Sparťan Rolinek po návratu do Pardubic: Myšlenkami jsem byl jinde

Ruce zůstaly dole, tady hokejista Tomáš Rolinek slavit nemohl. Vždyť se poprvé ve sparťanském dresu postavil na pardubický led. Dal gól, pomohl k výhře svého mužstva 5:3. Jenže taky měl v hlavě tolik vzpomínek na sezony v dresu Východočechů strávené. Nebyl to pro něj lehký večer.
Jak moc to byl z osobní z osobního pohledu těžký zápas?
„Těžký… (povzdechne si) Hodně těžké utkání. Musím se přiznat, že chvílemi jsem byl myšlenkami trochu jinde. Snažím se v každém zápase naplno bojovat, aby Sparta vyhrála, teď oblékám její dres. Ale tentokrát to bylo takové… Těžké.“
Vstřelil jste gól, ale ruce vám k oslavnému gestu snad ani necukly. Opravdu nebyla chuť?
„Nechtěl jsem nikoho provokovat. Já jsem vždycky pardubické diváky chválil, mám k nim úctu a nehodlal jsem tady dělat nějaká zbytečná gesta. Měl jsem pochopitelně radost, že jsme vedli 2:0, ale nechtěl jsem to nějak ukazovat.“

Za odměnu jste slyšel skandování svého jména. Jak jste se cítil?
„Vážím si toho. Je to opravdu hezké, když přijdete s týmem soupeře a lidi přesto vyvolávají vaše jméno. Mám Pardubice moc rád, ale teď je to prostě takhle.“
Ještě bouřlivěji se vyvolávalo jméno Dominka Haška. Jak jste vnímali ceremoniál, kvůli kterému se posunul i začátek utkání?
„Rozbruslení jsme měli ve vedlejší aréně, to nebyl problém. Pak jsme sice trošku dlouho seděli v kabině, ale Dominik Hašek byl pan Hráč, takže si nikdo nestěžoval. Jednoznačně je jednou z největších legend československého hokeje a moc rád jsem ze střídačky to vyvěšení jeho dresu pod střechu arény sledoval. Možná jsme se pak dostávali do zápasu trochu pomaleji, ale to v takové chvíli nevadí.“

Pomaleji začínaly spíše Pardubice, rychle jste šli do vedení 4:0. Pak se ale zápas docela zvrtl, že?
„Bylo to o nervy. Dostali jsme rychle gól na 1:4 a oni najednou začali dobře bruslit, dohrávat souboje a perfektně napadali naši rozehrávku. Možná pod dojmem zápasu ve Zlíně, kde jsme právě vedení 4:1 ztratili, jsme znervózněli. Pardubice pak byly lepší, dotáhly to na 3:4 a my museli hodně bránit.“
Je o to cennější, že jste nakonec ustáli i závěrečnou hru bez brankáře soupeře?
„Rozhodně nám to pomůže. Na druhou stranu úplně zvládnuté to nebylo, protože tam měli velkou šanci a mohli dát gól. Naštěstí se jim to nepodařilo.“