O udržení v elitní soutěži bojoval Mojmír Trličík s Vítkovicemi jako hráč, asistent a teď i jako hlavní trenér. Jako hráč dvakrát neuspěl a rozhodně by si zážitky z let 1985 a 1987 zopakovat nechtěl. V roli asistenta trenéra naopak s Vítkovicemi v dramatické baráži 2000 s Jihlavou uspěl. „Daleká historie, pro nás všechny je teď důležitá přítomnost a nadcházející zápas s Karlovými Vary,“ říká. Vítkovice jsou předposlední, k jistotě potřebují bez ohledu na výsledky ostatních tři body.
Čeká je poslední zápas sezony na domácí půdě. Vítkovičtí mobilizují fanoušky, potřebují jejich podporu. „Každá hlasivka, každé tlesknutí má svůj význam,“ přitakává trenér Mojmír Trličík. „Hrajeme o život. A podpora domácího publika je součástí výkonu.“
Podporu budou Ostravané potřebovat. V 51. kole dnes hostí Karlovy Vary (17.30). Tedy soupeře, se kterým v aktuálním ročníku třikrát padli po výsledcích 1:4, 1:9 a 0:3. Skóre 2:16 je děsivé.
Po prosincovém debaklu 1:9 v Karlových Varech se také měnili trenéři. Šéf klubu Aleš Pavlík tehdy odvolal Jakuba Petra, který byl i generálním manažerem klubu, s Pavlem Trnkou. Na jejich místa přišli Trličík s Rostislavem Kleslou, které doplnil zkušený Ladislav Svozil.
„Vary jsou stejně nepříjemný soupeř jako minule Boleslav,“ nezastírá Trličík. „Hrají jednoduchý hokej, velmi bruslivý. Statistika, přestože se naše mužstvo od té doby personálně proměnilo, je velmi negativní.“
Že jde opravdu do tuhého, potvrzovala i skutečnost, že na pondělní trénink přišel dohlédnout i Pavlík. V saku postával na střídačce. A přestože za sebou měli Ostravané nevydařený duel v Litvínově 0:4 (či právě proto), nechyběl na ledě kromě marodů po dlouhém nočním trmácení žádný z hráčů.
„Necítím žádný rozdíl,“ snaží se Trličík sejmout z hráčů psychikou zátěž. „Jiné je to jen v tom, že se to posunulo, je už padesáté první kolo. Ale my jsme v podobné situaci x kol, moje filozofie je tím pádem pořád stejná: hrát zápas od zápasu, myslet jenom na sebe, na svůj výkon a na svoji přípravu. Žádné kalkulace, spekulace, počítání. Nás se musí týkat jen hokej. Každá sekunda, každé střídání, každá třetina. Když půjdeme každý na sto procent možností svého úsilí, půjdeme tím i štěstí naproti po herní stránce. Pak věřím, že získáme tři body, které potřebujeme.“
Pětapadesátiletý kouč jako hráč s Vítkovicemi podobnou situaci zažil. Dvakrát. V sezonách 1984/85 a 1986/87 byl členem kádru, který bojoval o udržení elitní soutěže. Dvakrát marně. „Pro mě je už včerejšek daleká historie,“ mávnul rukou nad minulostí, kterou v roce 1985 jako hráč a tehdejší hvězda klubu pamatuje i Ladislav Svozil. „Matně si vzpomínám, že v roce 1985 jsme měli sérii osmnácti nebo dvaceti prohraných zápasů, měnili se trenéři, ale je to něco jiného. Teď je poprvé přímý sestup. V minulosti tam vždycky byla ještě nějaká jiná soutěž, než mužstvo spadlo. Je to nesrovnatelné. Pro mě je teď důležitá přítomnost. A stejně musíme uvažovat všichni.“
Coby asistent trenéra naopak Trličík pamatuje úspěšnou baráž. V roce 2000 s Jihlavou (4:0 na zápasy). Tehdy byl pomocníkem Jána Šterbáka, později Richarda Fardy a Vladimíra Vůjtka. „První zápasy v baráži byly úplně stejně šílené,“ vylovil ze vzpomínek Trličík. „Hráli jsme doma a bylo to ve velké křeči, ve velkém napětí a o velké odpovědnosti. Bylo to cítit na všech. Naštěstí to z nás spadlo a soutěž se udržela.“
Že by z té doby oprášil pár účinných poznatků? Nad tím Trličík jen zakroutil hlavou. „Jsou plus minus stejná pravidla, ale jinak je to úplně jiný sport. Jiná situace, jiné hlavy. Jak říkám, nesrovnatelné. Absolutně odlišná je i moje pozice. Tehdy jsem byl v roli asistenta, teď jasně leží odpovědnost na mně. Ať je to, jak je to, a realizační tým je široký, tak hlavní odpovědnost je jenom jedna. Prožitek je to zcela jiný.“
Trličík věří, že Vítkovice poslední duel nevydařené sezony na domácí půdě zvládnou. V žádném případě se nechce spoléhat na úplně poslední kolo, ve kterém hrají v Hradci Králové.
