Hattrick a konec černé série. Do ledu jsem ráno udělal díru, směje se Daňo
S hattricky v tempu quickstepu se v posledních extraligových dnech roztrhl pytel. Nejsou to ani dva týdny, co v kvapíku třikrát juchal vítkovický Dominik Lakatoš (3:21). V neděli na něj navázal v Marko Daňo v Třinci. Byl jen o chlup pomalejší, tři góly zvládl za pět minut a 47 sekund. Oceláře dotlačil k první domácí výhře v sezoně, Litvínov porazili 4:1. „Konečně, už jsme to potřebovali,“ odfrknul si střelec. Před 23 lety dal ve stejném dresu hattrick otec Jozef.
Čtěte iSport.cz v Googlu přednostně
Nastavte si iSport.cz jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
Čtyři domácí zápasy, čtyři prohry. „Mužstvo už vítězství potřebuje, aby se uklidnilo. Je čas naší sérii zlomit,“ hlásil před utkáním s Litvínovem trenér Ocelářů Zdeněk Moták. Hráči si vzali jeho přání za své. Zejména tedy forvard Marko Daňo, ten soupeři podrazil nohy hattrickem hned zkraje utkání. Mezi druhou a osmou minutou se třikrát radoval. A vlastně bylo po zápase.
Jak chutná první hattrick kariéry?
„Skvěle! Jsem hlavně rád, že přišel v pravý čas, kdy jsme fakt potřebovali vyhrát. Trápili jsme se, nedovedli jsme doma sbírat body. Jsem rád, že to tam napadalo a mohl jsem týmu pomoct k té první domácí výhře. Úžasný týmový výkon, Mazi (Marek Mazanec) nás v brance skvěle podržel. Jsme za vítězství moc rádi.“
Na tři góly jste nepotřeboval ani šest minut. Jde o klubový rekord a desátý nejrychlejší hattrick extraligové historie. Čekání jste ukončil šmahem.
„Někdy to tak bývá, ale konečně jsem se dočkal! Šlo to rychle. Na co jsem šáhl, to skončilo v brance. Občas takové zápasy jsou, člověk si to hrozně užívá. Jak jsem ale řekl, nejdůležitější jsou tři body pro tým.“
Dvakrát jste se prosadil střelou, která nejdřív zazvonila o tyčku. Milimetrově přesné zásahy, že?
„První gól byla rána od modré čáry, ani nevím, jak to do branky proletělo. Brankář to asi neviděl, proletělo mu to kolem uší. U druhého se puk jejich bekovi zamotal pod nohama, dostal se ke mně, jen jsem vystřelil. Už tam bylo cítit, že se ke mně v tenhle den budou puky odrážet. A třetí? Z nulového úhlu jsem to zkusil poslat na brankáře, nějak to tam propasírovat. Když máte v zápase štěstí, padne vám tam i taková střela pod ledem. Bylo tam i štěstíčko, tyčky hrály se mnou. Snad s brankou nebudou do dalšího utkání hýbat.“
Viděl jste v pokleku gólmana Šimona Zajíčka místo, nebo jste pálil naslepo?
„Já jsem tam ráno udělal do ledu díru, proto to tam prošlo. (směje se) Někdy se stane, že se brankář nahne moc dopředu a vytvoří se mu pod zlomem betonu mezera. Tam mu to taky prošlo. Věřím, že to nebyl můj poslední hattrick.“
Gólů navíc klidně mohlo být i víc. Šance jste na to měl.
„To je pravda, ale asi je potřeba si něco pošetřit na další zápasy. (usmívá se) Teď to stačilo. Jsem za to vděčný.“
Loni jste dal během celé základní části deset gólů, teď jste po osmi kolech na osmi. Co se s vámi stalo?
„Věřím si. Mám našlápnuto k tomu, abych se tentokrát dostal na jiné mety. Ale nesoustředím se na to. Je potřeba jít dál s pokorou. Doufám, že tohle vítězství nás nakopne jako mužstvo a i mně to tam bude dál padat. Snad budeme v tabulce stoupat výš. Čekají nás další čtyři zápasy doma, snad nás tohle nakopne.“
Vypadá to, že Třinec ve vás našel střelce.
„Snad to tak je. Někdo se toho místa potřeboval chopit. Jsem rád, že jsem to udělal tentokrát já. Snad se přidají i další kluci a bude nám to fungovat ve větším počtu. Když to bude tahle pokračovat, budu samozřejmě jen rád.“
Téměř na den přesně před 23 lety se v třineckém dresu radoval ze tří tref váš otec. Vám tehdy bylo pět let, pamatujete si to?
„To si nepamatuju. Jen jsem si hned po zápase říkal, že určitě sám nějaký hattrick za Třinec dal, že určitě nejsem první. Určitě je rád, i když bude mít určitě na cestě domů v peněžence méně peněz, protože jistě musel zvát lidi tady ve vipce. My si to ale nějak vyrovnáme.“ (směje se)
