Irgl: Jsem strašně rád, že jsem se po nemoci vrátil. Ale snil jsem o titulu
Třinecký kotel sice skandoval: „Pro nás jste mistři!“ Pro Oceláře to však byla malá útěcha. „Věřil jsem, že to uděláme,“ řekl za všechny útočník Zbyněk Irgl. „Když jsem se vracel, byl to jediný cíl a sen, vyhrát titul.“
Jeho osobní příběh hnal celý třinecký tým. Zbyněk Irgl se vrátil po pěti měsících a odstranění rakovinového nádoru. V semifi nále svými góly posunul Třinec přes Spartu. Ve finále proti Litvínovu se branky nedočkal. A neschovával se za fráze. „Chyběly góly lídrů. Když nedám gól za sedm zápasů, je to bohužel znát. A to byl ten problém, že se lídři mančaftu neprosazovali.“
Jaké to pro vás bylo play off ?
„Pro mě je teď nejhorší ten konec. Protože jsem věřil, že to uděláme! Byl to můj sen a cíl této sezony po tom všem, co se stalo. Když jsem se vracel, byl to jediný cíl a sen, vyhrát titul.“
Zaregistroval jste, jak litvínovští fanoušci skandovali vaše jméno?
„Ne, neslyšel jsem. Ale na dálku jim děkuju moc. Vážím si toho. Po tom, co se mi přihodilo, děkuju všem lidem, jak mi věřili, jak mě podporovali. A děkuju za dnešek i litvínovským fanouškům.“
Je to pro vás motivace hrát a bojovat dál?
„Samozřejmě. I když teď přemýšlím hlavně nad tím dneškem. A je to pro mě hodně smutný den.“
Nejste už na stříbro alergický? Máte už šesté ve sbírce…
„Právě. Je to snad třetí finále, kdy jsem prohrál rozhodující zápas. A je to smutný.“
Na druhou stranu, na přelomu roku byste asi bral, kdyby vám řekli, že všechno skončí stříbrem, ne?
„Jako kdyby mi někdo řekl, že budu součástí týmu a na ledě, asi bych tomu nevěřil. Co se týče vývoje a kvality našeho mančaftu… Finále je buď, anebo, ale měli jsme kvalitu mančaftu na to, abychom to vyhráli.“
Rozhodly vaše nepovedené domácí zápasy?
„Neřekl bych, že se rozhodlo v domácích zápasech. Spíš si myslím, že chyběly góly lídrů. Co se mě týče, tak když nedám gól za sedm zápasů, je to bohužel znát. A to byl ten problém, že se lídři mančaftu neprosazovali.“
Byl brankář Francouz tak dobrý?
„Samozřejmě. Prokázal to celý ročník. I v nároďáku. Já mu to přeju, je to výborný gólman i člověk. Myslím si, že si to zaslouží. Opravdu chytal famózně. Byl to on, kdo Litvínov držel.“
Martin Ručinský také čekal na titul, ve finále to byl i „souboj“ příběhů. Váš a Ručinského – vnímal jste to?
„Samozřejmě. Celý Litvínov odvedl výbornou práci, semkl se celý tým. Hráli výborně celý rok.“
Nečekal jste, že v posledním utkání vyjede na led v dresu soupeře i Jiří Šlégr?
„Ne, ne. Bavili jsme se s Jirkou po prvních zápasech a bylo znát, že to s těmi zády nejde.“
Jak se na vás podepsala atmosféra poté, co se řešilo, jestli Ručinského gól v pátém zápase měl platit? Vnímali jste to?
„Nemůžu mluvit za kluky, ale já to nevnímal. Gól jsem neviděl, noviny jsem nečetl. Ani to nemůžu posoudit, kde je pravda.“
Chvílemi to vypadalo, že je proti Třinci celá republika. Nezdálo se vám?
„Samozřejmě jsme to vnímali. I z toho důvodu jsme to chtěli udělat a ukázat, že tu sílu máme. Že to uděláme.“
Otáčeli jste sérii ze stavu 1:3 na zápasy. Měli jste v závěru psychicky navrch?
„Trošku ano. V sedmém jsme měli víc sil, trošku nás srazila oslabení. A pak se soupeř zvedl. Všichni jsme ale věřili do poslední chvíle. I za stavu 0:1 jsme věřili, že ten gól dáme, že se to otočí. Bez gólu se ale vyhrát nedá. Bohužel. Když jsem viděl ten náš prvotní nápor, tak jsem věřil, že to přijde. Že nám ten gól spadne. A jakmile dáme první gól, půjdeme herně nahoru.“
Vy jste k němu měl v úvodu blízko, co chybělo?
„Neviděl jsem hráče za mnou. Kdybych viděl, že je za mnou, že mám třeba ještě chvíli času, mohl jsem si to třeba ještě potáhnout. Ale v té hře je to tak rychlé… Až to uděláte, vidíte tu situaci jinak, bohužel jsem to dal do betonu. Nepodařilo se mi to zvednout.“
V 15. minutě jste dostal pukem do hlavy, bylo to vážné?
„Dostal jsem to za ucho, motala se mi hlava. Vynechal jsem druhou třetinu, ale pak jsem se vrátil. Chtěl jsem zpátky do hry, věřil jsem, že to urveme.“
Vnímáte alespoň návrat na led po nemoci jako osobní vítězství?
„Jsem strašně rád, že jsem mohl na led vyjet. Na druhou stranu, byl tady sen vyhrát titul. A to se bohužel nepovedlo.“
Vnímal jste podporu fanoušků napříč kluby?
„Jo, jo. Ukazovali mi to známí, kamarádi, rodina. Jsem za to strašně vděčný a moc si toho vážím.“
Cítíte se v tom být vzorem?
„To nechci říkat. Je to o člověku, jaké má srdce a za čím jde. Pokud má nějaký sen, dají se zvládnout určité věci.“
Co jste si s trenéry a hráči řekli po zápase v kabině? Jaké bylo hlavní motto řeči?
„Že musíme jít dál. Že i tady to přebolí a musíme se připravit na další rok. Tak blízko jako letos už nemusíme být dlouho, ale musíme jít dál! Příští rok to musíme ukázat znovu a potvrdit, co jsme udělali letos.“
