“
V prvním finále jste využili dvě přesilovky. Přitom se vám v semifinále se Slavií moc nedařily, co jste změnili?
„Začali jsme střílet. To je nejdůležitější, solit gólmana. A stát před ním, aby neviděl.“
Co jste říkal na sebevědomé zakončení Jakuba Kováře na 2:0. Nezatrnulo vám, co při úniku vymýšlí?
„Kdybyste jej viděl na tréninku, tak by bylo jasné, že nikomu nezatrnulo. Kovy je takový, má super sebevědomí, je to super hráč. To je prostě Kovy! Ví, co má udělat, všichni mu důvěřují.“
V prvním zápase jste Zlínu nedovolili ani jeden gól. Jak se brání Čajánek, Leška nebo Balaštík?
„Důležité je, abychom si dávali pozor, když jsou zrovna na ledě. Umí nahrát, umí dát gól. Je jedno, kdo tam je zrovna brání, každý musí mít hlavu nahoře a dívat se, kde zrovna jsou, aby tam nikdo nezaspal.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
