Navrátilec Hanzlík přihrál Spartě na gól: Modlil jsem se, ať nevidím 87
Od dorosteneckého věku válel v téhle hale. Rval se za dres s eskem, pomohl pro něj vydolovat tři tituly. V úterý se Jan Hanzlík poprvé ve sparťanské aréně objevil jako soupeř. „Netěšil jsem se na to, takové zápasy jsou pro mě nervózní a hektické,“ přiznal 31letý bek Komety.
A jak tedy výjimečný večer z vašeho osobního pohledu dopadl?
„Budu na to vzpomínat, teď už to bude jenom lepší. V noci jsem spal dobře, ale před utkáním to nebylo ono. Nostalgie pracovala, vždyť jsem tu byl od šestnácti let, tady jsem se naučil hrát hokej. Ale teď jsem v Brně a těší mě, že už mám tenhle zápas proti sparťanským fanouškům za sebou.“
Ti si na vás vzpomněli transparentem, všiml jste si?
„Jo, to mě potěšilo. Pořád tu mám několik kamarádů, s fanoušky jsem se nerozešel ve zlém. Takový je hokejový život, přestupy k němu patří. Jsem moc rád za to, co fandové předvedli.“
Vaše zaváhání vedlo k rozdílovému gólu Petra Tona. Šlo o jeho šikovnost, že vám sebral puk?
„To nebyla šikovnost, já mu nahrál. Vždyť jsme kamarádi… Ne, mě prostě přeskočil puk hokejku a Petr je v laufu, momentálně nejlepší střelec ligy, takže to pak trefil. Moje chyba.“
Když pak vidíte, jak vám prchá právě Ton, to už stíháte jen doufat, že?
„No, já se otočil za tím pukem a jen jsem doufal, abych nekoukal na osmdesát sedmičku (Tonovo číslo). A ono jo... Nestačil jsem ho ani podrazit, tam to bylo jasný. Věděl jsem, že když napřahuje, je to na devadesát procent gól. Bohužel, taková chyba se stane. Mě jen mrzí, že se mi stala zrovna na Spartě. Štěstí je vrtkavé, když jsem vystřelil tu svojí klasickou ránu, skončilo to tyčkou, pak jsem jim nahrál na góla…“
Nemrzí vás i to, že Sparta hraje v obří pohodě a vy už u toho nejste?
„Ne, momentálně ne. Spartu dál sleduju, fandím jí a chci, aby vyhrávala. Sám jsem ale v Brně, kde máme postupné cíle, a doufám, že si to spolu rozdáme v play off, ve finále. To by bylo hezké. I v Kometě máme super fanoušky, super atmosféru v kabině, není tam žádná panika, jsem tam taky spokojený.“
Napsal jste si před zápasem něco s bývalými spoluhráči?
„Ne, já na tohle špičkování moc nejsem, nemám to rád. Jen jsme probrali pár soukromých věcí s Radkem Phillipem a v kontaktu jsem byl i s masérem Pepou Tomou.“
Právě Phillip vás při zápase v jedné chvíli dost nešetrně srazil, dostal jste od něj loktem do hlavy. Divil jste se?
„Ne ne, jen jsem se otočil. Říkal jsem si, že to byl někdo jiný… Ale v pohodě. Pořád tu mám v týmu kamarády, ale na ledě jsme teď soupeři, nesmíme se šetřit. Jen nebudu zákeřnej, z toho už jsem vyrostl, mám nějaké roky… Nás hlavně štve, že jsme tady prohráli.“
Přesto jste Spartu dokázali zatlačit. Čím to, že vám to na ní tak jde?
„Ze sparťanského pohledu můžu říct, že do Brna (prohrála tam 1:2) nejezdí ráda, tak jsme to tady vždycky měli. Tam je vyloženě neoblíbený soupeř. A sem jsme tentokrát přijeli s pokorou po dvou porážkách. Říká se, že dobré mužstvo třikrát neprohraje, takže jsme chtěli bojovat a hrát trošku buzerantskej hokej.“
Ale dá se vůbec současná Sparta nějak přelstít?
„Nevím, jak vypadal v minulých zápasech, ale dneska k poražení byla. Podle mě jsme ji mohli porazit… Měli jsme ve druhé třetině dvě tři šance, které jsme nedali a pak moje chyba vedla ke gólu na 2:1. A za stavu 3:1 už to takový mančaft nepustí. Chtěli jsme hrát na dva góly, protože nás teď trápí produktivita. Bohužel. Nemám rád slovo štěstí, ale k nám se to teď opravdu neodráží. Musíme to zlomit nějako dorážkou.“
