Třinecký DRTIKOL Adamský se v semifinále těší i na „neoblíbený“ Zlín
Na hokejce má napsáno DRTIKOL. Třinecký útočník Martin Adamský by i v semifinálové sérii proti Zlínu, která dnes v Třinci začíná v 17.20 (online na www.isport.cz), rád nechal promluvit své bojovně pojmenované hokejky. Gólové asistence má už čtyři, ale na první gól v play off čeká.
„Drtikol? To je přezdívka mého malého (syna Kryštofa), říkám mu tak odmalička,“ usmívá se třinecký útočník. „Na hokejce to mám napsané dva roky a body naskakují. Škoda, že jsem na to nepřišel, když mi bylo osmnáct.“
Jak se těšíte na semifinále proti neoblíbenému Zlínu?
„Já se těším výborně, přece jenom je to semifinále. Projít přes první kolo je krásné a další kolo je super. Jestli je Zlín oblíbený nebo ne, to už jsem pustil z hlavy. Člověk se tím jen zatěžuje a nechává odvádět od hokeje. Beru jej jako každého jiného soupeře.“
Jde to vypustit z hlavy?
„Jo, jde to. Soupeř je to kvalitní, v semifinále není náhodou a zatěžovat se ještě tím, jestli jej mám rád nebo ne, to by bylo jen zbytečné zatěžování hlavy.“
Manželku máte ze Zlína, ta se s tím vyrovnává jak?
„Manželka zatím dobrý, říkala, že nějaké esemesky budou, ale zatím se nic neděje. Jen jedna kamarádka ji pořád popichuje. Malinkatá rivalita tam je.“
Říkal jste, že nepřihráváte, všechno pálíte na bránu, a přesto máte po pěti zápasech s Pardubicemi bilanci 0+4. To je slušná bilance na hráče, který nepřihrává…
„To jsou spíš druhé asistence. Ale pokud nedám gól a vyhraju titul, tak to pro mě bude stejný zážitek.“
Třinec v play off neprošel přes Zlín už pětkrát, ovšem poprvé začíná sérii doma. Je to výhoda?
„Začínat doma je pro každé mužstvo dobré. Ale neznamená to nic. Jen to, že musíte pořád makat. Naplno venku i doma. Samozřejmě, eventuální sedmý zápas doma je z osmdesáti procent výhoda.“
Před rokem jste v semifinále se Zlínem vyhořeli v nájezdech. Ztratili jste tak dva domácí zápasy, trénujete teď nájezdy o to pečlivěji?
„Máme specialisty, ale že bychom je pilovali nějak vehementně, to se říct nedá.“
Co vy?
„Já ne. Já jezdím nájezdy bohužel, nebo spíš bohudík, jen po faulu v zápase. Kluci jsou šikovnější. Upřímně říkám, kdyby byl rozhodující nájezd, nešel bych na něj. Není to disciplína stavěná mi na míru.“
