Pech k boji o místa ve Spartě: Nikdo neví, na čem je. Chci hrát, budu makat
Tři roky po sobě byl Lukáš Pech nejproduktivnějším hráčem Sparty. Na začátku sezony mu bude 36 let a začne v klubu svoji sedmou sezonu. „Konkurence je vysoká, přišli kvalitní hráči a nikdo nemá své místo jisté. Hodně hráčů, málo míst. Bude to boj. Každý bude makat a bojovat, aby se do týmu prodral,“ komentuje rušné holešovické léto, během něhož dorazili Michal Řepík, Marek Kvapil nebo Adam Polášek.
Byla potřeba tým po neúspěšných letech pořádně našlapat?
„Vždycky je lepší, když máte konkurenci, než když máte něco jistého. Nikdo teď neví, na čem je. A všichni začínáme na stejné startovní čáře. Uvidí se, jakou kdo bude mít formu a jak se během přípravy propracuje do týmu.“
Nemůže konkurenční boj vnést do šatny teď v létě i nějakou nervozitu?
„Někdo to prožívá víc, někdo míň. Je na každém, jak silnou je osobností a jak se s tím popere.“
A jak to zvládnete vy? Přišli dva střední útočníci Matúš Sukeľ a Vladimír Růžička, taky si budete muset obhájit místo.
„Oba jsou kvalitní centři, kteří se chtějí probojovat do týmu, ale já budu dělat vše proto, abych se tu udržel a pomáhal Spartě nejvíc, jak to jen půjde. Nic jiného mi nezbývá, než makat. Chci hrát. A v žádném případě nic nevypustím. Je dobře, když přišli tak kvalitní hráči, plus Marek Kvapil, Michal Řepík nebo Adam Polášek. Je určitě potřeba, aby to táhlo víc lidí a nejlépe, aby se o góly podělily podobně všechny čtyři lajny.“
Může jít ze Sparty zase strach jako v roce 2016, kdy došla do finále?
„Každý rok je jiný. Začíná nový ročník. Uvidíme, jak chytneme začátek. Nemá cenu říkat něco dopředu. Máme nějaké své cíle a těch se budeme držet.“
Sledovali jste v kabině hodně, jak se měnila ve Spartě přes léto vlastnická struktura?
„Jsem hráč a tohle nijak moc neřeším. I nové vedení po mně bude chtít stejné výkony, asi i lepší. Pro mě se nic nemění. Musím makat, ať tam sedí kdokoliv.“
Po 17 letech budete poprvé v týmu, kde nehraje Petr Kumstát. Nepřemlouval jste ho, aby ještě nekončil?
„Už to měl dopředu jasně dané a byl vnitřně rozhodnutý. Všichni jeho pohled respektovali, i když jsem ho samozřejmě občas pošťouchl. Ještě před prvním tréninkem jsem mu psal... (usměje se) Myslím, že mu to bude chybět, ale co jsem s ním mluvil poslední dobou, tak si užívá volna a je spokojený.“
