Rulík o Litvínovu, závazku nemluvit o Spartě i repre: Čech tam nestrčí hlavu

Jeho trenérská pětistovka připadla na zápas Mladé Boleslavi v Karlových Varech, kde Radim Rulík extraligovou dráhu ještě coby asistent začínal. „Tehdy jsem byl všude nejmladší, dneska jsem nejstarší,“ pousmál se v rozhovoru pro Sport. Není mužem silných slov a smělých cílů. A pokud by netrénoval, klidně by se mohl živit na stavbě. Přesvědčil se o tom před čtyřmi lety, kdy skončil v Litvínově a posléze ve Spartě.

Do extraligy jste naskočil poprvé coby asistent před víc než čtvrtstoletím, nedávno jste koučoval 500. zápas základní části. Vychutnal jste si aspoň vnitřně tenhle mezník?
„Vůbec. Byl jsem strašně překvapený, že toho je tolik. V hlavě to nemám, až teď, když se mě na to ptáte. Jen vždycky, když naskočí další sezona, spočítám si, kolik už uplynulo let. Strašně to letí. V roce 1985 jsem začal trénovat děti, bylo mi dvacet. V jednadevadesátém jsem poprvé vedl dospělé jako asistent v druhé lize, o pět let později byl v Plzni s Markem Sýkorou. Když jsem začínal, všude jsem byl nejmladší. I v realizačním týmu. V Plzni byli starší hráči než já. Ivan Vlček, Tomáš Jelínek, bylo jich víc. Nedávno jsme s Boleslaví jeli autobusem, já se rozhlédl kolem a zjistil, že jsem nejstarší, včetně vedení. Napadlo mě, že to snad není možný.“

Jak vás v začátcích coby trenérského mlaďase brali Vlčkové a další hráčské ikony?
„To je asi otázka na ně. Ze začátku to možná trošku drhlo, ale postupně se to zlepšovalo a štace v Plzni nebyla špatná. Strávil jsem tam čtyři a půl roku. A Vlček? Patriot, stará škola, neskutečný srdcař a Plzeňák každým coulem. Pro Plzeň by padnul. Neznal zranění, se kterým by nešlo nastoupit. Musel by mít utrženou ruku. Hrál i se zlomeninami, měl neuvěřitelný přístup.“

Zmínil jste Marka Sýkoru. Poprvé jste se potkali v ještě druholigových Karlových Varech a dodnes na vás vzpomíná. Když byla Mladá Boleslav v útlumu, ve studiu iSportu říkal, že se bojí, abyste nedostal padáka. Patřil k vašim trenérským mentorům?
„Dělali jsme spolu přes sedm let a to v člověku zanechá jasnou stopu. Strašně mi pomohl. Díky jemu jsem se v Plzni udržel. Během mé první sezony přišel v listopadu místo Bohouše Ebermanna. Nedařilo se, potřebovalo to čas, s týmem a na skladbě kádru se muselo zapracovat. Měl jsem to nahnuté, chtěli mě dát pryč, ale díky Markovi jsem mohl pokračovat. Pak se to otočilo, hráli jsme kolem čtvrtého pátého místa, což asi odpovídalo představám tehdejšího vedení.“

A odtud jste vyskočil výš, jako asistent Jaroslava Holíka jste se podílel na zlatu na juniorském šampionátu 2000. Trénoval jste i s dalšími velikány. Ivan Hlinka si vás vzal do Omsku, zažil jste Richarda Fardu. Kdo vám nejvíc dal?
„Všichni dřív byli výborní hráči a pak velmi dobří trenéři. Od každého jsem si vzal něco. Měl jsem to štěstí s nimi dělat, to bylo asi nejlepší, co mě v hokejovém životě mohlo potkat. Velmi dobrá spolupráce byla s Hořákem (Miloslav Hořava). To už jsem získal zkušenosti. Hokejově jsme si spolu hodně rozuměli.“

Vedli jste Karlovy Vary, Litvínov, Spartu, Mladou Boleslav, dvacítku. Vyhledávali jste se?
„To ne, ale dělali jsme často spolu a vzájemně se ovlivňovali. To se mi líbilo. Nestačí jen elán a určitá zkušenost, jež postupně přicházela. Ovšem se všemi to bylo výborné. Nechci nikoho opomenout.“

