Vystřídal Rusko, Švýcarsko a Švédsko. Z Pardubic odcházel Robert Kousal v roce 2014 jako centr, který má potenciál se zlepšovat, jít nahoru. V 28 letech se vrací jako ten, který je má táhnout. „Měl bych hrát klíčovou roli, na to jsem slyšel taky. Těším se,“ komentuje svůj návrat do extraligy reprezentant, který měl v minulé sezoně pech na zranění. Smlouvu podepsal na rok s možností odejít do ciziny, kdyby přišlo zajímavé angažmá. Ale nevylučuje, že doma zůstane i déle.
Prakticky rok co rok se řešilo, jestli se vrátíte v létě do Pardubic, nebo ne. Na co vás teď ulovily?
„Pryč jsem byl pět a půl roku, to je dost. Měl jsem i jiné nabídky, ale říkal jsem si, že bych se vrátil domů. Tak jsem to podškrábnul. (usměje se) Smlouva od Pardubic byla fér, navíc jsem sem opravdu chtěl.“
Můžete nějak přiblížit rozhodovací proces, proč vám dalo smysl se vrátit zpátky?
„Hlavní důvod byl, že jsem tady vyrůstal, hrál tu od mládeže. V Česku jsem dával prioritu Pardubicím. Kdyby přišla nějaká super nabídka ze zahraničí, ještě bych zůstal venku. Něco se sice objevilo, ale nebylo to takové, abych nakonec kývl.“
Je vám ale teprve 28 let, kontrakt platí na rok s tím, že můžete odejít do zahraničí. Dá se angažmá v Česku brát jako takový nádech, že naberete síly a pak ještě něco zkusíte?
„Může to tak být. Ale když se nám bude dařit, budu tady šťastný, klidně tady zůstanu déle.“
V Pardubicích dostanete minuty, přesilovku, hodně důvěry. Proto jste se taky vracel?
„Jasný, měl bych hrát klíčovou roli, na to jsem slyšel taky. Těším se na to.“
A na tlak? Odcházel jste do Ruska jako centr, který je hodně produktivní. Fanoušci od vás budou čekat zázraky.
„Jo tak zázraky nepřijdou, to můžu říct už teď. (usměje se) Super střelec jsem nikdy nebyl, ani jsem nikdy neměl 60 bodů za sezonu. Ale na ledě jsem nechal všechno a to chci i teď. Udělám maximum, abych Pardubicím pomohl. I když samozřejmě bych se nebránil, aby nám to tam padalo a já něčím taky přispěl.“
Mělo vliv, že se do Pardubic vrátil před vámi už
Jan Kolář
?
„Taky, docela dost jsme byli spolu v kontaktu. Jak podepsal on, trochu to převážilo k tomu, že půjdu taky. Navíc vím, že by se rád vrátil příští rok i Nakli (
Jakub Nakládal
). Myslím, že to tady jde správným směrem.“
Ano, o Jakubu Nakládalovi mluvil už Jan Kolář. Neměl by mít za pracovním zařazením obránce ještě kolonku asistent sportovního manažera?
(usměje se) „Nebudu lhát, taky mě překecával.“
Davos byla TOP adresa, ale s Del Curtoem jsme si nesedli
Prošel jste si předními evropskými ligami. Dá se v kostce probrat, kam vás soutěže v Rusku, Švýcarsku a Finsku posunuly?
„Rusko byla moje první zahraniční štace, vůbec jsem nevěděl, co čeho jdu. Podle toho vypadal i začátek, v podstatě jsem nevěděl, která bije. Ale nějak jsem se zmátořil v Podolsku, jen to pořád nebylo ono. V Novokuzněcku to bylo lepší, sezona se mi povedla a jel jsem poprvé na mistrovství světa. Na tohle angažmá vzpomínám, co se týká hokejové stránky, opravdu jen v tom nejlepším. Jen ten život tam nebyl nejjednodušší. Na druhou stranu, nejel jsem tam na prázdniny, ale za hokejem. Takže v pohodě.“
Pak následoval Davos, švýcarská etapa. Co se týká života, kontrast s Novokuzněckem, ráj, nebo ne?
„Moc krásný místo, navíc evropská TOP adresa. Z mého pohledu ale škoda, že tam byl trenér Arno Del Curto, úplně jsme si hokejově nesedli. Negativně bych to ovšem nehodnotil. Mrzí mě, že jsem tam nezůstal déle. A poslední rok jsem byl ve Švédsku, kde jsem měl super začátek, sezona se dobře rozjela. Jen se to pak nějak zaseklo, navíc přišel otřes mozku a měsíční pauza, potom natržený tříslo. Měl jsem i smůlu. Ale ta liga mi dala hokejově strašně moc. Švédská soutěž byla nejtěžší, kde jsem působil.“
Pak se člověk asi nediví, že Švédi chrlí z domácí ligy jeden talent pro NHL za druhým...
„Přesně. Když vidím kluky, kterým je devatencát, dvacet, jsou to regulérně hotoví hráči. Pracují s nimi skvěle. Chtěl jsem do zahraničí jít i kvůli tomu, abych se hokejově posunul, tak snad se mi to povedlo. Já doufám, že jo. Každá soutěž mi něco dala.“
A nemrzí, že před vámi se nikdy neotevřela zámořská cesta jako před bývalými pardubickými parťáky
Lukášem Radilem
nebo Tomášem Noskem?
„Každý by si rád zahrál NHL, to je jasný. Ale já jsem rád i za to, že jsem se dostal do těch nejlepších lig v Evropě. Beru to, jak to je. Nedostal jsem se tam, tragédii z toho nedělám.“
Přitom Lukáš Radil v rozhovoru pro iSport říkal, že z celé té party jste hokejově nejdál vy...
„To fakt říkal?“ (usměje se)
Přísahám...
„Nevěřím.“ (směje se)
Třeba bude něco potřebovat přes léto...
„No, já si to hlavně vůbec nemyslím. Oni dva to dotáhli strašně daleko, mám k nim strašně velký respekt, moc jim přeju, aby tam oba zůstali co nejdéle. Oba si to zaslouží.“
Je tady ale vidět, že hokejista zkrátka potřebuje být v pravý čas zdravý, natrefit na správné lidi, ukázat se v pravou chvíli, aby kontrakt z NHL přistál na stole?
„Asi jo, musíte mít i kus štěstí, být i v týmu, ze kterého se do Ameriky dostanete. Pak potřebujete i trochu štěstí na trenéry, že vám věří, nejvíc samozřejmě záleží na vás, ale faktorů je tam opravdu hodně. Klukům se to povedlo a fandím jim.“
V Pardubicích právě budete mít času na ledě hodně, prostor ukázat se taky. Je třeba i motivace, abyste se z nich napevno usadil v reprezentaci a nebyl tím, kdo je na hraně?
„Nad tím jsem úplně nepřemýšlel. Ale pokud se mi bude dařit a do nároďáku mě vezmou, rád pojedu vždycky. Hlavně potřebuju být zdravý, v minulé sezoně jsem si toho marodění vybral snad dost. Teď doufám, že budu držet celou sezonu.“
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
