23. srpna 2018 • 16:25

Kondiční trenér Hradce Tvrdík: Jdeme jinou cestou než hodina a domů

Autor: ryp
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Patří do vlny bývalých hokejistů, kteří postupně střídají specialisty na fitness v rolích kondičních trenérů. Vlna se zase obrací? Možná. František Ptáček cepuje Spartu, Jan Snopek Plzeň a Michal Tvrdík Hradec. „Neříkám, že bychom se vraceli do hokejového pravěku, ale určitě jsme tady přes léto nebyli jen hodinu denně,“ říká poslední jmenovaný k dávkám, které museli polykat hokejisté Mountfieldu.



Je snadné být ten striktní trenér, který přesně dbá na to, aby hráči plnili předepsanou dávku a už žádný kamarád?
„Právě, že úplně ne, pořád si říkám, že jsem skončil před relativně krátkou dobou (2015-2016), takže mám blízko i k pohledu hráče. Jednoduché to není, rozumím klukům, že kolikrát si mohou hlavy ukroutit, ale na druhou stranu, každý tady kvůli něčemu jsme. A oni musí poslouchat.“

Hned, když jste po sezoně 2015-2016 zabalil hráčskou kariéru, naskočila další meta, že by vás bavilo jednou dělat kondičního trenéra?
„Kdybych řekl ano, lhal bych. Netušil jsem úplně přesně, kudy se budu ubírat. Spíš šlo o nějaký přirozený proces, byl jsem v Hradci po boku Mariána Vody (bývalý kondiční trenér), učil se od něj a snažil se nějak i sám vzdělávat. Ve finále to dopadlo takhle.“

Je výhoda, že jste hokej hrál, znáte, co vašemu tělo mimo led prospělo a co tolik ne?
„Určitě, chodí to všude stejně, když něco dobrého zažijete, zůstane to ve vás a pak si z toho něco vezmete. Letních příprav jsem v profi hokeji zažil dost, možná přes dvacet, něco si tam vyberete, pak přidáte další věci z těch, v uvozovkách, moderních prvků. Z toho se pak snažíte sestavit to nejlepší, co klukům nejvíc pomůže.“

Jednu dobu bylo velkým tématem kolo, jak hokejisty zabíjí. Pak ale třeba Ondřej Palát po sezoně mluvil o tom, jak si mákne právě na kole, on, hokejista z NHL, která je trendy. Jaký je váš pohled na cyklistiku a hokej?
„Zažil jsem přípravy, kdy kolo bylo základem celého léta. Podle mě se nedá dělat nějaký vyloženě obecný závěr. Mě třeba ale v kariéře kolo nohy trochu zabilo. Nebo aspoň jsem to tak cítil. Byl jsem schopen jezdit pak při zápase pět minut v kuse, ale na trojku. Když jsem chtěl podřadit, odešlo to. Ale zase, tohle jsem prožil ve chvíli, kdy se láme věk, třeba to nebylo kolem, ale mnou, že stárnu. Proto bych na kolo nechtěl mít tak vyhraněný názor.“

Kondiční trenér Michal Tvrdík vedl suchou přípravu Mountfieldu HK
Kondiční trenér Michal Tvrdík vedl suchou přípravu Mountfieldu HK

Schvalujete, že se opouští od objemů a jde se spíš do maximální zátěže v kratším čase?
„Trend takový třeba je. A hráčům se většinou líbí. Ale v každém klubu to mají nastavené jinak, někde trénují jednu fázi dvě a půl hodiny, jinde padesát minut. Kdybyste měli univerzální manuál, co je správně, všichni se tím řídí. Ale není, pohled každého kondičního trenéra je trochu jiný, kolikrát diametrálně.“

Ten váš je jaký?
„Jako hráč jsem si zažil jednotky, kdy ranní blok trval ke třem hodinám, odpoledne jste si dali dvacet, vyspali se a přišli na další dvě hodiny. Dnes máte kluky na tréninku hodinu dvacet a už se po vás dívají. My tréninky přes léto třeba neměli postavené tak, že by se šlo za hodinu domů. Jdeme trochu jinou cestou.“

