Patřil mezi nejobávanější soupeře v extralize. Jiří Cetkovský vyhrál s Pardubicemi dvakrát titul (2010 a 2012), při zápase dokonale využíval svoji dvoumetrovou postavu. Přibrousit? Žádný problém. „Hezkej pocit, moc hezkej. Na takový věci se nezapomíná,“ užil si, když ho Dynamo před týdnem pozvalo na zápas s Kometou a jako jedna z výrazných postav klubové historie si užil na ledě zase potlesk.
V extralize jste udělal kariéru jako tvrďák, který má chránit pardubické hvězdy, srážet se. Bylo to pokaždé příjemné?
„Každý má nějakou roli. Gólman je v bráně, tak má chytat. Sejk (Petr Sýkora) dával góly, Petr Čáslava, Aleš Píša a další bránili. A pak jsem tady byl já, k tomu nějací kluci z Ameriky, kteří měli dělat zle.“
Právě. Vždycky to baví?
„Někdy se mi stalo, že jsem dal i gól, což byl plus. (usměje se) Přišly i sezony, kdy jsem se zařadil mezi lídry týmu, za což jsem byl strašně rád. Mojí rolí ale bylo hrát tvrdě a je jedině fajn, že jsem k tomu přidal i něco navíc.“
Celou dobu jste hrál hodně fyzicky. Tělo vám teď nedává signály, že to bylo moc?
„Vstanu, kam potřebuju, si dojdu, tohle je dobrý. Ale jasně, tělo omlácený je. Kolena jsou špatný, ramena taky nic moc. Postupem času to bude bolet asi víc a víc.“
Vzpomínám, jak jste v play off 2015 rychle spěchal po otřesu mozku zase zpátky do akce. Mluvilo se o tom, že úplně v pořádku nejste. Obavy z následků se nedostavily?
„Ne. Cítil jsem se tak, že půjde hrát, tak se šlo na věc.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
KoupitNejlepší data z Tipsport extraligy přináší