Po 661 zápasech za Zlín konec. Prázdnota. „V jednu chvíli jsem přemýšlel, že skončím s hokejem,“ přiznává Jiří Ondráček (33). Nabídky měl. Z Rakouska, Francie, ze Vsetína. Ale pořád to nebylo ono. Než přišel telefonát od kouče Patrika Martince z Českých Budějovic, ať se přijede na týden ukázat. Výsledek znáte. Pracovitý útočník poprvé v životě změnil dres, podepsal roční kontrakt s opcí a má tu čest hrát v útoku s Milanem Gulašem a Lukášem Pechem. Bingo!
V úterý přijel Jiří Ondráček do Zlína jako protivník. Nikdy dřív to nezažil. „V životě jsem nebyl v kabině hostů,“ usměje se v rozhovoru pro Sport. Už je mu hej. Na poslední chvíli získal angažmá, ve které ani nedoufal. Jako sladký bonus má kolem sebe dvě největší hvězdy Motoru. A šlape jim to. „Co víc si můžu přát ve třiatřiceti letech,“ pochvaluje si souhru s Gulašem a Pechem.
Berete to jako zadostiučinění? Zlín s vámi po minulé sezoně přestal počítat.
„Asi tři dny mě to trápilo. Byl jsem z toho fakt špatný. Ani nešlo o to, že jsem skončil. To jsem čekal. Ale v březnu, po pohovorech po sezoně. A ne týden před letní přípravou. A ještě po telefonu přes agenta. Dodneška mě mrzí, že pan Svoboda (trenér Zlína) nepřišel a neřekl mi to do očí. Ale na klub nedám dopustit. S nikým jsem si nic neudělal. S Jirkou Marušákem a Patrikem Kamasem (jednatelé Beranů) jsme si všechno řekli. Je to v pohodě.“
Všechno zlé je pro něco dobré, co?
„Teď jsem šťastný, že jsem v Budějovicích. Je to pro mě nová příležitost. Zaplaťpánbůh, že to dopadlo takhle. Ještě nějakou sezonu snad přidám. Můžu ukázat, že třeba byla chyba mě pouštět. Když jsem byl ve Zlíně a nedařilo se, dostávali jsme to mezi lidmi jako domácí sežrat. V Budějovicích si to užívám. Skoro nikdo mě tam nezná.“ (usmívá se)
Navíc jste se dostal do nejlepší lajny…
„Celkem mě nastartovalo, že můžu hrát s takovými dvěma hráči.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
KoupitNejlepší data z Tipsport extraligy přináší 