S Litvínovem jste vybojovali v roce 2015 extraligový titul. S Mladou Boleslaví jste v minulé sezoně deptali v semifinále Třinec sedm zápasů. Opět šlo o tým, který nepatřil mezi giganty. Takové výzvy trenéra nejvíc naplňují?
„Když jsme s Milošem přišli do Litvínova, byl dole. Kádr neměli vůbec špatný, tvořili ho místní hráči. Piroš, Trávníček, Jánský, Hübl, Lukeš, Kubát, Gula, první sezonu Pavel Rosa. Nás ohromně motivovalo pokusit se ho dotáhnout co nejdál. Nějakým zázrakem se to podařilo. Kdyby mi na začátku někdo tvrdil, jak to dopadne, nevěřil bych mu. Ale ve sportu je všechno možné.“

Všechno si sedlo, jak mělo?
„Přesně. Kluci, kteří mohli hokejově být rozdílovými hráči, jimi taky byli. Ne vždycky to tak je. Sportovní forma se buď potká, nebo ne. Může se stát, že sezona hráči nevyjde, jak má, což je normální. Ale tady se to sešlo. Realizační tým se výborně doplňoval, což je úplný základ. Hráči, kteří mužstvo měli táhnout, ho táhli. Trávníček, Ručinský, Lukeš, Hübl, Jánský, Robin Hanzl, Kubát výborný v přesilovce, Francouz v brance. Strašně pomohl Petružálek, když se vrátil z Ruska. Měli jsme dobré hráče a ve výborné formě. Vždycky, když na to vzpomínám, vybavím si Růču.“

Vzal si útok na titul tak trochu za svůj?
„Ten jeho přístup, jak to bral. Čistá hlava, dával tomu všechno. Teď se peru s naší mentalitou, která je velký problém, když vyžadujeme profi přístup a výkony. On byl v tomhle excelentní.“

Je Boleslav v něčem Litvínovu podobná?
„Úplně ne. Nemá odchovance, nýbrž hráče, které získala odjinud. Boleslaváků je proti Litvínovu minimum.“

Dost hráčů se však povedlo. V minulé sezoně Radim Zohorna, David Šťastný, Jakub Kotala, který byl talent jako David Pastrňák, ale zůstával zastrčený. V tom se Boleslav umí trefit.
„Většinou jsme se snažili hráče pozvednout. Zohorna přišel z Brna jako mladý kluk a bylo neuvěřitelné, co udělal za progres. Já ho znal. Je stejný ročník jako můj syn. Potkávali jsme se, když jsem chodil na zápasy dorostu a juniorů. Věděl jsem, o koho jde, jaký je typ. Velký hráč, šikovný. Když jsem ho však v Bolce viděl poprvé, v životě by mě nenapadlo, že ho vezme Pittsburgh. Udělal neskutečný pokrok. Samozřejmě to není jen moje zásluha, ale hlavně Pavla Patery, protože on dělal útočníky, a celého systému, který jsme měli. Šťastný se taky trápil. Přišel jako posila, jenže mu to nešlo. Dostal se pak do dobré formy, zkoušeli ho v nároďáku.“

Jiní hráči zase jinde nebyli tolik využití nebo trčeli v první lize…
„Snažili jsme se je posunout. Ale nahrazovat pořád hráče, jakmile odejdou, je taky těžké. Skalický se ukázal a zamířil do Finska, Jeglič do Německa. Odejde vám určitá úroveň, přijdou další a vy musíte začít znovu. Někdy je složité, aby si to hned sedlo a byly výsledky. Ale třeba (Ondřej) Najman a (Pavel) Kousal se stali tahouny, mužstvo drží. Přišli z Jihlavy, a když jako mladí z juniorky měli povýšit do áčka, byli na hraně, nevešli se do čtyř pětek. Dneska to na nich stojí.“

Je hodně těžké najít kvalitu, když Boleslav hráče nepřeplácí?