Ať Strakovi v Plzni postaví sochu, přeje si jeho trenér Špaček
Plzeňskému týmu dodal ten správný říz a drajv. Jaroslav Špaček (39) už od podzimu pomáhá na trénincích dirigovat obránce, ale až když ke konci základní části stanul na střídačce při extraligových zápasech, dostalo mužstvo Martina Straky tolik potřebný náboj. Bývalého skvělého zadáka je lavička plná, nová práce ho naprosto pohltila. A také si ji vychutnává. Na dopoledním rozbruslení před dnešní finálovou odvetou ve Zlíně (první duel 3:0 pro Škodu) na své podřízené rozverně hulákal, hláškami bavil celý realizační tým. „Vždyť já tady nemám nic na starost, já jsem jen blázen, který tu kříčí,“ žertuje o své roli vítěz naganské olympiády.
A kdybyste měl být vážnější, co o své pozici povíte?
„Snažím se na střídačce hodně komunikovat s hráči, s obránci i útočníky, pomáhat trenérům Milanu Razýmovi a Michalu Strakovi. Sleduju i hru soupeře, abychom věděli, co se přesně na ledě děje a včas zareagovali. Jsem taková spojka. Já na střídačku ani nechtěl, ale jednou za mnou přišel na obědě Martin Straka a požádal mě, abych do toho šel, protože se mu to nezdálo úplně ono. Osahal jsem si to tři kola před koncem základní části a pak do toho skočil pořádně v play off.“
Jednou jste připustil, že zcela nevylučujete nástup do sestavy… Jak to bylo?
„Je pravdou, že v jednu chvíli jsme měli hodně krátkou střídačku, spousta kluků byla zraněných, kluci mi v podstatě už balili bágl s výstrojí. Ale ke skutečné realizaci bylo vždycky daleko. Za starý pány si rád zahraju, ale v jiné podobě by mě už hokej nebavil. Stačilo, bylo toho dost.“
Výkony plzeňské obrany evidentně stoupají, hřeje vás to?
„Naši kluci si začali hodně věřit, co jim naordinujeme, to dodržují. Tady jde ale o týmovou práci, o spolupráci útočníků s obránci. Důležité je, že věří tomu, co jim dáváme za pokyny. A že nám perfektně chytá Marek Mazanec. Svým velkým dílem nám zkraje sezony přispěl i Tuukka Rask. Všichni viděli, že je na něj velký spoleh. Takže i když obrana udělala kiks, on to vzadu čapnul. Tuukka byl neskutečnej především v práci s hokejkou, v Plzni se hokejem obrovsky bavil. Naši hru jsme přizpůsobovali jemu. A protože Mazy je na tom v práci s holí podobně dobře, nemuseli jsme po Raskově odchodu nic předělávat.“
Gólmany Mazance s Adamem Svobodou překvapilo, že v kabině s nimi Rask prakticky nekomunikoval, soustředil se vyloženě na sebe…
„Tuukka tu byl tři a půl měsíce, za tu dobu se od něj oba naučili na ledě moc věcí. Je fajn, jak to naši kluci vzali, sledovali ho na trénincích, před tréninkem i po něm. Raskovi stačilo být na ledě dvacet minut, i tak jim ale stihl ukázat cestu. Mazymu a Adamovi to v jejich kariéře určitě hodně pomůže.“
Uvažujete, že u trenéřiny zůstanete? Všichni tvrdí, že na to máte talent.
„Všichni mě přemlouvají, abych si udělal potřebné licence a vzal to vážně. Já si tím ale nejsem vůbec jistej. Mám syna, chodí do čtvrté třídy, hraje hokej, chci se mu maximálně věnovat, další pětiletej začíná bruslit. Nevím, pro mě by to byla obrovská časová zátěž. Jako hráč jsem si dopoledne odtrénoval a za tři hodiny jsem byl doma s čistou hlavou. Na druhou stranu, stát na střídačce mě baví, máme skvělou partu. Ale moje priorita to rozhodně není. Uvidíme, co bude dál. Nejsem zkrátka přesvědčený, že bych to mohl dělat.“
Jak vypadá vaše smlouva v klubu? Anebo pracujete na dobré slovo?
„Je to na papíře, do 30. dubna, ale sepsali jsme ji jen proto, abych měl v klubu nějakou oficiální pozici.“
Váš šéf Martin Straka by si to jistě přál. Co vůbec jeho zanícení v klubu říkáte?
„Kvůli němu jsem strašně rád, že jsme to dotáhli až sem. A rozhodně nejsme u konce… Martin odvádí pro Plzeň strašné množství práce, zvlášť v této nejisté době, která ekonomice nepřeje. Kvůli hokeji obětuje i rodinu. Moc bych mu přál, aby se dočkal titulu, aby už konečně mohl pověsit brusle na hřebík, začal si užívat života, vyčistil hlavu a mohl se pořádně vyspat. Věřím, že to dotáhneme do konce. A pak by mu v Plzni měli postavit sochu.“
A vy myslíte, že by jako známý workoholik dokázal od hokeje vypnout?
„Nevím, třeba bude hrát ještě pět let. Ale já si přeju, aby vyhrál a pak vypnul, víc se bavil životem a neřešil jen práci.“
