Předělali základní část hokejové extraligy na svoji vlastní show. Sparťané drtili konkurenci, jenže v posledních třech kolech padli. „Je to zdvižený prst,“ věděl Petr Ton, nejlepší střelec a nejproduktivnější hráč soutěže po prohře 0:3 s Pardubicemi.
Mohli jste překonat extraligový rekord v počtu získaných bodů za sezonu (111). Mrzí vás, že jste za ním o jeden bod zaostali?
„Je to škoda. Chtěli jsme doma vyhrát, třikrát jsme Pardubice porazili a chtěli to udělat i počtvrté. Bohužel to nevyšlo. Mrzí mě to především kvůli tomu, že jsme hráli před vlastními fanoušky.“
Co pro vás znamená nepodařený závěr jinak perfektní základní části?
„Končit porážkou není zrovna veselé, my máme tři v řadě. Naštěstí teď máme pauzu, všechno znovu rozebereme a připravíme se na čtvrtfinále. Viděli jsme zdvižený prst. Musíme se co nejrychleji zmobilizovat.“

Je pokles formy varováním?
„Je. Rozhodně. Samozřejmě.“
Bylo těžké hrát s vědomím, že už máte své jisté?
„Tohle se hodně řeší v médiích, mezi lidmi. Ale každý sportovec bude na tom place chtít vyhrát, vždycky. Na druhou stranu pochopitelně vás to v hlavě ovlivní. Už delší dobu koukáme na 18. března, kdy musíme být maximálně připraveni na první zápas čtvrtfinále.“
Budete potenciální soupeře sledovat v předkole?
„Vždycky jsem to sledoval, vždycky mě to zajímalo. Myslím si, že na to bude koukat většina kluků. Jsou tam tři týmy, které můžeme dostat, bude to zajímavé. Pochopitelně ale víme, že soupeře si nevybereme a vzhledem k našim ambicím musíme porazit každého.“
Kvůli zraněnému rtu nosíte celoobličejový kryt. Znepříjemňuje vám to hru?
„Pamatuji si, že naposledy jsem ho měl někdy v sezoně 1999/2000 ještě ve finském Oulu. Tehdy mi bruslí přeřízli celý spodní ret, teď jsem dostal hokejkou do horního. Ale problém s tím nemám. Rozhodl jsem se pro plexi, protože na mřížku už nejsem zvyklý. Problém je akorát pití. Když to odklopíte, okamžitě se to začne mlžit. Takže jsem se snažil doplňovat tekutiny hlavně o přestávce.“
Do play off budete moci ochranu odložit?
„Doufám v to. Teď jsem nechtěl riskovat, že bych si ty stehy roztrhal a musel jít na šití znovu. Zrovna příjemný zážitek to nebyl. Nedá se říct, že by to vůbec nebolelo. (usměje se) Opakovat to rozhodně nechci.“