Káňa o souhře s Krejčím i své proměně: Černá práce mi není cizí
Nechcete hrát proti němu. U mantinelu vám dá tělo, a když se naštve, obtiskne rukavici do vašeho obličeje. Jan Káňa (29) už ale není jen provokatér. V Olomouci dostal do lajny kouzelníka Davida Krejčího a rozjel svou životní sezonu. Najednou vidíte, že má výbornou střelu a dokáže být lídrem týmu. „Dozrál jsem,“ říká útočník v rozhovoru pro Sport.
Bylo to v něm. Jen potřeboval zůstat zdravý a obdržet důležitou roli v mužstvu. V minulém ročníku nasázel třináct gólů, v aktuální už jich má dvanáct. Na hru s Davidem Krejčím si zvykl lehce a rychle. „Hokej je s ním jednodušší,“ popisuje odchovanec Zlína a také extraligový mistr s Kometou. Byť po zisku titulu nepil z radosti, ale na žal.
Věřil jste v létě, že by slavný David Krejčí opravdu mohl být vaším spoluhráčem?
„Do poslední chvíle jsme tomu nevěřili. Než jsme viděli spot v televizi, jak zdravil fanoušky. Až v tu chvíli jsme pochopili, že je to realita. Měli jsme velkou radost. Doufal jsem, že dostanu šanci si s ním zahrát v útoku. V srpnu mi trenéři oznámili, že to takhle chtějí zkusit.“
Je snadné pochopit jeho hokej?
„Nemusíte si zvykat. On je tvořivý a dokáže se přizpůsobit křídlům. Snažím se dělat to, co umím, a David mi dává nahrávku tam, kde jsem. Když jsem v nějaké těžké situaci já, dovede si najít prostor. Hokej je s ním jednodušší. Někdy to vypadá, že se nenadře. Tak dobře čte hru, že nikde nepropadá, někde nelítá. Nenabruslí zbytečné kilometry. Je vždy tam, kde má být. Ale občas je na ledě pětadvacet minut, tak věřím, že se i zadýchá. (usměje se) Myslím, že Vojta Tomeček do naší lajny sedí. Věřím, že nebude důvod něco měnit.“
Baví vás to s ním?
„Užívám si to každý den, i na tréninku. V zápase se snažím odvést každé střídání maximum, abych si nevyčítal, že jsem každé minuty vedle něj nevyužil. Vím, že David může za rok, za dva odejít.“
Prošel jste Zlínem, Vsetínem, Kometou, Olomoucí. Nebyl v minulosti reálný odchod do některého klubu z Čech?
„Ve hře to bylo, ale nikdy jsem neměl stoprocentní důvod měnit kluby. Nejlíp jsem se cítil tam, kde jsem byl. Chtěl jsem tam zůstat. Pocházím ze Zlína, kde mám celou rodinu a je to v dojezdové vzdálenosti. Teď se mi líbí v Olomouci, přítelkyně je odsud. Přemýšlíme, že bychom se usadili tady. Zatím pendluju mezi oběma městy.“
V sezoně 2016/17 jste byl hráčem Komety. Jaké zásluhy si připisujete na mistrovském titulu?
„Malé. Oslavy jsem si neužil. Jak se říká, že se zapíjí titul, tak já jsem spíš zapíjel smutek, že jsem u toho nemohl celé play off být. Šel jsem na operaci se zápěstím.“
V dalším ročníku jste odehrál jen pět zápasů a Brno vás uvolnilo. Proč?
„Šel jsem hostovat do Olomouce. Měl jsem nějaké zdravotní problémy, ještě měsíc jsem pak nehrál. Tři roky po sobě jsem měl různá zranění, samozřejmě mě to zbrzdilo. Ale vše má své pro a proti. Uvědomil jsem si, co musím hokeji obětovat a jak správně fungovat, aby bylo tělo v pořádku. Možná mě to zachránilo a dostalo na lepší úroveň.“
Jste zlý muž, anebo střelec?
„Záleží na roli v týmu. V Brně jsem většinou hrával třetí, čtvrtou lajnu. Tolik času na hokejové věci nebylo. Po příchodu do Olomouce jsem měl v hlavě, že bych měl být lídr. Přestal jsem hrát ten bojovný hokej. Možná proto se mi moc nedařilo a přišla zranění. Chtěl jsem dělat věci, které jsem vlastně neuměl. Až postupem času jsem dozrál, začal jsem pracovat jinak. Zjistil jsem, že i tuhle roli můžu hrát. Jsem za to rád.“
Nicméně je pro vás přirozené postavit se za spoluhráče, svést tvrdý souboj, že?
