Vychoval hvězdy Sparty, Zelenka ho prý neměl rád. Mrzena slaví osmdesát
Jako dlouholetý trenér mládeže se Karel Mrzena podílel na růstu generací sparťanů. Od Radvanovského přes Pěničku, Tomáše Jelínka, Reindla, Vojtěcha a Františka Kučerovy až po Jiřího Zelenku, Kverku nebo Ptáčka. „Odchovanci to tam ale neměli snadné, Sparta se spíš ohlížela po cizích hráčích. Chodili na hostování, protože jim Sparta nevěřila. Dostávali se do ní postupně, ale pak hráli velice dobře a velmi dlouho,“ připomíná čerstvý osmdesátník.
U mládeže začínal jako asistent bývalého reprezentanta Miroslava Nového. Svému poslání se v pražském klubu věnoval přes třicet let. Z mnohých jeho svěřenců vyrostly ikony klubu, opory reprezentace. Zelenka ovládl historickou tabulku střelců klubu, než ho přeskočil Petr Ton.
„Ale ten mě neměl moc rád, protože u mě příliš nehrál. Nebo hrál zápasy, kdy jsme dali Uhelným skladům 19:0, a ne proti soupeřům, kteří nám nedovolili to flákat. S hokejem začal pozdě, špatně bruslil a byl neukázněný. A na to jsem byl pes, u mě to ti hoši neměli jednoduché. Byl jsem přísný a nic jim neodpouštěl. Jakmile někdo tímhle způsobem vyčníval, dostal přes prsty. Jirku jsem se taky snažil srovnat, ale moc se mi to nedařilo. Byl šikovný na všechny sporty, vynikal, ale neposlouchal,“ vzpomíná s úsměvem Mrzena.
Hodně talentů taky svůj talent promarnilo. V mládeži trénoval Mrzena taky syny slavných otců. Karla Guta, Václava Roziňáka, Stanislava Konopáska, Františka Tikala, později Jiřího Holečka a dalších. „Z nich byl zcela výjimečný Jan Tikal. Jeden z největších talentů, co jsem tam měl. Jenže v patnácti začal bláznit a měl problémy. Franta tehdy působil v Grazu, na kluky neměl tolik času. Honzy byla obrovská škoda.“
Dlouholetý trenér se právě dožil 80 let, loni v říjnu se vrátil na střídačku při vzpomínkovém zápase někdejších žáků Sparty a Slavie ročníku 1971/72. Ale trénovat by už nechtěl. Nejen kvůli pokročilému věku. „Mrzí mě, jak to tady vypadá. Mistrovství světa dvacítek jsem sledoval a pro mě to byla tragédie. Poznal jsem za ta léta hromadu kvalitních hráčů a všichni říkali, že hokej je celkem jedoduchá hra a pokud se z něj dělá moc velká věda, vede to k úpadku. A měli pravdu. Víc než naši junioři se mi líbili Němci. Hráli otevřenější hokej a měli tam několik velice šikovných kluků, daleko lepších, než my,“ konstatuje Karel Mrzena.
