Sparta musí být na masce. Gross ví, že krása nestačí. Mluvil i o kečupu
Sparťanský podzim býval sychravý. Na pražský tým padla mlha, loni prohrál šestkrát po sobě, sezonu předtím osmkrát. A měnili se trenéři. Letos byl přelom října a listopadu vlídnější. Prosluněný, jen občas pošmourno. Tým se drží v popředí tabulky, byť výkony nebyly vždy optimální. „Někdy hrajeme na krásu, jindy to moc hezké není. Musíme věřit sobě, systému, hrát jednoduše. Tohle mužstvo má šanci vyhrávat. A nejen zápasy,“ míní Pavel Gross, nový vládce střídačky.
Často dominují, jsou lepší, jenže z herní převahy nedokážou tolik vytěžit. Tímhle způsobem Sparta ztratila doma třeba zápasy s Karlovými Vary a Brnem, v neděli jí bylo chvílemi krušno v duelu s Plzní. Mohla přitom rozhodnout už v první třetině, kdy většinu času tlačila, držela kotouč, měla plno střel. Jenže málo nebezpečných, protože většinou se nikdo necpal před branku, aby clonil. I proto po první třetině navzdory poměru střel 19:4 svítilo skóre 1:1.
„Když se člověk pořádně podívá na hru v ofenzivní zóně, na střely, co jsme měli, byly totálně bez screenu. Po první třetině jsme o tom mluvili, že to bylo na krásu. Musíme jít víc do brány a víc se do ní tlačit. Střely tam byly, ale gólman viděl skoro všechno,“ vrací se trenér Gross.
Většina soupeřů doma brání hradby, do Prahy jezdí stavět barikády. Sparta sice může mít herní převahu, ale většinou neodskočí a rázem může nastat problém. Ve třinácti z 18 utkání šel do vedení jako první soupeř. Duel s Plzní nebyl o moc jiný, i když napřed skórovala Sparta.
Hned tak se nepoštěstí, aby si tým od druhé minuty zápasu mohl dopřát luxus převahy pěti proti třem. Přesilovka však vyvolala duchy play off proti Třinci, kdy počínání v početní výhodě připomínalo stínohru, a nebýt konec přesilovky, přihrávali by si členové speciálního týmu doteď. Ani v aktuálním ročníku se tohle Spartě nestalo poprvé. Proti Plzni se však podařilo přepnout na jiný mód. Do té doby se odvážil okupovat předbrankový prostor jen statný Jani Lajunen.
„Pět na tři jsme nezahráli