„Jasně, tohle vůbec ze svého hokeje nechci vymazat. V těžších chvílích, když se mi nedaří, budu tyhle věci vždycky pro mančaft dělat. I pro sebe, aby mě to nastartovalo. Vůbec se toho nebojím. Někdy to i vyhledávám.“
Vy byste se nelekl ani dvoumetrového obra?
„Už jsem párkrát dostal. Nebylo by to poprvé a asi ani naposledy. (úsměv) Člověk samozřejmě vnímá, že je soupeř o dvě hlavy větší, těžší, ale v ten moment do toho jdete. A někdy to nedopadne.“
V mládí jste byl víc za střelce, je to tak?
„Když šli mladí dřív do ligy, jediné místo bylo ve čtvrté lajně. A tam se fakt muselo bojovat, blokovat střely, dohrávat souboje, rvát se. Protože jsem chtěl v Brně hrát, tohle všechno jsem dělal. Až postupně jsem se dostával formacemi nahoru. Černá práce mi není cizí. Ale když si v Olomouci věřím a mám formu, chci hrát hlavně hokej.“
Takže jste dozrál hokejově i osobnostně.
„Asi jo. Už v minulé sezoně to bylo fajn. Teď cítím na ledě ještě větší sebevědomí. Kolikrát už se neženu za ztracenými puky. Je vidět, že jsem nabral zkušenost a v určitých situacích to dokážu zúročit.“
Vaším strýcem je Petr Čajánek, trojnásobný mistr světa. Jaký máte vztah?
„Je to jiné než dřív. O hokeji už se bavíme spíš všeobecně, než abychom řešili jenom mě. Hodně mi radil a pomáhal, ale teď už to nechává na mně. Párkrát jsem se zúčastnil jeho tréninku, zaměřeného na bruslení. O něm se hodně bavíme. Byl jsem i v jeho tělocvičně. Vím, co dělá. Ale nemám tolik času, abych tam byl denně.“
Typologicky jste si podobní, ne? Postavou menší, rvaví, bojovní, zarputilí…
„To je možná tak jediné. Jinak byl ve všem určitě lepší. (usmívá se) Když jsem ho začal vnímat, už byl dominantním hráčem v extralize. Pak hrál NHL, v Rusku. Ve své době byl výborný útočník. Když jsem měl možnost proti němu hrát, vždycky patřil k nejlepším na ledě.“
Extraligu hrál za Vítkovice jiný Jan Káňa, který je jen o necelé dva roky starší. Nepletli si vás?
„To se mi stává často. Lidé mi dávají podepisovat jeho kartičky. Na ledě jsme se vždycky pozdravili. Pokud se někdo jmenuje úplně stejně, podíváte se na sebe. (usmívá se) Je pravda, že i herním stylem jsme si byli docela podobní. Když hrával za Vítkovice, bylo by zajímavé, kdyby nás vyměnili jednoho za druhého.“
Měsíc měl elektrickou Škodu Enyaq v užívání hvězdný David Krejčí. Včera předal klíčky svému olomouckému kumpánovi Janu Káňovi, dalšímu vítězi sponzorské soutěže Náš lídr. „Říkal, že je to tiché auto, jeho provoz opravdu nemá vliv na životní prostředí. Kromě toho častého dobíjení je to prý super,“ tlumočil Káňa, který se novým vozem určitě sveze. Jestli se ale stane na měsíc jeho dopravním prostředkem číslo jedna, to slíbit nemohl. „Vyzkouším ho a uvidím, kolik toho v něm najezdím. Zatím ani nevím, kde se dá nabít. Budu to muset zjistit,“ uložil si za úkol. |
| # | Tým | Z | Skóre | B |
|---|---|---|---|---|
| 1 |  | 56 | 182:115 | 116 |
| 2 |  | 56 | 174:118 | 112 |
| 3 |  | 56 | 203:153 | 99 |
| 4 |  | 56 | 166:151 | 93 |
| 5 |  | 56 | 173:152 | 93 |
| 6 |  | 56 | 167:154 | 91 |
| 7 |  | 56 | 146:147 | 89 |
| 8 |  | 56 | 142:149 | 87 |
| 9 |  | 56 | 133:152 | 80 |
| 10 |  | 56 | 145:163 | 76 |
| 11 |  | 56 | 128:148 | 76 |
| 12 |  | 56 | 160:176 | 72 |
| 13 |  | 56 | 152:173 | 70 |
| 14 |  | 56 | 142:183 | 62 |
| 15 |  | 56 | 108:187 | 44 |
- Play-off
- Předkolo Play-off
- Baráž
