Žižka o Zlíně: Říkám si, jestli jsem udělal dobře. Neslavit výhry mě užírá
Často ho napadne: Měl jsem to zapotřebí?! Obránce Tomáš Žižka (42) se celé léto rozhodoval, jestli ukončí aktivní kariéru. Nakonec se rozhodl přidat si ještě rok. Kdyby věděl, do jakého průšvihu se bude „jeho“ Zlín řítit, asi by si radši hodil nohy na stůl. „Pro mě je to noční můra,“ děsí se sestupu. Ale jednou se dal do války, a tak bojuje. Byť to hodně bolí. Na těle i na duši.
Volný pád Beranů, kteří se nezvedli ani po výměně a rozšíření trenérského štábu, silně prožívá. „Není nic příjemného chodit do práce v takových podmínkách,“ přiznává upřímně zadák Tomáš Žižka, nejstarší hráč posledního týmu extraligy.
Říkáte si, že jste měl po minulé sezoně skončit a měl byste klid?
„To víte, že si to říkám…Po sezoně jsem si dal dva měsíce bez kabiny. Občas jsme se s kluky sešli. Tvrdili, že by bylo dobré, abych pokračoval. Trošku mě nalomili. Taky hráči, kteří skončili, i když třeba nemuseli, mi říkali: Jestli máš chuť, tak hraj. Udržoval jsem se a čekal, jestli se ještě dokážu zmáčknout do tvrdého tréninku.“
Evidentně jste to zvládl.
„Dostal jsem se nakonec na slušné hodnoty a cítil se dobře. I zdravotně. Tak jsem si řekl, že to znovu zkusím. Rozhodl jsem se pokračovat a nezbývá než bojovat. Ale představoval jsem si to úplně jinak. Myslel jsem, že se tým víc semkne a bude to fungovat. Bohužel jsme nechytili a už se to veze. Máme to v hlavách. Člověk si říká, jestli udělal dobře, že do toho šel. Chtěl jsem zažívat pěkné okamžiky, vítězství. Užít si prostě zbytek dne v nějaké euforii. Třeba jako s Kometou. Slavit s fanoušky je nádhera. Bohužel to už teď zase nezažíváme, což mě užírá.“