Jakou?
„To vyloženě prozrazovat nebudu, ale trochu jsme se vrátili zpátky ke starším metodám. Tedy ne nikam do hokejového pravěku, ale určitě tady nejsme jen hodinu denně. Začali jsme třeba víc běhat, to úplně zvykem poslední dobou není. Když jsme nemuseli být zavřeni v posilovně, snažili jsme se dostat například ven na písek. Prakticky každý den jsme hráli nějaké kolektivní sporty, házenou, basket, florbal, fotbal... Chtěli jsme, aby příprava byla co nejpestřejší. Zároveň je ale potřeba říct, že neběháme pět kilometrů někde na ovále. To by smysl asi moc nemělo.“

Když už mluvíte o té pestrosti... Hlavně u mladších hráčů platí, že mají v sobě ten automatismus, kdy se skloní k hokejce a mají zafixovaný jeden pohyb, jeden druh sportu. Je vašim cílem nějak rozvíjet i motoriku celého těla?
„S tím jsou obrovské problémy. V minulých letech jsem měl možnost působit u mládeže a viděl jsem, v jakém stavu jsou kluci při hrách. Z toho jsem byl hodně zklamaný. Basket a další míčové hry? Nevypadalo to vůbec dobře. Přijde vám kluk, který neumí driblovat, nezvládá dvojtakt, chybí jim základ. Neumí ani tenis. Když přijdou na basket, tak driblují obouruč. V 16 letech je to špatně.“

Napadá vás, proč je pořád tenhle problém tak živý? Mluví se o něm už roky.
„Zase nejsem nějaký spasitel, nebo nechci, aby se to tak bralo. Ale chybí mi všestrannost. Vidím to i u vlastních dětí, pořád jim musíte říkat, ať dají z ruky telefon.“

Je pořád ten malér v tom, že děti je potřeba ke sportu spíš trochu tlačit, neinklinují k němu samy?
„Je to tak. Několikrát týdně se bavíte, že my ze školy přišli, naučili se, co jsme potřebovali a vyrazili ven. Řádili tam do tmy.“

Každý tým přes léto pracuje, nikdo se nefláká. Ale když je pak v listopadu v krizi a propouští se trenér, občas slyšíte jako důvod, že nebylo kondičně připravené. Vždycky mě napadá jedno: To jde? Vždyť ti chlapi jsou pořád v pohybu, něco dělají. Kondice musí přijít, i kdyby sami nechtěli.
„Poslední dobou se v hokeji skloňují hlavně dva termíny. Jeden je ´moderní trendy´, druhý, když začne liga, ´nepřipravený tým´.“ (usměje se)

Taky moc nevěříte tomu, že když hráče zničíte v červnu, díky tomu v prosinci vyhrajete nad Spartou o pět gólů?
„Ne, je to celoroční proces, stoprocentně. V létě musíte odvést penzum práce, ale pak to musí pokračovat dál, na ledě, i každý hráč musí cítit, kdy si přidá. Musí na sobě pracovat i sám, chtít na sobě makat. To je taky hodně důležitá věc.“

Není tohle u nás nejsložitější?
„Je, ale taky stěžejní. Pokud hokejista přemýšlí takhle, má založeno na dobrou sezonu. Když si přidám v tréninku, je to investice do mě, do mojí hokejové kariéry. To vám přece nikdy neuškodí.“

Jenže o nás se spíš traduje, že v genech je nějak to vymyslet, přečůrat... Vyloženě si něco vydřít, bolí.
„Bohužel to tak je. Ale vidíte, že kluby, které tohle myšlení do hráčů dokázaly dostat, jsou úspěšné.“

Startuje hokejová liga mistrů, vítěz beze víc než v minulé sezoně
Video se připravuje ...

Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší  

Vstoupit do diskuse
0
Čtvrtfinále
Články odjinud


Články odjinud