Doufá, že týmu pomohou i fanoušci. V aktuální sezoně byla Ostravar Arena vyprodaná jen jednou. V 17. kole na Kladno s Jaromírem Jágrem přišlo 9833 diváků. Přes devět tisíc bylo v hale i na druhý duel s Kladnem (9635). Jinak v průměru na domácí zápasy chodí 5266 diváků. „Doufám, že fanoušci ostravského sportu vnímají, že se hraje o život. Věřím, že nám pomůžou, a společně to zvládneme,“ dodal Trličík.
Výtisk má jasno: Když vyhrajeme, máme klid
Žádné řeči a rozhovory, všechno je jasné: Musíme vyhrát! Vítkovický kapitán Jan Výtisk měl před posledním domácím zápasem sezony proti Karlovým Varům (17.30) jasno. Po chvíli přece jenom pár slov k boji o bytí a nebytí v elitní soutěži přidal. „Nesmíme to nechávat na poslední mečbol, máme to ve svých rukou. Když vyhrajeme za tři body, máme klid."
O udržení extraligy do posledních kol jste v minulosti hrál s Vítkovicemi (2000) 1 s Libercem (2013). Dají se tyto situace s aktuální v něčem porovnat?
„Je tam stejný strašák, jako tomu bylo v Liberci, že se může sestoupit. Tady na to ale máme dva zápasy, takže věřím, že to zvládneme. Musíme hrát stejně, jako jsme hráli v sérii, kdy jsme z devíti zápasů udělali sedm vítězství. Věřím, že se to povede."
Jaké vlastně máte vzpomínky na předchozí baráže?
„První baráž byla s Vítkovicemi (2000), byl jsem mladý, bylo mi dvacet. Káďa (Roman Kaděra) měl tehdy úžasnou fazonu, v každém zápase dal tři góly a bylo to rychle 4:0 na zápasy. To jsem až tak nevnímal, neprožíval. Ale když jsme hráli baráž v Liberci (2013), bylo to doslova o bytí a nebytí celého klubu a všech lidí v něm. Rozhodoval tehdy až úplně poslední zápas proti Mladé Boleslavi (2:0). Tohle už bych nechtěl zažít! Byl to masakr."
Jak to tedy psychicky zvládnout, abyste o záchranu nehráli opět v posledním kole?
„Myslím, že psychicky na tom nejsme špatně. Dařilo se nám, vyhrávali jsme, takže po této stránce na tom musíme být dobře. Na druhé straně je pravda, že jsme se v tabulce příliš neposunuli. O to je to horší, ale věřím, že to teď zvládneme."
Slabší výkon a výsledek z Litvínova (0:4) vás nepoznamená?
„Nesmí! Myslet na to, že nás to ovlivní, nemůžeme. Musíme jít na Karlovy Vary s čistou hlavou pro tři body. To je náš cíl. Po Litvínovu jsme si museli něco vyříkat, protože takhle se hrát opravdu nedá. Spoléhat na to, že někdo jiný zakopne, prohraje a bude hotovo, tak to nejde. Jestli si to neuhrajeme sami, nebudeme to mít. V sezoně nám také nikdo nepomohl, že by výsledky hrály nějak pro nás. Tak se k tomu musíme stavět i teď. Jestli si to neuhrajeme, tak to nebude. Nemůžeme kalkulovat, jestli ten nebo onen vyhraje nebo prohraje. My musíme vyhrát jeden zápas ze dvou a zachráníme extraligu. Kalkulovat a dívat se, jak hrají ostatní, je nezodpovědný risk."
Je to už spíš o hlavě a vůli než o tréninku?
„Teď už nenatrénujeme nic. Jak říkám, musíme předvést to, co v předchozích vítězných zápasech. Když budeme hrát stejně, tak vyhrajeme."
Čím byste pozval fanoušky na poslední domácí zápas sezony?
„Bylo by super, kdyby jich přišlo co nejvíc. Aby nás povzbudili a hnali dopředu, abychom vyhráli a měli v pátek v Hradci Králové klid, protože celkově to byla po psychické stránce hodně náročná sezóna. Snad to dobře dopadne."
Nejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
